Vážné a veselé věci ze simultánek

Šachové časopisy z dávných časů jsou plné (nebo lépe řečeno bývaly plné, neboť dnes se již totiž produkce moc nenosí) partií ze simultánek, zejména mistrů světa. Jedním z velmi pilných (byl jistý finanční přínos) byl i slavný Aljechin. První naše partie je známá, neboť svým krátkým průběhem a skvělým závěrem si vysloveně žádá být v knihách o mini partiích. Byla uveřejněna také ve švýcarském časopise Schweizerische Schachzeitung 1936. Tam na straně 106 byl publikován článek věhlasného, tehdy ovšem jen exmistra světa, pod názvem, který jsem si vypůjčil v úvodu „Vážné a veselé věci simultánek.“

Partii Aljechin uvedl těmito slovy: „Následující partie se nesla v duchu frašky. A proč ne? Měl by být hřích hrát šachy nedbale? Můj soupeř však nicméně zakázal, aby jeho jméno, jako vůdce černých kamenů, bylo předáno potomkům, a věřím, že ho za to nikdo nebude vinit!“

Další partie je z jugoslávského časopisu Šahovski glasnik 1936 (str. 196). Byl rozehrán později velmi populární a velmi složitý Botvinnikův systém v meránské. V současné době se teorie dá vystopovat až do 14. tahu. Soupeř Aljechina použil Rétiho tah z jeho partie z roku 1922 a získal postavení, které se dalo bránit. Aljechin ovšem zakalil vodu tahem 10.Jxf7!? a po pár tazích se zdálo, že by už měl vyhrát. Ovšem v simultánce je možné vše, pochybil svým 17. a zejména 18. tahem a partii zakončil věčným šachem svým jezdcem.

Partie ke stažení.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme