Blokádová oběť pěšce
ve variantách slovanské je poměrně známá. Následující zajímavá partie byla sehrána na neoficiální šachové Olympiádě v Mnichově (viz momentku nahoře z turnajového sálu) v roce 1936 v utkání Island – Francie. Ve slovanské obraně odbočil francouzský reprezentant z vyšlapaných cest již v 5. tahu postupem 5…Se6?! Pokryl si sebraného pěšce navíc na poli c4 a nechal soupeře zaujmout centrum.
Bílý nepokračoval nejlépe, hra se vyrovnala a po chybě černého ve 11. tahu dostal bílý příležitost ochromit jeho postavení tzv. blokádovou obětí pěšce 12.e6! V těch letech tato oběť ještě nebyla všeobecně známá. První, kdo se ji poprvé zkusil systematizovat byl Rudolf Spielmann, který napsal a vydal v roce 1935 známou knihu Richtig opfern! (Leipzig, Ronniger, 1935).
Cílem tahu takové oběti je získat náskok ve vývinu tím, že je znesnadněn soupeřův vývin. Bílý ovšem ztrácí čas (oběť není spojená s vývinem figury) a materiál. Ztráta času je ale relativní, soupeř musí krýt hrozbu e6xf7 (nebo někdy i e6xJd7) a tak musí třeba ztratit čas na přijetí oběti (nejčastěji f7xe6 a nebo f7-f6), méně často může vzít figurou. Bílý obětí tedy zamezil obvyklý soupeřův vývin e7-e6, prozatímně vyloučil vývin Sf8 (třeba v obraně Caro – Kann obvykle obou střelců), a černému vznikly citelné slabiny na e6 a f7. Bílý může dále výhodně využíval oslabeného centrálního pole e5.
V naší partii černý nepokračoval nejlépe, prchal králem na dámské křídlo, čímž vyzval bílou dámu na lup věžky a8. Cílem bylo uzavřít dámu do jakési krabičky. To ovšem bylo za cenu nehybnosti tří černých figur, které dámu v rohu hlídaly (dáma, král a jezdec). Z toho pak vyplynula jasná výhoda bílého, kterou velmi rychle zvyšoval a symbolicky právě bílá dámy svou obětí na b8 partii ukončila.
Mnichov, 1936
Partie ke stažení.
