Souboj s Vojenskou akademií
Náš šachový klub Lokomotiva Brno, s.r.o. musí stále měnit svoji hrací místnost. Po výpovědi z útulných prostor Moravské zemské knihovny byla p. Hurtou získána díky jeho známostem ve školství část školního zařízení ve Starém Lískovci.
Ač bydlím v sousedících Bohunicích, na tak dlouhý výlet (odhadem podle map dva kilometry chůze) už nemám dostatek sil a tak mi můj kapitán Lokomotivy F v Městském přeboru družstev zajistil odvoz.
A ve čtvrtek 23. listopadu 2023 jsme se vydali k místu děje. Díky navigaci jsme tam bez problémů dorazili, jenže na zvonění u vchodu dlouho nikdo neodpovídal.
Asi po 5 minutách se objevila jedna milá paní, která, když jsme ji ujistili, že jdeme „na šachy“, tak nás pustila dovnitř. Prošli jsme jakousi šatnou, pak kolem toalety pro personál a ocitli jsme se ve velké místnosti, kde jeden kolega vedl tréninkovou hodinu s mladou dívkou. Nechtěli jsme je rušit a pan Lisik šel volat našim hráčům, kdeže jsou, neb pátá hodina (úřední začátek utkání) se blížila.
Byli jsme varováni, abychom nevycházeli ven, aniž by aspoň jeden z nás nezůstal vevnitř, neboť vchodové dveře jsou zvenku místo kliky opatřeny koulí a tak se po zavření nikdo nepovolaný do školy nedostane. Pak nastalo přemísťování stolů, židlí a stavění šachů a hodin. Tuto operaci prováděl s mou nepatrnou pomocí pan Lisik. Já hlavně ke každé šachovnici nastrčil dva partiáře, abych pak nemusel hráčům brát originály, nebo shánět dobrovolníky s chytrými mobily, aby mi zápisy her ofotili. Po delší době se objevilo několik hráčů z týmu soupeře.
Ti byli včas o změně informováni, původně jsme měli hrát někde v jejich prostorách. Pozdravil jsem se s panem Braunerem (jejich kapitán) a dalšími, z nichž můj starý známý František Beer zahájil naši konverzaci otázkou:
„Kde je tady záchod?“
To jsem již věděl. Ale pak jsme byli poučeni, že toto zařízení „Pouze pro personál“ používat nemáme a bylo nám ukázáno to správné místo k ulevování. Ještě nedávno se mne Franta Beer vždy ptával „Jak se má maminka?“
Ona mu totiž někdy v padesátých letech po nedělích psala diplomku, když studoval na Vojenské akademii Antonína Zápotockého a ve známém „rohlíku“ pracovala moje maminka jako sekretářka. Časem jsme se domluvili, že máma je již dlouho v nebi a tak se naše konverzace (Franta byl vždy tak trochu upovídaný) přenesla na jiná témata. Třeba dnes si u vchodu povšiml velkého akvária. A hned si vzpomněl na malá akvária v zařízení VAAZ, která byla snad v každé pracovně jeho učitelů a nadřízených několikapatrové budovy.
Vzpomínka se týkala krásné mnohobarevné, červeno-modro-zeleno-žluto-zlaté rybky, která v krátké době všechny své kolegyně sežrala, ale protože nikdo z postižených neměl chuť s ní „praštit o zem“, tak svoji „práci“ vykonávala ještě mnoho a mnoho měsíců, než zdechla stářím. Mezitím se začali trousit i někteří naši borci. Jedním z nich byl přítel Doškař, který během předchozího týdne si vyzkoušel trasu ve dne, ale teď v noci se mu cesta zase na chvíli ztratila. Nicméně trefil. Nakonec dorazilo všech zbývajících pět našich. A třeba Zdeněk Polák měl živý zážitek, že si ho dotazovaná dáma spletla s bezdomovcem a nic mu neřekla, a raději rychle utekla!
S hosty to bylo trochu horší, kolem půl šesté jich bylo na místě boje jenom pět.
Nicméně kapitán Brauner nechal zahájit utkání s tím, že oni zbývající určitě příjdou. Nejvíc se to projevilo na první šachovnici, kde k porážce pana Vítovce značná časová ztráta jistě přispěla. Pan Lisik si sice myslí, že to byla spíše menší znalost teorie, ale kdo ví…
Po tomto prologu zde vložím partie s jen velmi skromnými poznámkami a diagramy na místech, kdy se podle mého názoru bojová situace měnila ve prospěch jedné či druhé strany. Veškeré odvolávky na teoretické předchůdce nechť si každý najde případně v C-B sám. Nebudu ty partie předvádět chronologicky, ale spíše podle sestav. Zde jsem při přepisování do databáze učinil chybu, když jsem si ve své chabé paměti spletl pátou, šestou a sedmou šachovnici, což jsem dodatečně opravil za použití nápovědy „podkolo“.
Tož konečně začínáme:
Po partii se mne pan Beer zeptal, zdali již půjdu domů, nebo zůstanu. Potvrdil jsem to druhé, a tak jsme začali kroužit kolem zbývajících šesti šachovnic, neboť jsme dohráli jako první.
Dozvěděl jsem se, kterak pan Beer před několika lety „daroval“ ve vyhrané pozici remízu panu plukovníku Novákovi, jehož pohřbu se letos zúčastnil. Ještě se optal, kolik že mi je let a když jsem řekl, že 76, tak pravil „Já jsem o 12 let starší“. To řekl přesně (nar. 14.1.1935) a za 2 roky bude slavit devadesátku!
Kdo z nás by nechtěl v takovém věku tak dobře šachy hrát…?
(C – Jan Kalendovský, listopad 2023)
