Zlatý (Zá)hřeb

Mistrovství Evropy v rapid šachu a bleskovém šachu se pravidelně koná těsně před Vánoci, obvykle v Polsku. Nejinak tomu bylo i loni, kdy se hrálo v Katovicích. Tehdy jsem v bleskovém šachu díky mimořádnému štěstí obsadil první příčku, v rapidu jsem díky výborné formě skončil druhý.

S Terezou a s Vanem jsme cestovali přes Vídeň. Cesta proběhla bez problémů. Letuška mne na počátku prvního letu probudila a jako kompenzaci za nedávný zpožděný let mi nabídla z palubního menu dva výrobky zdarma, ale já jsem si místo toho dal dvacet. (Ve skutečnosti jsem spal déle než dvacet minut, téměř celou dobu letu.)

Pořadatelé nám zajistili odvoz z letiště do hotelu, nacházejícího se daleko od centra, zato jen 2,5 kilometru od hracího sálu, jenž se nacházel v jedné z budov místního veletrhu. Večer se tam konala registrace a technický mítink. Alespoň to tak mělo být. Veletrh měl mnoho budov, vzdálenost od hlavního vchodu k tomu správnému činila přibližně tři sta metrů. Po setmění a za silného deště to nebyla příjemná procházka. K registraci se dostavilo minimum soutěžících, technický mítink se proto pravděpodobně vůbec nekonal.

Rychlý pěšák

Hlavní budova veletrhu vypadá honosně, ta „naše“ nikoliv. Hrací sál byl sice prostorný, ale připomínal spíše tělocvičnu. Nejednalo se o náhodu. Ve vedlejší hale se hrál fotbal a občas se stalo, že míč narazil na stěnu mezi oběma prostorami, čímž vyvolal hluk. První šachovnice se naštěstí nacházely daleko odtamtud, ale pro mnohé jiné to bylo nepříjemné. Ve vstupní hale bylo u dobrovolníků jakési improvizované úložiště na telefony, naopak o kabáty a zavazadla se zásobami jídla, pití a čtení jsme se museli postarat sami. Ale to předbíhám, toto vše jsme se dozvěděli až následujícího dne.

V rapid šachu jsem byl díky rok dlouhé šňůře vydařených turnajů prvním nasazeným. Na zahájení turnaje se přišel podívat i český velvyslanec. Hlavními favority byli asi mistr Evropy Alexej Sarana, bronzový medailista mistrovství světa v bleskové hře Haik Martirosyan, mladý „sedmistovkař“ Bogdan-Daniel Deac a legendární Vasyl Ivančuk. První tři jmenovaní potvrdili svou vysokou úroveň, když v uvedeném pořadí obsadili medailové příčky.

Harmonogram turnaje se nepovedl. Hrálo se ve čtvrtek a v pátek, první kolo začínalo ve 14 hodin. Na čtvrtek bylo naplánováno šest kol, na pátek zbývajících pět. Turnaj ale začal se zpožděním, jež postupně narůstalo. Podle původního harmonogramu mělo poslední čtvrteční kolo začít v 19.15, ale já jsem dohrál až okolo 22.10. Přesný čas neznám, jelikož hodinky i telefon jsem si nechal v hotelu. Připomíná to fragment jedné vtipné zprávy o zkoušce, z níž si dovolím citovat:

HARMONOGRAM
Přípravná fáze:
Příchod ve 14:05 (= předposlední)
Realizační fáze
Pobyt ve velitelském doupěti (=předposlední) od 21:00 do 22:00
Závěrečná fáze:
Vrátný je milý a rád vám odemkne
(© Jiří Boudal, 2006)

Mně nikdo odemykat nemusel, nicméně do hotelu jsem šel sám. Transport fungoval poněkud chaoticky a pokud tam ještě nějaký řidič čekal, nebyl dostatečně nápadný. Do hotelu jsem dorazil před půl jedenáctou, naštěstí jsem ještě dostal večeři. Po zpátečním běhu mne trochu bolelo v krku. Naštěstí pomohla domácí příprava v podobě obzvláště silného zázvorového čaje.

Druhého dne už zpoždění bylo výrazně menší. V rapid šachu jsem špatně hospodařil s časem, v jedenácti kolech jsem prožil jedenáct časových tísní. Po třech výhrách jsem prohrál s GM Denisem Kadričem, když jsem špatně rozehrál sicilskou obranu. Druhá prohra v osmém kole znamenala konec nadějí na přední příčky. Kupodivu jsem i se skóre 5,5/8 hrál s velmistrem! Poslední tři kola jsem vyhrál, což stačilo alespoň na patnácté místo. (Nebo na dělené čtvrté, to zní lépe!)

Zvítězil čerstvý srbský reprezentant Alexej Sarana, který jako jediný dosáhl devíti a půl bodu. V posledním kole v dlouhé a napínavé partii udolal Nizozemce Caspera Schoppena, jehož odsunul na nepopulární čtvrtou příčku. Armén Haik Martirosyan a Rumun Bogdan-Daniel Deac získali devět bodů a další dvě medaile.

Z českých hráčů si dlouho nejlépe vedl Vojta Plát, dostal se i na druhou šachovnici. Prohry s vítězným Alexejem Saranou a se mnou ho ale odsunuly o mnoho míst zpět. Van nevydařený střed turnaje částečně napravil lepším závěrem. Tereze Rodshtein se turnaj nevydařil, naopak všichni tři junioři (Jiří Bouška, Nikita Filindash, Jan Bára) skončili nad papírovými předpoklady. Z žen nejlepšího výsledku dosáhla slovinská WGM/IM Laura Unuk.

Dovolím si uvést alespoň krátkou ukázku ze své tvorby.

Švýcarský gambit, oběť oběda a (Harmo)nová Beth.

V sobotu následoval bleskový turnaj. Místo tradičních jedenácti dvojitých kol se tentokrát hrálo třináct jednoduchých, což při účasti zhruba 550 soutěžících nebylo mnoho. Nicméně i jednoduchá kola byla dostatečně složitá. Takto vypadala moje úvodní partie:

Po třech výhrách jsem ve čtvrtém kole špatně rozehrál zahájení se švýcarským IM Gähwillerem. Pokud pominu situaci na hodinách, na chvíli jsem se dostal z nejhoršího, ale následně jsem zakombinoval tak, že jsem skončil bez koně.

Po této prohře jsem několik dalších partií vyhrál, přičemž v šestém kole jsem s velkým štěstím „otočil“ prohranou pozici. Během polední pauzy jsem místo oběda snědl jen trochu tmavého pečiva, abych nebyl unavený. Byl to výborný tah, jeden z mých nejlepších v celém turnaji!

V osmém kole jsme se opět utkali s Vojtou Plátem, tentokrát s obrácenými barvami. I podruhé jsem po těžkém boji nakonec byl úspěšnější.

Následně jsem porazil Ivana Šariče, s nímž se mi v minulosti nedařilo.

Po devíti kolech jsem měl osm bodů, do konce soutěže zbývala čtyři utkání. Čekaly mne ovšem černé kameny s prvním nasazeným, Haikem Martirosyanem. Pochopitelně bych byl spokojen s remízou, soupeř ale rozehrál partii bojovně a brzy získal velkou převahu na šachovnici i na hodinách:

V následující partii jsem hrál opět černými, tentokrát s Alexejem Saranou, dalším z favoritů. Opět jsem se snažil hrát solidně, také tentokrát jsem byl nečekaně úspěšný.

Dvě kola před koncem jsem vedl o půl bodu před velmistrem Ivančukem a o bod před dalšími pronásledovateli. Velmistru Ivančukovi nevyšel turnaj v rapid šachu. V bleskovém šachu ve druhém kole zapomněl na čas, jinak ale hrál mimořádně silně. Proto jsem partii založil solidně a po oboustranně korektní hře dosáhl rychlé remízy. Na dělené druhé místo se dotáhli další tři hráči, mne čekal jeden z nich.

Před posledním kolem jsem se pro jistotu zeptal rozhodčích, od kterého tahu je možné nabízet remízu. Dozvěděl jsem se, že nejsou omezení, ale případně mám rozehrát nějakou normální variantu. Odpověděl jsem, že tak jsem to nemyslel. Bylo zřejmé, že se utkám s GM Bacrotem, naproti tomu barva figur jasná nebyla. Los mi nadělil vánoční dárek v podobě bílých kamenů.

Partie byla dost dramatická. V zahájení jsem získal velkou převahu, v oboustranné časové tísni se ale v ostré pozici děly věci. Když jsem získal pěšce s určitou převahou, soupeř mi po svém tahu nabídl remízu. Francouzsky. Myslel jsem, že se jednalo o reakci na předchozí tah, který jsem provedl trochu razantněji než obvykle. Smysl řečeného jsem pochopil tak o patnáct tahů později. Po oboustranných nepřesnostech jsem získal materiální převahu a nejistou rukou ji postupně uplatnil, díky čemuž jsem udržel první místo. Druhý skončil legendární ukrajinský velmistr Vasyl Ivančuk, jenž jako jediný získal jedenáct bodů. Z desetiapůlbodových měl nejlepší pomocné hodnocení černohorský reprezentant Denis Kadrić. Vojta Plát skončil s deseti body na pěkném desátém místě, na jeho štítě zůstal i Bogdan-Daniel Deac. Van Nguyen nabral 8,5 bodu, Tereza Rodshtein 7,5. Jiří Bouška získal krásných 8 bodů. Ze Slováků byl nejúspěšnější Samir Sahidi s 9 body.

Za zmínku stojí výsledek dvaašedesátiletého velmistra Ferčece, který vyhrál úvodních šest partií a po slabším pokračování ještě poslední tři! V turnaji porazil tři silné velmistry a dva mezinárodní mistry, celkem získal 9,5 bodu.

Doslova senzaci ale vyvolal úspěch osmileté(!) Britky Bodhany Sivanandan(ové), která získala 8,5 bodu a stala se nejúspěšnější ženou turnaje.

Její výsledek vyvolal mediální senzaci a připomněl Beth Harmon(ovou) ze slavného seriálu The Queen’s Gambit (Dámský gambit). Když u nás v posledních letech podporujeme mládež, možná bychom jí měli nabídnout přestup. Kdyby si ještě nepatrně změnila jméno z „Bodhana“ na „Bohdana“, byla by naturalizace dokonalá!

Na závěrečném zakončení jsem si zazpíval českou hymnu, naštěstí bez mikrofonu. Sice čistě, ale v jednu chvíli jsem popletl slova a občas mi dělalo potíže sladit tempo s nahrávkou. V bleskových partiích jsem měl rytmus lepší! Česká armáda často zaměstnává přední sportovce a sportovkyně. O podobné angažmá nemám zájem, nicméně za svou hru v časových tísních bych mohl dostat hodnost praporčíka nebo roli praporečníka.

Přeji vám všem radostné vánoční svátky, šťastný nový rok 2024 a hodně zdraví!

(Fotografie v článku z webu pořadatelů. )

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme