Místo vánočních pohádek

Možná vás ještě neomrzelo sledovat v TV neustále opakované filmy a pohádky. Pokud vás to omrzelo a nechystáte se nikam ven (kam taky, že?), pak se můžete podívat na šachové nepohádky.

Knihu Tajná přísada nechávám ještě stále zavřenou, protože je opravdu (v mém případě) riskantní něco začít číst. Obvykle pak nepřestanu, dokud knihu nedočtu. Ale trochu jsem si prošel staré fotografie z již zde představeného periodika Besedy lidu a zaujaly mě některé články a partie.

Začnu jednoduchou otázkou: Jaký je nejmenší počet tahů vedoucích k matu při matování dámou a oboustranně správné hře (nebo také jednodušeji: Za kolik tahů dáte mat v koncovce K+D : K) ?

Nikdy jsem o tom neuvažoval, ale v Besedě lidu to věděli. Devět tahů je potřeba k dosažení matu. Ovšem ani v Besedě lidu nebyli neomylní , viz foto.

 

Redakce uvěřila Abbému Durandovi z Paříže, že v pozici B: Ka1, Db1 ; Č: Ke6, je potřeba provést 10 tahů.

Není to pravda. I tady stačí devět tahů (viz např. databázi koncovek na shredderchess ). K cíli však vedou jen dva tahy 1.Kb2 nebo 1.Dg6. Ve všech ostatních případech je opravdu potřeba deseti tahů. Redakci Besedy lidu i Abbého Duranda omlouvá, že kolem roku 1900 neměli tak výkonné počítače, jako máme dnes .

---

Svižný královský gambit se hrál roku 1903 v Cercle Philidor v Paříži. Partie mě zaujala, protože Stockfish 11 při přehrávání „hlásil“, že po 7. … fxg2 má černý výhodu . Pravda je, že jsem ho nenechal se dlouho trápit (jen pár vteřin) a poté, co jsem provedl tah 8.Sxf7+, měl najednou i Stockfish jasno.

 

---

Jacques Mieses byl na tomto webu celkem často zmiňován v seriálu o Vídeňské hře Zdeňka Závodného. Přes francouzsky znějící jméno byl Mieses původem z Lipska (Německo) a jeho původní jméno znělo Jakob. Možná jste věděli, možná (jako já) nevěděli, že se stal prvním anglickým velmistrem (zdroj: wikipedie ).

Narazil jsem na dvě jeho partie a napadlo mě, jak by asi uspěli tehdejší mistři a velmistři v dnešní době?
Zajímavé jsou Miesesovy poznámky pod partií.

 

Ze simultánní produkce v Liverpoolu.

 

Při pohledu na následující partii (Mieses-Čigorin) člověka napadne, že z podobných „opiček“ čerpají inspiraci i dnešní TOP hráči, tedy alespoň v blickách na internetu .

 

 

---

Mistři dávných dob chybovali poměrně často. Dnes je vše trochu jinak. Při sledování šampionátu Číny, který se hraje právě v těchto dnech (mistryně světa Ťü Wen-ťün [Ju Wenjun] hraje v mužské sekci), jsem sice neviděl všechny partie, ale ve většině z nich hrály obě strany téměř bezchybně.
To je sice hezké, ale na podobně bezchybnou hru může člověk taky doplatit. Zvlášť pokud se hraje online. Na lichessu byl údajně obviněn z cheatingu íránský velmistr Parham Maghsoodloo. Těžko říct, co je nebo není pravda. Íránec hraje blicky velmi dobře i v reálu, naopak, mladík z Ruska, který v reálu nedosahuje výsledků ani na úrovni II.VT, je na lichessu stále „king“.
Začínám mít o různých anticheatingových programech čím dál větší pochybnosti.

V každém případě v následující ukázce z čínského šampionátu žen je nepochybné, že hrály živé hráčky bez cizí pomoci. Partie mi padla do oka především kvůli zahájení, protože něco podobného hrávám…

Ale stejně… Čím dál víc hráčů „odkojených počítači“ se stylem hry hodně blíží svým „pěstounům“. Zvlášť v blickách. Hrají to, co vidí, nic moc nevymýšlejí, nedělají hrubé chyby. Zdá se mi celkem pravděpodobné, že bude těžší a těžší odlišit hru člověka od hry programu.
Tedy v některých případech…

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme