Vzdušné věci-CCT
Třetí hrací den turnaje Airthings (součást CCT) rozhodl o osmičce hráčů pro vyřazovací část. Samozřejmě i o jejich nasazení.
Pokračuje kolotoč Magnusových turnajů.
Minule jsme psali, že i tříbodoví hráči(Giri a Anton Guijarro) ještě mají šanci na postup. Před nimi ovšem byli ještě hráči, kteří měli o půl bodu více: Vachier-Lagrave, Harikrishna. Ještě o půl bodu výše byli čtyřbodoví Griščuk a Nepomňašči. Právě mezi výše zmiňovanými hráči se mělo rozhodnout, kdo doplní vedoucí šestici.
Bez rozpaků prozradím, jak vše dopadlo . Maxime Vachier-Lagrave se dostal do osmičky na úkor Griščuka. MVL sice prohrál s Girim, který v posledních třech kolech udělal 1.5 bodu (to nestačilo), ale remizoval s Radžabovem a hlavně, hlavně porazil černými Griščuka v posledním kole ve věžové koncovce, která je sice vyhraná, ale v praxi to není docela jednoduché (a také záleží na postavení kamenů). Tím se na něj bodově dotáhl.
Koncovku kdysi celkem podrobně rozebírali Smyslov i Botvinnik. Plán obrany slabší strany je zdánlivě jednoduchý: obětovat věž za volného pěšce a „vyžrat“ mezitím soupeřovy pěšce. Pak už jen postupovat svým pěšcem do dámy a donutit soupeře odevzdat za něj svou věž. Brnkačka . V praxi prý silnější strana vyhrává jen 20% těchto pozic (starý údaj z roku 1990). Nedíval jsem se na to nijak podrobně, ale řekl bych, že Griščuk to hrál trochu šablonovitě a ustrašeně. Nelíbil se mi jeho tah 36.Kg2. „Normální“ pošuk (mluvím o sobě ) by asi šel 36.Ke4.
Klidně mě opravte, pokud plácám nesmysly. Nejsem zrovna specialista na koncovky (ani na zahájení či střední hru ).
Nakonec se na sedmém až desátém místě umístili čtyři hráči s pěti body a rozhodovalo vedlejší hodnocení. Kritéria byla jednoznačná: vzájemná utkání, počet výher, Sonneborn-Berger a Koya-System. Podle prvního kritéria vyšel nejlépe Vachier-Lagrave, který v miniturnaji čtyř pětibodových uhrál 2 body a skončil tak na sedmém místě. Další dva hráči, Dubov a Harikrishna, měli ve vzájemných soubojích shodně 1.5 bodu, ale Dubov měl na svém kontě dvě vítězství, Hari žádné. Nejhorší vedlejší hodnocení ze čtveřice kandidátů měl, kupodivu, Griščuk.
Jak tedy vypadají dvojice pro vyřazovací zápasy?
Carlsen-Dubov, Radžabov-Nepomňašči, Nakamura-Aronjan, So-Vachier-Lagrave.
Zajímavé dvojice (zvlášť Carlsen-Dubov) a snad už se bude hrát tvrději.
Konečná tabulka základní části:
Jinak ještě perličky z klání, na něž mě upozornil Honza Repák .
To, že Aronjan dosud nenaučil svého psa hrát šachy, asi nikoho nepřekvapí. Ovšem to, že MC je podobně chybující smrtelník, jako ostatní šachisté, už leckoho překvapit může. Takhle třeba přehlédl zisk celé věže. Přiznávám, že nebýt Honzy Repáka, vůbec bych tu partii nezaregistroval-podíval jsem se jen na závěrečné postavení holých králů a dál jsem tomu nevěnoval pozornost.
Blíží se konec roku, to je čas „balancování“, jak napsal jeden skoroklasik .
Snad nikoho neurazí jemně rýpavý vtípek .
Tak jestli je ta věžovka prohraná, to ti neřeknu . Musel bych se podívat do knih, kde má stát volný pěšec silnější strany. Pak záleží taky na postavení pěšců na opačném křídle atp. . Kdysi jsem měl v rukách sice útlou, ale dost obsáhlou brožurku zabývající se právě touto koncovkou.
Cituji Eduarda Prandstettera – Šachové koncovky str.203, 5.4.2
Uplatnění volného pěšce:
„Při uplatňování volného pěšce je velmi důležitá pozice věže silnější strany…Nejvýhodnější je postavení věže (silnější strany) – zdola – figury slabší strany musí pěšce hrozícího postupem zablokovat. Nejčastěji blokuje pěšce věž, ta se však stává nehybnou…