Malý dovětek
Pan Jan Kalendovský z Brna, kterého snad netřeba představovat, mi zaslal ze své databáze několik partií Mirka Babuška (celkem jich má 27). Mockrát děkuji za partie a dovolím si zde dvě z nich publikovat.
První je přímo se známým historikem panem Kalendovským. V partii z Národní ligy ze zápasu Karviné proti Loko Brno byl úspěšnější vůdce bílých kamenů (Kalendovský). Partie není bez chyb a vyhrát ji mohl jak bílý, tak černý. Ostrá partie. Bílý chyboval ve 27.tahu (27.Vg3?), ale černý své šance nevyužil (28. … a5?? ; 28. …Sf3!).
Nakonec byl šťastnější bílý….
Druhá partie je možná méně kvalitní, ale zato zajímavější. Je z přeboru republiky dorostu z roku 1957. Mirek Babušek, tehdy sedmnáctiletý, se v ní utkal s o tři roky mladším protihráčem, který také nedávno (18.1.2021) opustil tento svět. Vůdci bílých kamenů bylo v roce 1957 čtrnáct let. Nedivme se tedy mnoha chybám na obou stranách. Je to spíše taková „kuriozitka“ 
.
Těžko říct, kdo byl po partii spokojenější .
Je zvláštní, že se smrtí blízkého člověka si člověk bezděky vzpomene i na jiné osoby, které už nejsou mezi námi. Mirka Babuška jsem znal od svých šachových začátků a možná i proto jsem se „přenesl“ v čase do doby, kdy jsem vlastně začínal a a vzpomněl si na své první setkání za šachovnicí s mistrem sportu (později mistrem FIDE) Ivanem Jankovcem. Možná se mi vzpomínka vybavila, když jsem viděl partii Kaválek-Babušek, protože jsem si vzpomněl i na výhru mladého Ivana Jankovce v simultánce s Botvinnikem.
Ivan byl rodilý Pražák. ale dlouhou dobu žil v Karviné a prošel v našem regionu mnoha kluby (Třinec, Karviná. Orlová…).
Velmi dobrý poziční hráč, který se, pokud možno, vyhýbal komplikacím na šachovnici. A také milovník tenisu.
Pamatuji se, jak se kdysi nechal přesvědčit k účasti v karvinském kandidátském turnaji Hutnické derby. I přesto, že se turnaj konal zrovna v době konání tenisového Wimbledonu.
Muselo to být počátkem osmdesátých let, kdy jsem ještě neměl ani osmnáct let a na mě vyšla partie s Ivanem hned na začátek tenisového Wimbledonu. Pro funkcionáře našeho klubu tak nebylo těžké „ukecat“ Ivana, který byl stejně předem jasným vítězem turnaje a moc se těšil na Wimbledon, aby mi „dal“ remízu. Nebýt oblíbeného tenisu, asi by Ivan mladému salátovi bílými figurami remízu nenabídl. Ale on se na ten tenis opravdu těšil a ještě jej na to navnadili.
Problém byl v tom, že jaksi zapomněli informovat i „druhou stranu“ 
.
Matně si vzpomínám, že jsem hrál černými nějakou staroindickou a Ivan mi zhruba po desátém tahu nabídl remízu. Tak akorát, aby to stíhal domů na tenis v televizi. Po nabídce remízy jsem cca pět minut uvažoval a pak ji odmítl .
Nemusím asi dodávat, že když jsem se od partie zvedl, funkcionáři se na mě sesypali, ať neblbnu a vezmu remízu. Blbnul jsem a i podruhé nabídnutou remízu jsem odmítl. Partii jsem po šesti hodinách prohrál a dočkal se rozhořčeného lamentování Ivana , který konstatoval, že někomu takovému nikdy nedá remízu ani za milión.
V následujících letech, kdy jsme se spřátelili, jsem Ivana několikrát zkoušel porazit. Ať už bílými nebo černými, lhostejno, jak blízko jsem byl k výhře, nikdy se mi nepovedlo dovést partii k vítěznému konci. Ivan byl prostě lepší hráč.
Naše poslední partie pak končívaly remízami prakticky bez hry, čímž jsem de facto uznal jeho převahu . Ovšem Ivanovy nabídky remízy byly „pozoruhodné“ : „Nabízím remis, ale jestli chceš hrát a prohrát, jsem připraven.“
Komu není dáno, v apatyce nekoupí.
Pánové, snad jste nezapomněli, že ženy dnes slaví svátek!
Omlouvám se za nekorektní obrázek, ale někdy mě napadají samé koniny
Všem ženám přejeme jen to nejlepší (nikoli obludu z obrázku).
