Ostravský koník 2023 ze zákulisí a pohledu příležitostného diváka

Byť jsem neměl dost sil (ani vůle), hrát devítidenní turnaj den co den (sdílím názor autora webu Luboše, že hrát dnes devět dnů je skoro sebevražedné…), tak samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít atmosféru tohoto skutečně dnes fenoménu ostravského šachu. Turnaj se po letech přestěhoval z tradičních prostor kulturáku, z důvodu rekonstrukce a přístavby koncertní síně, do nových prostor na výstaviště Černá Louka. Byl jsem zvědav, zda si udrží svůj „genius loci“.

 

Nuže, ve středu jsem vyrazil z Havířova, kde bydlím, směr Ostrava. Navíc s bonusem- vždyť se má hrát retro blicka!
To si přece musím zahrát – já pamětník starých dob. No-pro mladé, kteří se narodili v tomto století…hráli se tak blicky na pět sekund, kdy s magnetofonu se hlásilo – co pět sekund!- bílý teď…černý teď. No- byl to svým způsobem masakr-ale my jsme byli zvyklí.
Většinou, když jsi nepotáhl na slovo teď, tak soupeř vystřelil ruku a na celý sál zařval TEMPO! Většinou se tolerovalo, co si pamatuji- tři tempa. Jasně, bylo kolem toho spousty sporů, křiku, hádek-ale …no co už! Nic lepšího nebylo. Hrálo klidně 80 lidí – bez počítače se nasazovali soupeři pomocí kartiček – šoumen byl v tomto legenda ostravského šachu, Emil Formánek! To, že jsi měl třebas za sebou třikrát černé (pokud nebyl’s členem Nové Huti, kterému předsedal- měl jsi zkrátka smůlu!- se vůbec neřešilo (smajlík).

No – tak jsem dorazil na Výstaviště. Před vstupem si děti hrály venku na velké šachovnici.
To je už klasika turnaje, takový upoutávač (stejně jako simultánky Lukáše Klímy, či rapidu, kdy vítězové mají vstup na turnaj zadara). Stoupám po schodišti a vcházím do sálu, kde se tradičně analyzují partie, příležitostně Lukáš partie komentuje na obrazovce – a hlavně – je zde tradiční bar!

 

 

A opět, již druhým rokem, sehraná obsluha -punkový šachista Aleš Krajina a břitký komentátor Lukáš Klíma. Samo, hned se tam zastavuji, pozdravit své kamarády a dát si pivko (a rum). Navíc mám hlad, tak mi Aleš udělá klobásu. Ceny jsou vážně lidové – žádný problém. Nával veliký!

Každý kdo skončí partii tak si k analýze samo koupí pivko a něco ostřejšího. Aleš i Luky kmitají. Jdu se podívat do vedlejší hrací místnosti, pozdravit přátele (myslím, že co se týče „starých pardálů“ tak znám snad všechny! ). Jasně pak když skončí partii, pokecáme, rozebereme partii (to mi mimochodem dost jde, to jsem pochytil, včetně vtipných hlášek, od Aleše! Jako když o nic nejde a můžete tah kdykoliv vrátit…to se to „kibicuje“!).

 

 

 

Do zahájení retro blicáku je ještě dost času- tak vypomáhám v baru. Sbírám sklenice a talíře s příbory, umývám. Kluci fakt nestíhají a mají toho upřímně „plné koule“. Obdivuji především Aleše. Jednak přes den chodí normálně do práce- a pak cca od 15 hodiny maká, mnohdy do půlnoci…Den co den! Nemluvě o tom, že musel bufet připravit, což znamená navozit bečky piva a chlastu, párky, pečivo…Mimochodem, v pátek se třebas hrál oficiální blicák – tedy ne retro- a jak mi říkal, odjížděl v jednu hodinu v noci taxíkem…To jako klobouk dolů.

Konečně začíná retro blicák. Je nás naštěstí přihlášeno jen deset, takže každý s každým a jde to poměrně rychle. Jako strašná sranda! Pravá ruka ze zvyku hledá hodiny, které nejsou…
Tempo šílené.
Mnozí, zejména mladší, křičí- to je psycho! Holt- dneska ti mladí nic nevydrží (smajlík). Jasně, dělají se obrovské chyby. Nějaká figura sem, nějaká tam, vůbec nemluvím o pěšcích, vůbec nic neznamená. Ale- fakt jsem si to užíval (a každou prohru zapíjel s Alešem u baru – a že jich bylo-smajlík).
No nějaké body jsem uhrál- možná jsem neskončil poslední-ale o to vůbec nešlo. Byla to hezká vzpomínka na mé mládí (ještě musím říci jednou krásnou vzpomínku, která se mi vybavila. Někdy v osmdesátých letech se hráli blicky třebas hodně na Opavsku, na vesnicích . Ceny nebyly peněžité, ale v naturáliích.
Přijeli jsme autem z Poruby, kde jsem bydlel a hrál za VOKD, odehráli turnaj – a – já třebas vyhrál pytel ječmene.
Co s tím?
U východu čekali místní zemědělci a odkupovali to od nás. Jako – bylo na pivo . Ovšem Josef Michenka vyhrál živé sele. A rozhodl se , že ho neprodá! Tak jsme ho naložili do kufru(!) a odvezli do Poruby, kde ho Pepa dal na balkon (!), že ho vykrmí a bude maso! Jak to dopadlo asi nemusím říkat…Byl to masakr a my se dlouho řehtali!)

Retro turnaj skončil, celkové foto všech zúčastněných a ..Všichni zmizli jen já, Lukáš Klíma a Marek Jelínek js,e zůstali, že se musí do rána připravit šachy a stoly pro přebor žáků ostravských škol, do kterého se prý přihlásilo 400 děcek. Tak jsem jim pomáhal, ovšem cca do půl jedné v noci, abych stihl poslední bus do Havířova…

 

 

Poté jsem se ještě stavil na Koníku v sobotu. Vzal mě Marcel Řezníček, jediný hráč, který hraje z Havířova. Opět jsem pokecal, prohlídl si partie, udělal pár foto, pomohl v baru a sem tam „kibicoval“ při analýzách.

 

 

 

 

Byla sobota, takže si našly čas na návštěvu legendárního turnaje i dnes už legendy ostravského šachu, jako například Béďa Pastorek, kterého jsem neviděl snad dva roky. Už na vozíku, ale pořád duchem smělý.

 

 

Jako, Koník je úžasný tím, že se zde setkávají jak malé děti v doprovodu obětavých rodičů, mládežníci, talenti s velkými ambicemi, tělesně postižení, tak protřelí staří harcovníci , jako například bývalí „kavárenští hráči“ z kavárny Praha, kde o výplatě „obírali“ horníky , jako P.L. nebo Č.…tak i senioři, kteří už mají „jen“ radost ze hry bez velkých ambicí, jako úžasný 91 letý Honza Sudolský či o pár let mladší Marosczyk. Zkrátka – šachy jsou pro každý věk a šachisté nestárnou.

 

 

 

Ještě – samozřejmě že z některých partií „bolí oči“. Například co mi ve středu ukazoval protřelý starý pardál Didy, jak v podstatě s bílýma byl po 10 tazích na ručník.. Další adept do spolku šachanistů (smajlík) Ovšem, co jsem viděl – jednu z mála partií, kde jsem se zastavil na pár minut- co předvedl můj kolega se Šenova a Baníku Havířov, Nikolaj Petrov- tak to nemělo chybu! Nominace na místopředsedu klubu šachanistů!

V pozici, kdy má o věž více, předvedl fakt famózní „kombinaci“- tedy spíše harakiri…

 

 

 

 

Místo aby věží utekl, tak se rozhodl dát mat. Zvláštní bylo, že nad tím přemýšlel pár minut, což v jeho případě, horkokrevný Bulhar, je velká výjimka. On totiž končí většinou partie s lepším časem než se začátku-díky bonusu 30 sekund! Když jsem uviděl tah Ve5, tak jsem nejprve ztuhl. Že by další jeho geniální kombinace, (je fakt dobrý taktik). Ovšem po chvíli jsem si řekl, vždyť po fxe3 je totálně zdechlý! A soupeř to zahrál a odběhl ven. Nikolaj chvíli koukal, pak se na mě podíval a řekl- to jsem to pěkně pos… Ovšem, k mému překvapení mi pak k báru přišel oznámit, že to zremizoval! Že vymyslel pat! Zíral jsem. Přeně si to nepamatuji, ale idea byla asi nějak jako že bílý měl Kg6, Va7 a pěšce h7 a g6. Černý Kh8 a Vf1. Načež samo přišlo Vf6+!. No a „šílená věž“ obstará pat.
Ty jo…

Nuže, další ročník Koníka přežil i v nových prostorách, a byť zde nehrála letos zvučná jména , vzhledem ke kolizi s MR, byl opět svátkem, nejen ostravských šachistů. Velké díky organizátorům, zejména řediteli turnaje Jelínkovi, rozhodčímu, oběma „barmanům“ a holkám starající se o administrativu. Jako ukočírovat takový megaturnaj – to jako, skláním se!

 

 

 

 

Autorem náhledové fotografie je Petr Beran.

Fotogalerie Jiří Hurta (pro zvětšení klikni na obrázek)

 

 

Fotogalerie Petr Beran (pro zvětšení klikni na obrázek)

 

Odkazy:

Web Ostravského koníka

Výsledky na chess-results

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme