Čas na změny?

Není na čase změnit „šach“ ?
Nikoliv „šachy“ , ale „šach“ , a neberte to to jako nějakou rebelskou výzvu 🙂 , ale spíše jako zamyšlení nad soutěžemi družstev.

Kdo kdy vykonával nějakou funkci v klubu, bude možná vědět, o čem je řeč. Děláte to (obvykle) zdarma, obětujete tomu „šachovou kariéru“ („sakra, už jsem mohl mít III .VT!!!“ ) a stejně je všechno „špatně“.  Jste „biti“ zezdola (od členů), z horních pater klubové hierarchie (výbor, předseda, sponzoři atd.) a také od řídících orgánů různých soutěží.

Nechci si tady hrát na „plačku“ a brečet nad tím, jak je vše špatné. Spíš bych byl rád, kdybychom se všichni zamysleli.

Nedávno tu zaznělo, že kritika není až tak špatná, souhlasím. Zazněly tu i jiné názory, s nimiž mohu, ale také nemusím, souhlasit.

Nejde mi o kritiku, ale o jinou věc, o soutěže družstev.

Tak nějak jsem už pochopil, že osm šachovnic je „ideálních“. Nevím, možná ano, možná ne. Také hrací tempo je „dané“ , takže se není o čem bavit .

Ale …
V několika diskusích, které měly souvislost nejen s Mistrovstvím Evropy, ale i se soutěžemi družstev, se (ne)objevilo několik zajímavých názorů.

Neřešme teď, zda je správné přeložit zápas nebo kolo a zda je to správné, či nikoli.
Dlouhou dobu jsem dělal a dělám kapitána družstev a pokud někdo ví, o čem je řeč, možná mi v mnoha ohledech dá za pravdu.

První věc, která mě napadla:
Máme jeden Soutěžní řád, ale soutěže družstev hrají jak profesionálové (nebo alespoň poloprofesionálové), tak amatéři.

U profesionálů je situace jasná. Hráč se šachem živí, hráč se přizpůsobí řádům a pravidlům. Je to jeho práce.
Ale proč by měl platit stejně „tvrdý“ Soutěžní řád i pro amatéry?

Rozdělme soutěže profíků a amatérů.
Jestliže třeba profesionálnímu hráči nevadí, že hraje i o Vánocích (přeháním), protože je to jeho práce, amatér je v jiné situaci. Amatér má jiné priority, což platí nejen pro hrací termíny.
Profík je ochoten sehrát všechna utkání v soutěži. Logicky, dostává za to zaplaceno. Amatér nedostává nic (ne vždy tomu tak je) a jeho motivace je zcela jiná: chce si především zahrát šachy.

Od motivace hráčů se odvíjí vše ostatní.
Hraje-li se v nějakém nevhodném termínu, je jasné, že se to nebude líbit nikomu. Ovšem profík hrát musí, je to jeho práce.
Amatér?  Kromě šachových „šílenců“, kteří chtějí hrát každou sobotu a neděli nejméně čtyři zápasy , se mnoha hráčům nechce moc hrát a hledají pro to různé důvody. V lepším případě hledají výmluvu („Tvl, napadl sníh!“… „Jsem těžce nemocný, ani nepohnu rukou.“  … „V kolik se hraje? Cože?! Už v devět?! “ ), v horším se nedostaví bez omluvy na zápas.

Kapitán pak má o „zábavu“ postaráno. Místo aby se věnoval skládání ideální soupisky, věnuje se přemlouvání lidí a většina soudných jedinců se téhle nevděčné funkci vyhýbá.
Co kdyby se pár věcí změnilo? Proč nemít více Soutěžních řádů?
Vím, že by to možná byla práce navíc, ale zkusme o tom alespoň uvažovat. Nebo zkusme uvažovat, a možná i diskutovat, alespoň o některých změnách. Vždyť v současné podobě hrajeme soutěže družstev už skoro půl století a možná i víc. Máloco se za tu dobu změnilo. Co si pamatuji, tak kromě úprav hracího tempa přibyla jen ustanovení o hostujících a volných hráčích a cizincích.

Doba se mění, řády a zvyky zůstávají. Na jednu stranu je hezké dodržovat „tradice“, na druhou stranu jsou ony „tradice“ a zvyky dávno přežité.

Proč třeba musí být na soupiskách maximálně dvacet hráčů??? Proč ne padesát nebo sto? Proč nemohou být na soupisce všichni hráči klubu?
Kdysi se posílaly zpravodaje klasickou poštou vytištěné na papíře. To je možná jeden z důvodů omezení počtu hráčů na soupiskách. Dnes se poštou neposílá nic, vedoucí soutěže nemusí popsat a vytisknou stohy papíru, tak z jakého důvodu lpíme na „přesně“ stanoveném maximálním počtu dvaceti hráčů na soupisce?

Už při skládání soupisek narážíte (-me) na problémy.
Spousta hráčů vám předem sdělí, že chce hrát, ale jen jako náhradníci a odehrají jen dva nebo tři zápasy. Problém je, že předem nikdo neví, které zápasy to budou . Pak vás často napadne, zda takového hráče vůbec máte na soupisku psát, protože po většinu sezóny jen „zabírá“ místo a nehraje.
Nenapíšete jej, urazí se nebude chtít hrát už nikdy, napíšete jej a když máte takových hráčů více, může se stát, že některé zápasy neodehraje ani osm lidí, protože vám vypadne hned několik hráčů základní sestavy a ze dvanácti náhradníků chce většina hrát až třeba poslední dvě kola .

A že vám dnes klidně vypadne více hráčů, to není nic neobvyklého. V zimě není nouze o různá respirační onemocnění, ale bohatě stačí i jiné zdravotní problémy, které hráčům sice nemusí vadit při hraní šachu, ale mohou jim vadit jiným způsobem.
Když pobíráte tzv.nemocenskou, nemůžete si dovolit v průběhu nemoci cestovat někam na šachy. Stačí marodit třeba se zlomenou rukou nebo nohou, což vás nijak neomezuje při hraní šachu, ale asi jen blázen by riskoval odebrání nemocenských dávek a k tomu ještě pokutu nebo problémy v zaměstnání. Pak se klidně může stát, že relativně zdravý jedinec vám vypadne na celou sezónu (já byl například na nemocenské sedm měsíců s banalitou a stát se mi to v v šachové sezóně, neodehraji ani jeden zápas).

Najednou potom zjistíte, že vám chybí šest hráčů ze „základu“, šest náhradníků chce hrát až někdy ke konci soutěže, další lidé jsou nemocní a jiní v průběhu sezóny změnili zaměstnání a pracují i o víkendech.
A jste v… , však víte kde .

V některých soutěžích je povoleno (nebo donedávna bylo) doplňování soupisky, ale jen do určité doby od zahájení soutěže.
Ale proč nemohou být na soupiskách všichni hráči klubu (mluvím o amatérských soutěžích)?
Co by to ovlivnilo? Narušilo by nějak pravidla soutěže, kdyby místo dvaceti hráčů mohl být na soupisce libovolný počet hráčů?
Proč se nedá dopsat (klidně vždy na poslední místo v sestavě) hráč, který se stane členem klubu po začátku sezóny?
Dříve by to asi byl problém kvůli papírování, ale dnes? Dnes může být klidně soupiska dlouhá jako týden před výplatou, nic se netiskne.
Stačí informace zúčastněným e-mailem nebo ani to ne. Stačilo by přijmout pravidlo, že člen oddílu (klubu), který není v základní sestavě, se automaticky stává náhradníkem (=může hrát) a v databázi by byl označen jen pořadovým číslem (aby snad nedošlo k „manipulaci se soupiskami :smich:), popřípadě označením, za které družstvo hraje. Bylo by to více práce pro vedoucí soutěží, ale klidně by se ta práce dala zpoplatnit třeba stokorunou vybranou od klubu, který by hráče přidával.

Vždyť tím, že máme omezený počet hráčů na soupiskách, se sami připravujeme nejen o nervy kapitánů, ale i o případné členy svazu. Když k vám přijde do klubu v říjnu nový hráč, zahraje si až za rok. Do té doby jej šachy mohou přestat bavit.

Netvrdím, že tyhle nápady jsou „neprůstřelné“ .
Jistě se na nich najde mnoho chyb, ale pokud se nevymaníme ze starého uvažování, budou nám stále ubývat další a další hráči a zanikat celé kluby.

Můžete namítnout, že takové změny nejsou věcí svazu, protože svaz řídí jen ligové soutěže a nižší soutěže řídí kraje či okresy.
Je to pravda, ale známe to.
Nepřijde-li nařízení shora, nikdo nebude chtít riskovat nějaké novinky v soutěžích . Je možné, že se časem najde nějaký krajský nebo okresní svaz, který zkusí nějaké změny zavést a možná už někde něco takového existuje.
Pak by bylo dobré dát o tom vědět i ostatním, aby se ujistili, že to lze.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme