Skvělé útočné vedení
Korespondenční partie jsou většinou dokonalejší než praktické a to zejména v úvodní fázi hry. Teoretické knihy a články s partiemi s doporučeními těch největších mistrů jsou pro hráče vždy k dispozici a tak mohou pokaždé použít nejmodernější pokračování a nebo díky dlouhému času na rozmyšlenou promyslet nějaké to překvapení. To samozřejmě mluvím o době, kdy se o počítačích ještě snilo…
V následující ukázce z roku 1939 byla rozehrána otevřená varianta španělské hry, v určitých časech velmi populární. Oba hráči sledovali tehdejší teorii až do 17. tahu, kde vyzkoušel černý novinku 17…Sa3. Zřejmě se držel předchůdců, partií, které si také můžete přehrát. Tahem ale ztratil mírnou výhodu a prohrál po výtečném vedení útoku bílého. Tah střelcem byl v pozdější době vyzkoušen ještě dvakrát, ale vždy zvítězil bílý.
Partie byla uveřejněna v novinách Neues Wiener Tagblatt 21. 01. 1940, rubriku tam vedl známý teoretik a šachista Hans Müller. Také on označil tah střelcem jako chybu. Výstřižek rubriky najdete na konci.
Ještě poznámka ke jménu bílého. V novinách je pojmenován de Ruyter, v partii z databází de Ruyler.
kor., 1939
Následující partie citované v přešlé ukázce, jsou staršího data, hráli je hráči patřící k předním světovým hráčům té doby, ale kvalitní nejsou, jak můžete posoudit sami. Ovšem dokazují do jaké hloubky byla už teorie zahájení v té době rozpracovaná.
Frankfurt, 1887
Chester, 1914
Následují ještě dvě ukázky boje v této variantě. První je z první šachové olympiády a druhá z korespondenční partie tehdejších silných mistrů.
Paříž, 1924
ICCF kor., 1935
Partie ke stažení.
Napsal bych skromněji „teorie některých zahájení byla – již tehdy – do hloubky propracovaná. Jinak pěkný souhrn vědomostí, jako obvykle.