Záchrana v pravou chvíli
V současné době, tedy času suverénních enginů, je jisté, že se nad tzv. korespondenčním šachem, smráká. Remízová smrt v těchto turnajích vládne, hráčů co hrají opravdu korespondenčně, tedy tah posílají poštou, lístkem s nalepenou známkou najdete minimum. Hra e-mailem je za pomoci programů rychlá, bych řekl, že i nudná. Mozek není příliš zatěžován, hráč možná převážně hledí na obrazovku, nechá computer pracovat přes noc. Je ještě z takového hraní radost?
Rád bych se na chvíli vrátil do 70. let kdy se ještě hrávalo klasicky, tedy běžnou listovní poštou, tah stál 20 haléřů a posílal se jako tiskopis (ano byly tam jen tři slova, tah soupeře, můj tah a podpis). Bádalo se v literatuře (Šahovski informátor s novinkami byl vyvažován zlatem, v té době 75 korunami v předplatném PNS), analyzovalo se s přáteli a v mém případě se častokrát navštěvovala i knihovna. Prostě literatura (knihy a hlavně časopisy) koresponďákům vládla alespoň v oblasti zahájení a pak i v základních koncovkách.
Na přelomu 60. a 70. let minulého století byla velmi populární dračí varianta sicilské, konkrétně Rauzerův útok. Na všech možných soutěžích se omílala varianta s tahy Da5 a Vfc8, která se tehdy hrála v několika důležitých partiích a byla často analyzovaná v časopisech. Ve čtvrtfinále Čs. poháru – Memoriál B. Ražnoka, který se hrál od 1. 10. 1977 do 31. 1. 1979, jsem onu moderní variantu zkusil černými v partii se známým korespondenčním hráčem Jindřichem Pospíšilem. Prvních skoro 20 tahů bylo zahráno velmi rychle, vše totiž bylo již mnohokrát sehráno, zanalyzováno a tedy prověřeno a doporučeno předními teoretiky. Partii jsem rozdělil do tří částí.
I. díl – Rychlé zahájení
– nedělalo oběma hráčům potíže. Vše bylo dokonale známo, i při náhlém probuzení po půlnoci se následující tahy daly velmi rychle odříkat. Prostě v té době rutina.
1/4 finále Čs. pohár, 1977
II. díl – Důvěra v analýzy (nebo důvěřuj, ale neprověřuj)
Postup bílého pěšce na e5 byl v tehdejších teoriích označen vykřičníkem a autorství bylo přidělováno brazilské šachové hvězdě Meckingovi (viz v dalším textu partie Mecking – Joksic, Vršac 1971). Později ale bylo zjištěno, že autorství tohoto tahu náleží partii Oechslein – Dueball, Německo 1969 a o rok později hrál tah 19.e5! ještě Polák Grabczewski. A třikrát se objevil tah v roce 1970 (včetně Meckinga). V témže roce 1970 byl analyzován v knize Boleslavskij, Sizilianisch Drachenvariante bis Paulsen System (Berlin 1970) a pak ještě v několika dalších vydáních (v té době byly pro „normálního“ občana k dispozici jen knihy z lido-demo).
Následující dva tahy 19…dxe5?? a 20.Je2?? byly v knihách doporučovány (a nejen v nich, třeba partii Meckinga komentoval v Šachmatech v SSSR 1972/7 na str. 21 Ja. Nejštadt a v čísle 10 A. Fridmann) a podle nich jsme se se soupeřem řídili, tedy slepě věřili velmistrům.
Později, ale ještě v předpočítačové éře, při listování časopisy a tehdejšími teoretickými knihami již ze západních států, jsem zjistil, že tah 20.g5! není ani ve vynikající knize R. Schwarz, Handbuch der Schach-Eröffnungen, Sizilianisch I Band 23 (Hamburg 1975) a ani ve vydání Gufelda Sicilianskaja zaščita, Variant drakona (Moskva 1982). Lépe na tom byli angličtí šachisté. V knize Levy, The Sicilian Dragon (Batsford 1976) už je uvedeno doporučení Dueballa z jeho partie s Oechsleinem (str. 71) a totéž je i v knize Miles, Moskow, Sicilian Dragon: Yugoslav Attack (Batsford 1979) na str. 103.
Vraťme se ale opět k partii.
III. díl – Tragická koncovka
Hra se po vyčerpání publikovaných analýz podstatně zpomalila a mozkové závity musely hledat a hledat ty nejlepší tahy. V tomto postavení to vypadá s černým zle, zřejmě dostane rychlý mat! Ale s pokračováním jsem počítal a měl pověstný „rukávový“ trumf!
Partie pokračovala:
A zde ještě krátce doplňující partie Oechslein – Dueball, kde se poprvé vyskytl tah 19.e5 z poznámky u tahu 21… Se6.
Německý pohár 1969
Partie ke stažení.
příjemná vzpomínka na KŠ, jen doplním, někdy a ne často, se postávalo u poštovní schránky kdy lístek již vhozený do poštovní schránky, bylo potřeba vyzvednout zpět za pomoci doručovatele/ky, neboť náhle přišlo vnuknutí lepšího tahu, či kombinace (doba romantická KŠ ), a dodám že tehdejší pošta do SSSR byla velice tristní, neboť sovětští šachisté nejen že odesílání tahů protahovali (třeba i několik měsíců ), jednak hledali kličky jak partii udržet k odhadům rozhodčích pořadatelů, jakmile tušili že následně v partii můžou stát špatně. Muselo se to i kolikrát urgovat, což bylo jen vytahování peněz na doporučený lístek. U ostatních hráčů, mimo SSSR, jsem tento nešvar nepoznal.
Pěkný článek, jako obvykle. Inspiroval mě k nahlédnutí na aktuální korespondenční světový šampionát s dvěma Českými hráči, kde jsou opravdu už jen samé remízy, vyjma proher zesnulého hráče, jeho výsledky, předpokládám, budou anulovány. A zajímavé je množství probíhajících (nebo nedohraných?) partií Ruských hráčů, což možná souvisí se současnou politickou situaci?
KŠ je v podstatě mrtvý. Pokud se najde „spřízněná“ dvojice, nebo dokonce trojice hráčů, kteří se dohodnou, že partii nejlepšímu pustí, už to ostatní skoro nemohou dohnat. Stockfish už je tak silný, že jen těžko prohraje partii, pokud se hrála nějaká solidní varianta. A jakési náznaky o tom, že se něco takového děje, jsem už slyšel.
Mohu Vás uklidnit, že tyto partie nebudou anulovány a rozhodnou tak o titulu mistra světa. Myslím že při rovnosti bodů rozhodne nakonec kritérium nižšího Ela(hráč s nejnižším Elem získá titul).
Máte pravdu, díky za opravu. I na tyto situace pravidla pamatují, měl jsem se do nich podívat.
Zajímavá partie, děkujeme!