Máme rádi kritiku :-)

Nebojte se, nehodlám nikoho kritizovat 🙂 .
Nedávno jsem tu „skoro kritizoval“ mé klubové spoluhráče ale vypadá to, že nejsem sám, kdo se „vyžívá“ v kritice svého týmu 🙂 .
Pan Jan Kalendovský, šachová, literární a historická (ve smyslu historik, nikoli vykopávka 🙂 ) legenda, má podobný pohled na hru svého týmu jako já.

Jen aby bylo jasno, ode mě ani od pana Kalendovského to není projev zloby, ale spíše zklamání nad nenaplněnými ambicemi 😉 .
A hlavně, občas je to i legrace.

E-mail od pana Kalendovského ze dne 7. 11. 2022:

Právě jsem si přečetl půvabný článek pana Zimnioka „Za tepla“. Hlavně tu část, jak šel sledovat utkání karvinských kolegů ve „stepní“ lize.

Přikládám pro pobavení 7 her z našeho zápasu v pověstné kuřimské Kotelně (tak se ta herna opravdu jmenuje).
Pukli jsme 1,5:6,5 s Kuřimí „D“, o níž jsme předpokládali, že to budou „saláti“, zralí k poražení.

Naše naivita se nám vymstila a sebevědomí mládenci nás „dostali“.
V plné síle se ukázala moje schopnost přestat počítat, když si myslím, že už je to samo od sebe vyhrané. Zde se mi to začalo zdát po tahu Vh2 (což snad vedlo k rovné hře), ale Vh5 js dalším Dh3 už jsem dopočítat nedokázal.
No, třeba se tím pobavíte, i údajným sdělením mého soupeře, který když vyměnil mrtvolu Se4 za svého dobrého jezdce, oznámil na dotaz, jak stojí, panu Jiřímu Majerovi, živé legendě kuřimských, že „jasně na výhru“… Klidně si s tím pohrejte, nebo to zahoďte. Já už se s tou prohrou docela smířil.

Srdečně Váš
Jan Kalendovský

Těší mě, že nejsem sám, kdo se občas po prohraném zápase chová „divně“. Předpokládám, že pan Kalendovský to má stejně jako já .
Fandí svému týmu (nebo týmům) a porážky jej hodně mrzí.

Za mě velká gratulace do Kuřimi k výhře s favorizovaným a sebevědomým   soupeřem   .

Pro úplnost uvádím partii pana Kalendovského s jeho poznámkami, ke kterým jsem doplnil jeden svůj komentář (LZ) a přidávám i zbytek partií ke stažení.

Při důkladném pročtení e-mailu by někoho mohlo napadnout:
„Oni se při partii baví?!“

Ano, nemá se to, ale nesuďme vše až moc přísně .
V nižších soutěžích jsou šachy především zábava a pak, kde není žalobce, není ani soudce.

Sám vzpomínám na některé „zajímavé zápasové rozhovory“ .

V jednom klubovém přeboru jsem stál hodně špatně a k tomu jsem měl o dvě figury méně . Provedl jsem tah a odkráčel do bufetu, kde se už „soustředil“ můj soupeř.
Hned mě uvítal slovy:
„Přišel ses vzdát?“
„Ne, ale dám si pivo a panáka,“ odpověděl jsem.
Lehký úsměv na tváři mého protivníka:
„Můžeš mi říct, proč tak zdržuješ? To je přece  jasně prohrané, tak proč to ještě hraješ?“
„Protože hraju s tebou….“ odpověděl jsem naštvaně.

Partii jsem nakonec ještě vyhrál .

—-

V jedné ligové soutěži se potkali na chodbě dva soupeři. Jeden pokuřoval, druhý provedl svůj tah a šel se protáhnout na chodbu, možná i zkontrolovat, co dělá jeho soupeř .
Když viděl, že soupeř je na chodbě sám a v klidu pokuřuje, započal konverzaci:

„Jsi na tahu.“
„Vím, co jsi zahrál?“
„Je5, to mi přišlo dobré…“
„Hmmm, to nevypadá špatně. Ale stejně pořád stojím dobře!“
„No tak… já taky stojím dobře!“

Najednou asi oběma došlo, že se baví o „živé“ partii a zmlkli. Mohu se jen dohadovat, co se jim v té chvíli honilo hlavami, ale tipuji, že to bylo něco ve smyslu:
„Sakra, myslel jsem, že stojím dobře, ale on taky stojí dobře! No jo, ale když oba stojíme dobře…?! Že by remis???“

Do hrací místnosti se vrátili oba hráči společně. Kuřák zhodnotil tah Je5 přímo u šachovnice a usoudil, že oba stojí dobře. Stejného mínění byl i jeho sok.
Remis!

—-

U partie by se v žádném případě mluvit nemělo. Dokonce ani těsně po partii. Často vidíme dva hráče, jak těsně po partii začnou u šachovnice analyzovat právě dohranou partii. Nejenže tím mohou rušit jiné hráče, ale může se to i vymstít .

Hraje se rapid turnaj.
Hráč A obětoval dvě figury za prudký útok. Hráč B z místního pořadatelského klubu se pod dozorem klubových kolegů, kteří už své partie dohráli,  zoufale brání, ale pak už nevidí záchranu před hrozícím matem.
Aniž by zastavil hodiny, podává soupeři ruku na důkaz vzdání.

Hráč A  se zdvihnutým obočím udiveně přijímá gratulaci a chlácholí soupeře:
„Dobrá partie, ale ještě jste se nemusel vzdávat. Když zahrajete tohle a pak tohle, tak tam mat není a kdo ví, jestli ten útok vůbec prorazí…“

Hráči B se rozzáří očička.
“ A jóóó! Jasně, hrajem!“
A udělá na šachovnici tah.

Hráč A protestuje, dovolává se svědectví přihlížejících, jenže ti mají momentálně jiné starosti.
Jeden zkoumá, zda by už hrací místnost nepotřebovala vymalovat strop, jinému se nezdá problikávající zářivka ve stropním svítidle .
Rozhodčí je v nedohlednu, svědci nejsou, nezbývá než pokračovat v útoku. Jenže nikdo nezastavil hodiny a mezitím uběhlo už pár minut. I když byl možná útok dostatečně silný, času měl hráč A zatraceně málo a prohrál.

Po partii si mi hráč A u piva stěžuje ne nefér jednání soupeře.
Má pravdu, ale jediné, co mu k tomu mohu říci, je:
„Aspoň si propříště zapamatuješ, že nejdřív máš nahlásit výsledek a až pak analyzovat.“

Rada na závěr:
Nedělejte „boty“ v šachové partii, ale ani mimo ni.
Boty na šachovnici nepatří!

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme