Platit či neplatit?

„To je, oč tu běží!“ , což není z mé palice, ale z hlavy jistého Vilíka Šejkspíra 🙂 (doufám, že Honza Jílek ocení mou transkripci jména slavného dramatika).

Vím, že „zabrušuji“ na velmi kluzkou plochu, ale doufám, že z ní zvládnu i úspěšně a bezbolestně „vybrušovat“.
Jako obvykle, o peníze jde až v první řadě.

Narazil jsem na zajímavý názor při přípravě výroční členské schůze, která je obvykle spojena s nepopulárním vybíráním členských příspěvků.
Nebudu zde popisovat problémy s přípravou schůze v online prostředí, které je v českých zemích polem neoraným .
Od častých námitek: „Co nemám v ‚Oblíbených‘ [pozn.redakce: kdysi v IE5 místo záložek], to neexistuje“, které slýchávám od lidí dříve narozených, až po „To je na Instagramu nebo Facebooku?“ jak se v mých očích velmi často prezentuje mladší generace, která obvykle kromě her nezná nic jiného než sociální sítě, se dostávám k „normálním“ lidem, kteří by zvládli i schůzi online. (Čest výjimkám!)
Jenže to by na regulérní konání schůze bylo asi málo.

(Jistě, mně se to mluví, když jsem jsem se kdysi dávno díky nechtěnému (a nikdy neodhalenému a snad už i promlčenému, protože se odehrálo v devadesátých letech ) smazání firemních databází, které navíc nebyly zálohované, naučil alespoň něco málo o počítačích (a databázích).
Na svou obhajobu mohu napsat, že jsem si tehdy sice v historii shellu nalistoval a spustil na Unixu příkaz, o němž jsem věděl totální „nic“, ale na druhou stranu…snažil jsem se svou chybu napravit.
Bohužel mě tehdy šéf IT v mé telefonické prosbě o pomoc odbyl slovy:
„K***a! Neotravuj, nějaký debil nám maže data!“
A zavěsil, čímž dokonal dílo zkázy, protože ještě další tři hodiny jsem zoufale (a beznadějně) klepal na klávesy „Y“ a „N“, netušíc, co činím . )

Jde o jinou věc: o peníze. Objevila se totiž zajímavá myšlenka.
„Proč a za co platit, když se nic nehraje?“
Jsem sice předsedou klubu, ale také jsem řadovým členem a téhle námitce celkem rozumím.

Samozřejmě na danou „problematiku“ neexistuje jednotný názor.
Jako předsedu mě hned napadá přirovnání: „Platíš za byt (hotelový pokoj), i když v něm nejsi? Platíš.“
Jako člena mě pak napadá: „Za byt si zaplatím, ale proč bych měl platit za služby, které nevyužívám? Odhlásím je.“

Z výše uvedených argumentů mi vychází „jednoduché“ řešení: zaplatit nutné věci, neplatit „služby“. Přeloženo: za členství v klubu (svazu, atp.) by se platit mělo, ale mělo by se zohlednit i to, že není možné hrát. Tedy ještě jednodušeji: zaplaťme si to nejnutnější (nájmy, energie atd.), neplaťme služby (nehraje se).
Vzhledem k tomu, že příprava naší schůze je stále ještě v plenkách, nevím, jak se k tomu postaví ostatní členové výboru a klubu, ale námitka „neznámého vojína“, že nemá cenu platit za něco, co není, má něco do sebe.

Nebýt tohoto „rebelanta“, asi by mě ani nenapadlo uvažovat nad krokem svazu (ŠSČR), který se rozhodl letošní zaplacené startovné a další poplatky převést do následujícího ročníku.
Z jedné strany správný krok. Proč by se měly převádět peníze tam a zpět, když naprostá většina klubů bude v následující sezóně stejně hrát?
Na druhou stranu… Nehraje se (hraje se online, což není na Tornelu s celkem přísnými podmínkami, kdy člověk musí sedět v místnosti sám pod dohledem kamer, pro každého).

Chápu převedení startovného v soutěžích družstev, ale není mi jasné, jakým způsobem se budou řešit třeba poplatky za cizince.
Propadnou ve prospěch svazu? Budou se vracet? A pokud se budou vracet, kdo bude sledovat, za kolik cizinců zaplatily kluby v sezóně 2020-21 a za kolik cizinců zaplatí v sezóně 2021-22?
Nevím a nerad bych se pouštěl do jakýchkoli spekulací, jen mě napadlo, že mohou nastat zajímavé situace.
Samozřejmě lze (logicky) předpokládat, že tyhle mé domněnky už dávno vyřešil výbor ŠSČR nebo nedávno konaná konference a ke mně se to jen nedoneslo .

U nás v klubu (snad to projde a schválí jak výbor, tak členská základna) zohledníme „nedostupnost služeb“ , ale těžko předjímat, jak se budou podobné věci řešit jinde. Není jen ŠSČR, ale máme třeba i krajské a okresní svazy….

Nešachově na víkend pro ty, co už roupama nevědí, co by …. .

Mám rád dobré čtení a tahle „mladá“ paní (slečna?) stojí za přečtení.
Vřele doporučuji!
Velikonoce podle „padesátky“

Kdo nemá rád ticho a chybí mu hospodský ryk či kulturní vyžití na koncertech, může zkusit americký alternativní rock .
Za mě dobrý, ale nevnucuji…. The Score.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme