Demolice pěšcového řetězu
Teorii pěšcových řetězů by měl znát každý, kdo to myslí s šachovou hrou vážně. Poprvé ji popsal věhlasný Nimcovič ve svém díle Můj systém, který je šachistům dostupný i v našem mateřském jazyce.
Útok na základnu pěšcového řetězu je dle Nimcoviče „strategickou nutností,“ tedy po tazích 1.e4 e6 2.d4 d5 3.e5 je správné 3…c7-c5! Černý to nemá zkoušet tahem „f7-f6, neboť článek e5 je jakoby architektonická ozdoba stavby, zatímco pěšec d4 tvoří základ celé výstavby bílých pěšců.“ Budovu také nevyhodíme do povětří tím, že odpálíme střechu. A s pěšcovým řetězem je to jako s domem. Musí se bourat od základů (c7-c5!) a ne od střechy (f7-f6).
Samozřejmě existují ve francouzské obraně varianty, kde se nevhodný postup f6 zkouší. Následující partie ilustruje takový útok, ale ukáže se, že následně černý král uvázl v centru a ocitl se ihned pod palbou bílých figur. Útok na krále v centru patří mezí základní výzbroj každého šachisty. Hlavním cílem je udržet krále v centru a to i za cenu materiálu a tím ho donutit ke kapitulaci.
Partie byla hrána zkušenými borci – oba jsou na úvodní fotce zcela nahoře – a bílý ukázal přesně na temné stránky varianty.
Leningrad, 1925
Je zajímavé, že Botvinnik byl ve stejném roce dvakrát konfrontován s touto pochybnou a málo hranou variantou. Jeho partie jsou vždy poučné a tak se na ně podívejte.
Leningrad, 1927
Moskva, 1927
Partie ke stažení.