Žádný tiebreak
V noci ze včerejška na dnešek skončily oba turnaje v kanadském Torontu. Ano, opravdu skončily, nebude se hrát žádný tiebreak, protože v obou turnajích vyhrál jen jeden hráč, resp.hráčka.
Před posledním kolem měl v turnaji mužů půlbodový náskok Gukesh. V posledním kole však musel čelit jednomu ze svých pronásledovatelů Hikaru Nakamurovi, který měl v rozhodující partii bílé figury.
Obecně se čekal Nakamurův silný tlak a Naka si za účelem jeho vytvoření vybral v zahájení tah 1. d4. Gukesh je příznivcem přijatého dámského gambitu a stejné zahájení se hrálo i nyní.
Ze zahájení bílý nic nezískal, pokusil se alespoň něco z pozice „vydolovat“ obětí pěšce, kterou černý přijal.
Za pěšce měl bílý dvojici střelců, což byla dostatečná kompenzace k udržení dynamické rovnováhy, ale rozhodně to bylo málo na zisk výhody. Postupně se měnily figury a když na šachovnici zůstaly kromě pěšců a králů jen věže a na obě strany měly ještě i nestejné střelce. Začínalo být jasné, že žádná ze stran nevyhraje.
Partie skončila remízou a bylo jasné, že Nakamura Gukeshe nedohoní.
Na Gukeshe se však mohl dotáhnout jeden z dvojice Caruana-Nepomňašči. Caruana i Nepo měli stejný počet bodů jako Nakamura a remíza Gukeshe pro ně znamenala šanci bodově se na něj dotáhnout a vynutit si tiebreak.
V napínavé partii měl Caruana několik šancí zvítězit, protože Nepo v těžké partii neměl šťastnou ruku. Caruana získal pěšce, pak dokonce kvalitu, ale vše mu bylo málo . Poprvé vypustil výhru ve 41. tahu (41. Ka1??). Je ironií osudu, že časovou tísní prošel skoro (39. Sh7?) bezchybně a pak už s dostatkem času špatně ustoupil králem.
Další šance následovaly, ale je třeba říct, že to, co Stockfish vidí jako „jasně vyhrané“ a ukazuje za bílého velkou převahu, není až tak jasné přímo za šachovnicí a dokonce ani v teple domova, pokud si vypnete nápovědu šachového motoru .
Osobně se mi zdá, že největší šanci měl Caruana v samotném závěru, když v 66. tahu dal šach na špatném poli (66. Dc6+). Ale to už měl Caruana na hodinách jen jednu minutu a dvacet sekund a spočítat variantu po 66. De8+, najít odvážný ústup bílého krále směrem k šachujícím černým figurám a na konci varianty ještě vidět, že po 72. Kd2 je černý vlastně v zugzwangu a buď přijde o materiál nebo bílý s výhodou vymění figury, to je pro člověka neřešitelný úkol.
Po remíze v této partii se mohl Gukesh začít radovat. Stal se nejmladším hráčem v historii, který se probojoval k zápasu o titul mistra světa.
V partii Firouzja-Vidit už o nic nešlo a hráči se „dohodli“ na remíze volbou otřepané varianty .
Poslední partii posledního kola mezi Abasovem a Praggnanandhou odfláknu strojovými variantami a „velmistrovským“ komentářem :
Abasov po špatné hře prohrál, na partii se podívejte níže.
V turnaji žen se zázraky nekonaly.
Zhongyi Tan by musela prohrát a Tingjie Lei zvítězit, aby se o vítězství podělily dvě hráčky.
Anna Muzyčuk byla poslední nadějí pro Tingjie Lei. Jen Muzyčuk mohla zabránit Zhongyi Tan získat samostatné první místo v turnaji.
Ale v partii získala převahu Tan a být to za jiné situace, asi by bojovala o vítězství. S komfortním náskokem jednoho bodu však neměla důvod cokoli riskovat a partii s Annou Muzyčuk remizovala z pozice síly.
V závěru soutěže se rozehrála Vaishali Rameshbabu. V partii s Katerynou Lagno měla černé figury a mnohem lépe než její soupeřka zvládla časovou tíseň, po níž měla o dva pěšce více.
Dobrou pozici pokazila Tingjie Lei proti Humpy Koneru. V „pozici snů“ (pravda, s dámou méně ), kdy její soupeřka prakticky neměla co hrát, vzala Lei po skoro hodinovém přemýšlení na poli f7 pěšce (26. Jxf7), dostala zpět dámu, ale odevzdala kvalitu a časem i celý bod.
Moc ji to však mrzet nemusí (samozřejmě, jen pokud se nebavíme o finanční odměně ) , protože ani výhra by jí nepomohla k prvnímu místu.
Partie Gorjačkina-Salimova už rozhodovala jen o celkovém pořadí hráček a i když se Gorjačkina snažila, nakonec se hráčky dohodly na remíze.
Úvodní foto: Lei-Koneru. Zdroj: fotogalerie turnaje, autor: Maria Emelianova.
Odkazy:
Web turnaje
Výsledky na chess-results
Online na lichess.org
Abasov: si podle mě účast vybojoval a zasloužil. Stává se docela často, že někdo skončí poslední :-), o něco méně častěji je poslední otloukánkem, ale taky to není žádná velká výjimka. Takže možná by si bez Abasova našli účastníci jiný terč. Jinak Světový pohár je systém, který někomu, třeba slabšímu, může vyhovovat klidně více než super silný uzavřený turnaj,je to trochu jiný sport a jiné psychické nastavení, vždy pro oba dva soupeře.
Jen příklad: když hrajete na Světovém poháru jakékoliv kolo, tak jste vždy in, hráč, který je ve hře, který může postoupit, prostě jste nahoře, ale když jste od třetího kola turnaje na posledním místě, terč bez šance na posun, tak psychicky nastupujete na každou partii dole a stejně tak na vás hledí i soupeři…
Abasov byl hlavně pohroma pro Nepa. Nepo s nikým neprohrál, ale připodělané partie s Abasovem rozhodly, že si potřetí o mistra světa nezahraje. Za mě velká škoda. Odvážím se tipovat, že Ding obhájí.
Hlavně aby na listopadovej zápas dali psychiatři King Konga dohromady.
Gukeshův „démonický zjev“ možná soupeře deptá. Pokud s Ding Lirenem prohraje, jak se to podepíše na jeho další karéře? Účast Abasova je neuvěřitelný podraz na celou plejádu opravdu silných hráčů, kteří by si zasloužili sehrát o osmé místo v turnaji kandidátů speciální kvalifikaci. FIDE je prapodivný spolek, dokážete si představit, že na tenisovém turnaji mistrů bude hrát člověk z druhé stovky žebříčku?
Splnil kritéria? Jeden či dva otloukánci obvykle turnaji prospějí. Když odečtu Abasova, pak by první čtyřka měla stejné body. Bylo by lepší, aby pak na závěr hráli třeba blicky?
No, skončil 4. na SP a když se Carlsen vzdal účasti, tak byl prvním náhradníkem. To, že za většinou účastníků zaostává, je jiná věc. Prostě si to zkusil zahrát.
Nidžat Abasov si ten postup poctivě vybojoval v turnaji, jehož se účastnila téměř celá světová špička. Je to sice senzace, ale pokud někdo v důležitém turnaji dosáhne životního výsledku, postup si podle mého názoru zaslouží. (Za celou historii Světového poháru se to stalo snad poprvé.) Postupová kritéria by se dala nastavit různě, vždy tam najdeme něco kontroverzního.
Jinak zjevem by mohli soupeře deptat i Hikaru Nakamura, Jan Něpomňaščij a možná i Alireza Firúzdža, takže Gukesh tady nemá konkurenční výhodu.
To mohou být kandidáti rádi, že jsem se do Toronta nějakým zázrakem nedostal já . Svým zjevem bych je určitě „převálcoval“ .
Nedávno, když jsem měl oko zalité krví, jsem šel kolem karvinského nádraží a z partičky podivně vypadajících „somráků“ se jeden oddělil a spěchal za mnou:
„Hej! Kámo, počkej…. Můžu se tě na něco zeptat? “
(Evidentně nevypadám zezadu tak staře ).
Mlčky jsem se otočil, jestli jako mluví se mnou a „kámo“ najednou začal jinak:
„Ehm… dobrý den…já jsem jen chtěl…mno…drobásky… na jídlo…víte…tak nic, no…nashle.“
Ejhle, co dokáže strhaný ksicht a zkrvavené oko , nemusel jsem říct ani jedno slovo.
Možná bych to v Torontu vyhrál, tedy kdyby se nehodnotilo šachové umění, ale jen horrorová vizáž .
V Karvine se na lidi vola “Hej, kamo?” Neverim 😀
Na cizí ano 😀