Hra o trůn(y)
Dvacátý červenec se již delší dobu slaví jako Mezinárodní den šachu. Každý jej slaví po svém. Například na aktuálně nejlepšího českého hráče Davida Navaru vyšel na Německém šachovém poháru volný den 🙂 .
David tak může MDŠ (obdoba MDŽ? 
) oslavit v německém Dortmundtu ve velkém stylu.
Dokáži si jej živě představit u barového pultu, kde do sebe obrací jeden za druhým kalíšky mátového (nebo jiného) čaje 
, aby pak, patřičně nabuzen, mohl v noci dokončit svůj velký flám hraním bleskových partií v online prostředí .
Všem, kteří dnes takto, nebo jinak, oslavují šachy, přeji za naši redakci vše nejlepší, dobré tahy a hodně bodů 
.
Dnešek byl také termínem, kdy se měl Magnus Carlsen vyjádřit k tomu, zda bude v roce 2023 obhajovat titul mistra světa.
Vyjádřil se a k jeho vyjádření se vyjádřil i prezident FIDE Arkadij Dvorkovič na webu FIDE.
Vážení zástupci médií:
mistr světa v šachu Magnus Carlsen dnes ve veřejném prohlášení potvrdil, že v roce 2023 nebude obhajovat svůj titul.
Zatím sice oficiálně neodstoupil, protože mu nebyla zaslána smlouva na zápas a nebyl oficiálně stanoven termín, ale na FIDE chápeme, že jeho rozhodnutí je konečné.
S ohledem na to vydal prezident FIDE Arkadij Dvorkovič následující prohlášení:
„Magnus Carlsen si zaslouží respekt ze strany FIDE a celé šachové komunity, ať už učiní jakékoli rozhodnutí týkající se jeho kariéry. Jen hrstka lidí v historii dokáže pochopit a posoudit, jak obrovskou daň si vybírá hraní pěti zápasů o titul.
Mnozí šampióni v jiných sportech mají podobné zkušenosti: jak jdou roky, je stále těžší najít motivaci k tréninku a soutěžení na nejvyšší úrovni, zatímco odměna za vítězství už nikdy není tak intenzivní jako poprvé.
Doufali jsme, že po zaslouženém odpočinku se na to Magnus bude dívat jinak. Sportovní legendy jako on si vždy vytyčují cíle a rekordy. Je stále mladý a možná by ke své již tak vynikající kariéře mohl přidat další klasické tituly, o které se jistě pokusí v rapidech a bleskovém šachu, které preferuje.
Od chvíle, kdy poprvé veřejně vyjádřil své pochybnosti, je FIDE otevřená dialogu a zvažování konkrétních návrhů na změnu formátu mistrovství světa. Některé z nich byly v květnu projednány v Madridu s Carlsenem a dalšími špičkovými hráči, kde byly všechny návrhy otevřeně a podrobně prodiskutovány. Bohužel to jeho názor nezměnilo.
Jeho rozhodnutí neobhajovat titul je nepochybně zklamáním pro fanoušky a špatnou zprávou pro diváky. Zůstává po něm velké prázdno. Šachy jsou však nyní – částečně i díky Magnusovi – silnější než kdykoli předtím a zápas o titul mistra světa, jedna z nejdelších a nejuznávanějších tradic ve světě sportu, bude pokračovat.
Prezident FIDE Arkadij Dvorkovič
Laussane,
2022-07-20″
V praxi Magnusovo rozhodnutí znamená, že se o titul utkají první dva hráči z nedávno skončeného Turnaje kandidátů 2022, tedy Jan Nepomňašči a Ting Li-žen. Přesně podle regulí, které byly hráčům známy už před tímto turnajem.
Bez zajímavosti není ani to, že právě dnes se v prvním kole potkal Magnus Carlsen s Janem Nepomňaščim na dalším turnaji (SuperUnited Rapid & Blitz Croatia) ze série Grand Chess Tour (GCT) v chorvatském Záhřebu. Jejich partie skončila remízou.
Po třech kolech je v čele turnaje Alireza Firúzdža s pěti body (za vítězství se udělují dva body, jeden bod je za remízu) před Carlsenem, který vede skupinu čtyřbodových hráčů.
Web turnaje
Online přenos na chess24.com
Dovolím si vyslovit svůj názor ke Carlsenově rozhodnutí.
Věřil jsem, že Carlsen titul obhajovat bude, ale ani toto jeho rozhodnutí mě nijak nepřekvapilo.
Magnus „vidí“ trochu dál, než většina šachistů nejen za šachovnicí, ale i v reálném životě. Do hlavy mu sice nevidím, ale troufám si tvrdit, že zřejmě neviděl smysl hrát x-dní vysilující zápas, ve kterém by byl v klasickém šachu asi jen těžko poražen a rozhodovalo by se až v tiebreaku.
Proč tedy nehrát „tiebreak“ rovnou?
Mnoho lidí se domnívá, že by to nebyly ty „pravé“ šachy. Ale většina šachistů žije s klapkami na očích. Odmítají vzít na vědomí, že laiky nezajímají nějaké teoretické spory v zahájeních, nezajímají je dlouhé partie, v nichž odhalí chyby, kromě samotných hráčů, jen stroj.
Svět kolem nás se zrychluje, ať se nám to líbí, nebo ne. Měli bychom se přizpůsobit.
Chceme-li, aby nás ostatní vnímali jako sportovce, měli bychom zapomenout na dlouhé (a často nudné) partie, kde se sice odehrává dost věcí, ale ty jsou pod rozlišovacími schopnostmi laického šachového nadšence.
O několikadenních (i týdenních) zápasech nemluvě.
Je to drahé, je to vysilující a pro diváky je to nudné.
Ve zkráceném tempu by jistě utrpěla kvalita partií, ale problém je právě v tom, že tu kvalitu vidí jen hrstka zasvěcených . Zbytek lidí se na to dívá úplně jinak a Carlsen si to zřejmě uvědomuje.
Zápas o titul mistra světa mezi Janem Nepomňaščim a Tingem Li-ženem sice bude bojem o šachový trůn, ale vítěz bude stejně muset dokazovat, že je lepším hráčem než odcházející mistr světa Carlsen, jinak jej lidé nepřijmou.
A to nebude jednoduché. .
Magnusův pro mnohé nepochopitelný postoj k titulu mistra světa je možné částečně pochopit tím, do jakého šachového světa v čase svého mládí přišel, na základě jakých šachových vzorů z té doby si utvářel názory.
Počínaje Fischerem se u FIDE objevilo alarmující ustupování požadavkům jednotlivých mistrů světa, kteří jimi začali podmiňovat svou účast v soutěži a odmítnutí prezentovli jako neférové jednání vůči nim. Přitom není úplně normální, aby v jakémkoliv sportu jeden sportovec diktoval pravidla ostatním, navíc často sám pro sebe zvýhodněná. FIDE se stala závislá na vedení i financování Iljumžinova, který se přirozeně pokoušel šachový sport změnit podle svých představ, a tím se dostával do konfliktu s ostatními organizátory a sponzory. To ve spojení se sobeckými zájmy několika předních šachistů a jejich podporovatelů vedlo ke zničení celého mistrovství světa na dvě desítky let. Hrály se dvě oddělené neustále měnící soutěže, mistra světa určovaly výrazně kratší vyřazovací zápasy s tím pádem náhodnějšími výsledky než dříve, kvůli vzájemným sporům se navíc mnozí nejsilnější soutěží neúčastnili.
Důsledkem dlouhodobě nekompetentního vedení FIDE, které neslo hlavní odpovědnost za organizaci celé soutěže, bylo degradování titulu mistra světa natolik, že větší vypovídající hodnotu o skutečně nejsilnějším šachistovi světa začalo mít Elo. Z titulu, který byl pro mnoho starších generací vedle sportovní trofeje i výjimečným profesionálním počinem, zbyla pouze okleštěná sportovní trofej, která pozbyla výjimečnosti tím, že ji v kratších zápasech mohlo vyhrát větší množství hráčů. Tak se stalo, že když se Magnus v roce 2004 poprvé do soutěže zapojil, o titulu rozhodoval vyřazovací turnaj na pouhé dvě partie, s účastí pouhých dvou hráčů z první desítky světového žebříčku, vítěz Kasimdžanov se pohyboval až kolem čtyřicátého místa žebříčku a nikdy na žádném dalším turnaji nedosáhl výsledku, který by jej jenom přiblížil k reputaci nejsilnějšího na světě.
Magnus není jediný z mladších generací šachistů, které byly tímto nešťastným obdobím ovlivněny a titul pro ně ztratil dřívější hodnotu. Dalším příkladem je třeba Nakamura, který před pár lety na turnaji v St. Louis prohlásil, že mistr světa je zbytečný přežitek, a Nakamura má rovněž na velou část šachové komunity vliv. Magnus byl v očích většiny světa nejsilnější už několik let před tím, než se mistrem světa stal, má vybudovanou takovou nezpochybnitelnou reputaci, že titul nepotřebuje a je už na roky bez něj zvyklý. V posledním rozhovoru přiznal, že měl problém s potřebnou motivací dokonce před tím, než se mistrem světa vůbec stal. Dvakrát odstoupil z kvalifikačních soutěží, přičemž tenkrát to prezentoval jako protest proti pravidlům, no po jejich zlepšení v roce 2013 s účastí opět váhal.
O vzdání se titulu Magnus mluvil v podstatě od chvíle, co jej získal. Ztráta motivace zcela očividně měla vliv na jeho hru v dalších zápasech, které hrál v určitých fázích pod své možnosti. Dále si stěžuje na nepřiměřenou náročnost přípravy, jakou při dnešní úrovni šachu pomalé tempo hry vyžaduje. Díky počítačům se úroveň znalostí teorie i tréninku zvýšila natolik, že se zúžil prostor pro hru, protože s dostatkem času soupeř dokáže riskantní chybné tahy většinou plně propočítat a vyvrátit. Což ostatně ukázal i poslední turnaj kandidátů.
Zrychlení tempa hry se zdá být na nejvyšší úrovni v budoucnu nevyhnutelné. Ostatně tam, kde dřívější průkopníci potřebovali hodiny k analyzování neznámých pozic, stačí dnešním hráčům mnohdy vteřiny na to vzpomenout si na už známou prostudovanou teorii. Bohužel pro Magnuse diskuze o zrychlení tempa zápasu dorazila pozdě, na turnaj kandidátů dorazil pouze oznámit své rozhodnutí a zvěsti o nápadech s rapid tempem byly pouze posledním pokusem jeho názor změnit. Obecně je pravdou, že dnešní svět se mění a zrychluje a mladší generace si začínají vážit jiných hodnot, Magnus v tomto není výjimkou.
Příštího mistra světa namísto doražení demotivované světové jedničky hrající jenom napůl určí souboj borců bojujících naplno o reputaci „jenom“ světové dvojky. To mi nepřijde jako katastrofální ztráta, v důsledku které by mělo mistrovství světa ztratit smysl, pokud se stále bude hrát dostatečně reprezentativní množství partií.
To je snad poprvé, kdy máme další článek rovnou pod článkem
díky 
Sorry, jsem se trochu víc zamyslel. On ale ten Magnusův vztah k mistrovství světa opravdu přesně odpovídá tomu, v jakém šachovém bordelu vyrůstal.
Za co omluva, vždyť je to fajn