Rapid v Bystrci 10. září 2023
Po dlouhém půstu, kdy jsem chodil jen zapisovat partie na bleskovém turnaji U Pásků v Líšni, jsem se odhodlal vstoupit do skutečné šachové arény na turnaji o Pohár bystrcké radnice začátkem září.
Na místo děje jsem dorazil tramvají číslo 3, spolu s další trojicí šachistů, z nichž jsem poznal jen pana Glacnera. Jelikož se teď pohybuji dost rozvážným krokem, nikdo si mne nevšímal a jmenovaní se mi rychle vzdálili pochodem k Společenskému domu na ulici Odbojářů.
Po čase jsem ke schodům před budovou dospěl i já. Občas mne někdo ze známých pozdravil, milý byl i pan Zemánek, který na moje lamentování odvětil: „Vždyť vy jste ještě Jura, ani hůlku nenosíte!“. U prezentace mne pan Řehůřek bez vybrání vkladu (jako od ostatních) poslal dál k registraci u rozhodčího Mirka Hurty. A teď přeruším chronologii vyprávění podle pořadí odehraných partií a přejdu hned ke kolu poslednímu. Uvidíte proč.
Pan Lukáš Řehůřek byl hlavním pořadatelem tohoto ročníku rapidu O pohár bystrcké radnice a převzal tak štafetu po svém nedávno zemřelém tatínkovi. Soutěž nesla letos podnázev „Memoriál Jiřího Řehůřka„. Na zahájení promluvila paní Irena Řehůřková, která až dojemně zavzpomínala na svého manžela a pak předala slovo synovi.
A když ještě hlavní rozhodčí p. Hurta připomněl pár důležitých pravidel rapid šachu, mohl turnaj začít.
Na jednom z dávných rapidů mne pan Polák (povoláním číšník) pěkně porazil. Předtím byla bilance našich utkání výrazně v můj prospěch. A dnes zase mohl celkem jednoduše vyhrát.
Ale měl jsem štěstí.
Pan Petr Kaňovský je spíš atlet než šachista. Královskou hrou se baví podle svého vyjádření zhruba rok, zatímco běháním více než 18 sezón. Na Facebooku často publikuje fotografie svých snídaní, obědů i večeří. Naši partii, kterou jsem prohrál hrubou chybou, již stačil zveřejnit na FcB. Bohužel, po třetím kole, kdy partii prohrál, z Memoriálu Jiřího Řehůřka vystoupil. Ovzduší v sále prý bylo nedýchatelné a byl velmi unaven.
Přítel Milan Šlégl se po delší přestávce vrátil mezi členy Lokomotivy Brno. Dříve se mi v utkáních s ním docela dařilo, dnes jsem podlehl jeho oblíbené obraně (Caro-Kann), možná i proto, že mnou zvolenou variantu docela nastudoval. Sám jsem k jeho výhře docela přispěl, jak vidíte na diagramu.
Paní Markéta Rampulová je dnes vedle pana Hurty a několika dalších nadšenců duší klubu Lokomotiva Brno. Na dálku jsme se seznámili prostřednictvím mé drahé manželky Jiřiny, která chodí k praktické lékařce, kde působí paní Rampulová jako sestřička. Jak sama pravila, hráli jsme dnes spolu poprvé a zdá se, že byla s výsledkem docela spokojena. Já nakonec také.
Před partií Kalendovský-Zemánek nabídl černý remízu s tím, že mne zve na pivo. Předběžně jsem ho požádal, že odehrajeme aspoň pár tahů.
Pan Ivo Šorf je členem Sokola Jámy.
V naší partii stál zpočátku velmi dobře, ale když si oslabil vlastní královské křídlo a ztratil kvalitu, byl jsem přesvědčen o své hladké výhře. Ale ještě ve 28. tahu mne mohl velmi potrápit. I v této hře mne provázelo štěstí. Po začátku 2 z 5 byl můj finiš 3,5 ze 4. Kdo něco takového v tomto turnaji měl?
Před partií s panem Pehalem soupeř prohlásil něco v tom smyslu, že to nemá smysl hrát, že stejně prohraje v 22 tazích. Svědkem je třeba pan Sládek i jiní, kteří se tomu zasmáli. A boj začal:
Musím přiznat, že na mém „zlepšeném“ výkonu v závěru měli podíl dva sponzoři. Kromě pana Zemánka mi jedním pivem (11tka za 50 Kč 0,4 l) a kvalitním rumem za 60 Kč přispěl pan Ivan Markovič. Jeho vyprávění, že trpí všemi možnými nemocemi a snad jediné zdravotnické zařízení, které v nemocnici v Bohunicích ještě nenavštívil, je psychiatrie. Tak skvělého vypravěče svých zážitků už sotvakdy v životě potkám. Sympatický hráč ze šachového klubu DM Klášterského mi naštěstí v zahájení dost pomáhal. Až zvládne teorii podrobněji, bude všem protivníkům více než nebezpečný.
Nabídl jsem ještě před prvním tahem remízu. Saša Marša návrh přijal s tím, že si tu partii odehrajeme. Tož se stalo:
Petr Kaňovský:
Ani tato partie nebyla marná, nicméně mi tahy v únavě trvaly dlouho, pozice se pak zhoršovala a po ztrátě kvality mi za pár dalších tahů došel čas.
Malá vložka na závěr: Milý pan Glacner byl prakticky jediným, který bezproblémový průběh turnaje narušoval občasnými hlasitými poznámkami. V jedné hře s mi neznámým šachistou si navzájem vyčítali „nemožný tah“ a volali rozhodčího, aby postiženému přidával čas, pak si zase shazovali navzájem figurky a opět žádali zásah rozhodčího. My ostatní jsme se tomu spíš usmívali. Bylo to asi jediné vybočení z jinak poklidného soutěžení. (C – Jan Kalendovský 2023)
