O titul
Na „Velký pátek“ proběhlo v kazašské Astaně slavnostní zahájení zápasu o titul mistra světa v šachu mezi Janem Nepomňaščim a Tingem Li-ženem (Dingem Lirenem).
Losovaly se i barvy figur pro první partii zápasu, který začíná zítra v jedenáct hodin středoevropského letního času.
Žijeme v éře počítačů, takže i losování bylo „řízeno“ počítačem a barvu figur vybíral robot.
Losování se skládalo ze dvou částí.
Bohatě by asi stačilo nechat losovat barvu figur ratingově výše postaveného hráče, kterým je v současné době Nepomňašči, ale to by někdo mohl považovat za „nedemokratickou“ volbu, takže se na to šlo od lesa.
Nejdříve hráči losovali o to, kdo bude losovat barvu figur v první partii 
.
A teď přišlo na řadu to, co jsem napsal výše: Nepo, který má vyšší rating dostal přednost, sdělil barvu figur a robot vytáhl z misky šachový kámen. Pokud by se barva neshodovala s Nepovým tipem, na řadě by byl Ting.
Není mi jasné, jak by se pokračovalo, kdyby se ani Ting netrefil do barvy, losovalo by se dál ?
Jenže Nepo řekl „White“ a robot (spíše robotická ruka) vytáhl bílý kámen (trefa!!!) a přistoupilo se k samotnému losování barvy figur Nepa v první partii.
Tentokrát už Nepo nemusel říkat nic, stačilo jen stisknout tlačítko,
Mimo mísu…
Kdysi jsem pracoval pro jeden obchodní řetězec a měl jsem kolegu, který s oblibou sázel, hrál automaty atp. Prostě tak „trochu“ gambler. Jenže jednoho dne přesunuli pobočku sázkové kanceláře jinam, automaty zrušili a kolega posmutněl, protože mu vzali jeho zábavu.
Netrvalo to však dlouho, protože brzy v obchodním centru objevil „automat“ s hračkami pro děti 
. Usmyslel si, že „výhrou“ je jakási plyšová opička. Každou pauzu dvanáctihodinové směny pak zkoušel své štěstí. Nikdy „nevyhrál“ , ale aspoň dělal radost procházejícím dětem, protože vytažené plyšáky jim rozdával .
Prostě gambler…
Roboti zatím nejsou dokonalí, o čemž svědčí i samotný los.
Na první pokus robotova ruka „šmátralka“ nevytáhla žádný kámen, na druhý pokus vytáhla kameny dva: bílý a černý , až teprve na třetí pokus vytáhla robotická ruka bílý kámen, což znamenalo, že v první partii bude mít bílé kameny Nepomňašči.
Něco málo k pravidlům…
Nejdříve k pravidlům psaní jmen obou účastníků . Na našem serveru preferujeme (tedy Honza Jílek) transkripci jmen do češtiny. Občas je to dobré, někdy nikoliv.
Dobré je to z toho důvodu, že se lidé naučí vyslovovat cizí jména. Bavíte-li se s někým a on vám řekne, že sledoval partii „Lirena“ nebo „Dinga“ (btw. dingo je australská psovitá šelma ), je to „na zabití“.
Na druhou stranu, když zadáte do vyhledávače „Ting Li-žen“ a doufáte, že vám vyhledávač najde informace o čínském Ding Lirenovi, moc se toho na internetu nenajde. Tedy nenajde se prakticky vůbec nic.
Z těchto důvodů jsme se s Honzou shodli, že půjdeme cestou „nejmenšího odporu“ a při referování o nějaké akci uvádíme na začátku český přepis jména (výslovnost) společně s anglickou transkripcí a pak už se (většinou) držíme jen té anglické transkripce (vyhledávání).
Výjimku u nás mají ruská jména.
Anglická transkripce jména „Непoмнящий“ je hrozná: Nepomniachtchi, proto užíváme raději rovnou český přepis Nepomňašči. Tedy správně je „Něpomňaščij“ a Nepomňašči je moje zkomolenina .
Vlastně je to moje transkripce anglické transkripce .
Vycházím při tom z přepisu jména jiného slavného ruského šachisty, Alexandra Alechina. V našich končinách se často užívá jak „Aljechin“, tak i „Alechin“ a všichni vědí, o kom je řeč. Mimochodem na wikipedii je u tohoto hráče také obojí: v textu se píše „Aljechin“ , ale u fotografie je „Alechin“ .
K samotným pravidlům zápasu se vyjádřil „zápasový specialista“ Honza Repák:
Pravidla zápasů o mistra světa se od roku 2006 měnila jen minimálně. Většinou šlo o drobné nevýznamné změny v bleskovém tiebreaku, po kolikátém tahu se ve vážném tempu přidával čas a od kdy bylo povoleno nabízet remízu. Jedinou výraznější změnou bylo prodloužení z dvanácti vážných partií na čtrnáct.
I tentokrát došlo ke kosmetickým úpravám.
Zůstalo základních čtrnáct partií tempem dvě hodiny na prvních čtyřicet tahů, hodina na dalších dvacet tahů a čtvrthodina s půlminutovým přídavkem na tah na dohrání. Zůstal zákaz nabízet remízu do první časové kontroly. Upraven byl časový harmonogram, nově se nehrají tři vážné partie v řadě a volné dny následují po partiích č. 2, 4, 6, 7, 9, 11 a 13.
Bylo opět dbáno na to, aby měli oba soupeři stejný počet partií bílými figurami po volném dnu.
Tiebreak následuje den po skončení poslední partie, zachovány zůstaly losování barev před každým dalším prodloužením i přestávka deset minut před každou partií.
Nezměněn zůstal první tiebreak čtyř partií rapid tempem pětadvacet minut s přídavkem deset vteřin na tah.
Ponechán byl následující bleskový tiebreak tempem pět minut s přídavkem tři vteřiny na tah. Nově se jím prodlužuje pouze dvakrát po dvou partiích (dříve platilo pětkrát).
Namísto nepopulárního armagedonu (se zvýhodněním černého remízou za zkrácení času) byla jako poslední tiebreak zavedena náhlá smrt tempem tři minuty s přídavkem dvě vteřiny na tah. Po každé partii se střídají barvy figur a pokračuje se, dokud někdo nevyhraje partii.
Technicky tak poprvé od finále Anand-Širov (r.2000) není omezen maximální počet partií. Ze zkušeností se zřejmě nepředpokládá, že by partie zrychleným tempem měly končit remízami příliš dlouho. Od roku 2006 došlo na tiebreak čtyřikrát a pokaždé rozhodly už čtyři partie rapidu.
Pokud tedy nedojde k žádné nepředvídané nehodě, budeme znát nového mistra světa nejpozději 30. dubna.
Odkazy:
Oficiální web
Online na chess24.com
Online na lichess.org
Nejdříve hráči losovali o to, kdo bude losovat barvu figur v první partii 
.
?
A teď přišlo na řadu to, co jsem napsal výše: Nepo, který má vyšší rating, dostal přednost, sdělil barvu figur a robot vytáhl z misky šachový kámen. Pokud by se barva neshodovala s Nepovým tipem, na řadě by byl Ting.
Není mi jasné, jak by se pokračovalo, kdyby se ani Ting netrefil do barvy, losovalo by se dál
Kdyby Jan Něpomňaščij ve druhé fázi losování neuhodl barvu, Ting by přímo dostal právo vybrat si barvu, aniž by musel cokoliv tipovat. Aspoň tak to bylo během předcházejících Světových pohárů. V první fázi losování oba soutěžící mají stejnou šanci, že budou volit ve druhé. Ve druhé fázi má každý stejnou šanci, že si právě on bude moci vybrat barvu figur pro první partii.
Davide, možná to tak je, ale jediné 50 na 50 je, že když Nepo netrefí barvu, vybírá si Ting.
Vše ostatní zvýhodňuje prvního tipujícího.
Není tady nějaký expert na ruštinu? Zajímalo by mě, co vlastně znamená přesně slovo Непoмнящий v ruštině? Je to nezapomenutelný nebo nezapamatovatelný (což by mi odpovídalo víc, jelikož si jeho jméno nejsem schopný úplně přesně zapamatovat) nebo snad nezapamatovaný?
Matně si vzpomínám, že ve školních škamnech bylo ja pomnil – vzpomněl jsem si, zapamatoval jsem si, zatímco zapomněl jsem bylo ja zabyl (damašnije zadanije klasicky). Ale to bylo v 6. třídě, takže kdo ví, jak to doopravdy je…
Nepamatující, ale některé „webslovníky“ to překládají i jako „nezapomenutelný“, což se mi moc nezdá, protože to by bylo Незабываемый
Nepovažuji se za experta, ale základem je slovo „по́мнить“, tj. pamatovat (si). Ve 3. osobě množného čísla „они помнят“. Tedy asi skutečně nejspíše odvozené přídavné jméno – nepamatující (se). Jinak kvituji s povděkem převod jmen přímo z ruštiny jako blízkého slovanského jazyka. Angličané totiž vůbec netuší, že ruské „е“ se čte je, případně po měkkých souhláskách jako dě/tě/ně. My, díky Husovým „nabodeníčkům“, umíme jak dě/tě/ně (třeba děti/těžký/něco), tak i de/te/ne (třeba delta/tetřev/nechat). 
Ani já nejsem expert
, ale musím konstatovat, že „anglické“ NEPO se mi líbí víc než slovanské NĚPO 
.
Slovo či jméno „Непoмнящий“ znamená „nepamatující si“.
.
Já to musím vědět, kdysi jsem psal filozoficko-logickou (a v daném případě i filozofickologickou) ročníkovou práci na téma „Co je smysluplné jméno“
Myslím, že „nezapamatovaný“ bude „не запомнившийся“, „nezapomenutelný“ snad „незапоминаемый“, ale tady si nejsem jistý.
Jinak například Романов – Непомнящий (Romanov – Něpomňaščij) bude „nepamatující si romány“.
Přepsal jsem se u slova „незапоминаемый“, místo „nezapomenutelný“ jsem výše chtěl napsat „nezapamatovatelný“. Komentář už nejde upravit.
Přepis ruského jména Nepomniachtchi je z francouzštiny, podle nejpoužívanějších anglických pravidel by se mělo psát Nepomnyashchy. Zdá se, že v anglicky mluvících zemích mají v přepisu cizích jmen (zejména z azbuky) slušně řečeno bordel, kdy vedle několika vlastních pravidel upřednostňují i pravidla používaná v dané zemi či osobní preference daných osob, co mají napsáno v cestovních pasech. U ruských jmen je tak možné narazit na případy, kdy u jedné osoby jsou podle tří rozdílných pravidel přepsány křestní jméno, patronym i příjmení.
Ne, nemají v tom „bordel“ 🙂 . Bordel mají v ruských pasech
, protože tam mívají jedno jméno přepsané podle francouzských pravidel, další podle anglických….
„…když zadáte do vyhledávače „Ting Li-žen“ a doufáte, že vám vyhledávač najde informace o čínském Ding Lirenovi, moc se toho na internetu nenajde“
Nesouhlasím, resp. by asi bylo potřeba upřesnit představu. Mě výsledky Googlu, ve kterých je Wikipedie, a různé české noviny přijdou celkem OK.
Jen poznámka: Ding Liren není anglická transkripce, ale pinyin,tj. oficiální čínský přepis do latinky, který lze používat po celém světě. Ještě k němu patří tabulka výslovnosti a s tou se dostaneme i k Ting Li-ženovi.
Díky za poznámku. Pchin-jin (pinyin) opravdu není anglická transkripce, ale užívá se (kromě Číny) v mnoha zemích pro přepis čínských znaků. Čeština jej však neužívá. Jedním z důvodů je to, že u nás máme háčky a čárky, takže můžeme čínská slova přepisovat podle výslovnosti „rovnou“ 🙂 .
A tady je tak trochu problém 🙂 . Čech čte vše tak, jak to vidí. Znám hodně lidí (dokonce velmistry), kteří čtou Ding Liren přesně tak, jak je to napsáno, protože je ani nenapadne, že „R“ se sice může číst jako „R“, ale také jako „Ž“ nebo „Ř“ .
Tak hlavně je zajímavé, že Číňané nemají r (a Japonci l). Takže náš přepis Ding Liren asi nebude správně, byť již u nás na serverech celkem zakořenil.
To prostřední písmeno ve jméně Liren se čte jako něco mezi „r“ a „ž“, ale tenhle popis moc nepomůže. Mně by pinyin vyhovoval. Vzpomínám si, jak jsem si před lety koupil kapesní česko-čínský a čínsko-český slovník, v němž vedle čínských znaků byla jakási zvláštní transkripce, podobná té české. (Ale trochu jiná.) Jelikož na kurzu čínštiny, kam jsem pár měsíců chodil, vyučující používal pinyin a moje schopnost rozeznávat znaky byla mizivá, ten slovník mi moc nepomohl. Chtěl jsem ho dát do antikvariátu, ale tam už několik exemplářů měli. Proč asi?
V Rusku také používají vlastní přepis, takže když si budete chtít s někým z Ruska popovídat o čínských soutěžících, nemusí být snadné pochopit, o koho vlastně jde. Tady je jeden příklad za všechny: Цзюй Вэньцзюнь — Википедия (wikipedia.org)
No já mám dojem, že právě ruský přepis nejlépe odpovídá výslovnosti (z pohledu cizince, nikoli Číňana
).
.
Právě u výše zmiňované Ju Wenjun raději používám pinyin než českou transkripci Ťü Wen-ťün, která sice zhruba odpovídá výslovnosti, ale člověku, který se neučil třeba německy, je k ničemu, protože neví, jak přečíst přehlasované „U“
Ona se jména navíc nečtou v celé Číně stejně, existuje například i něco jako kantonština. Kantonština – Wikipedie (wikipedia.org)
Pokud vím, Ju Wenjun se čte spíše jako „Džu Wendžun“ než jako „Ťü Wen-ťün„. Neptejte se mne, proč to tak je, ale slyšel jsem to přímo od ní, takže to bude pravda.
A nejlepší až nakonec – čínština má několik tónů (vysoký rovný, stoupající, klesající, „zhoupnutý“ a ještě kratka ostravska samohlaska) a ty jsou pro význam zásadní, takže jenom písmenky ta jména stejně nezapíšeme správně. Můj komentář po odborné stránce není perfektní, ale vysvětluje, proč jsem studium čínštiny vzdal. S natolik odlišnými jazyky je lepší začít dávno před třicítkou. (Nedostatek času v mém rozhodnutí také hrál významnou roli.)
Chápu 🙂 . Jediný asijský jazyk, který poznám bezpečně, je korejština. „Zpívají“ jako Pražáci a když sleduji film, kde ona jemu (nebo naopak) vyznává lásku, mám dojem, že se strašně hádají 😀 .
Australská karikatura