Doživotně?

Napadlo mě to v závěru loňského roku, když jsem zjistil, že mi opět propadla třetí třída rozhodčího 🙂 . Jsem si vědom, že tímto textem nic nezměním, ale nedá mi to a potřebuji se „vybrečet“ 😀 .

Jednoduchá otázka, na kterou existuje zdánlivě jednoduchá odpověď.
Proč se musí rozhodčí stále dokola školit?
Odpověď se přímo nabízí.
Aby se seznámili se změnami v pravidlech.

V pořádku, je to logické.
Jenže já mám o této logice  pochybnosti .
Jak často a v jakém rozsahu se mění pravidla?
Opravdu je nutné, abych každých několik let znovu absolvoval školení nebo seminář? Nestačilo by, kdybych se jen seznámil se změnami v pravidlech a pak v testu dokázal, že všemu rozumím?

Přijde mi to absurdní. Změní se třeba pravidlo, že za nemožný tah nedostává protistrana dvě minuty, ale jen jednu minutu, jinak zůstávají pravidla v platnosti, ale končí vám třída rozhodčího, takže šupajdíte na seminář, kde jste o tom po několikahodinové přednášce informováni.
Přitom rozhodčí, kterým třída nekončí, se o podobných změnách většinou vůbec ani nedozví, protože pravidla pravidelně nestudují a „rozhodují“ leda tak maximálně nějaký mistrák okresního přeboru (= jsou uvedeni v zápisu jako rozhodčí ).

Jsou rozhodčí dobří a špatní. Jaký vliv má na kvalitu rozhodčího opakovací seminář nebo opakování školení?
Podle mě žádný.
Špatný rozhodčí zůstane špatným rozhodčím i po dvaceti školeních, dobrý bude dobrým rozhodčím i po samostudiu.

Proč musím obětovat několik hodin života a proč nemohu jen na dálku (například e-mailem) absolvovat test? Jistě, mohl bych přitom „švindlovat“ a nahlížet do pravidel, ale vždyť to často dělá při své práci i rozhodčí .
Co je na tom špatného? Nic.

V souvislosti s tím mě napadlo:
Proč třeba nemusí své „znalosti“ a „dovednosti“ prokazovat i hráči? Teorie šachové hry, a myslím kompletní hry, nejen zahájení, se mění mnohem rychleji než pravidla.

Kdysi, a je to opravdu už hodně dávno, platilo, že výkonnostní třída byla hráči jen propůjčena na dobu určitou, mohu-li to tak napsat. Pak musel hráč svoji třídu buď obhájit, nebo mu byla odňata a spadl o stupínek níž, přičemž platilo, že nižší stupeň už měl doživotně. Tedy mohl postupovat výše, ale nemohl spadnout ještě níž.
Příklad: uhráli jste KM (kandidát mistra), ale končí vám platnost. Buď svou třídu obhájíte, nebo se z vás stane I. VT a níž už nemůžete jít.
Tohle ustanovení mi přišlo celkem logické a správné (až na to doživotní „nepadání“ níže ).

Překvapuje mě, že něco takového už dávno nepřišlo od FIDE.
Mohl by to být slušný zdroj dalších příjmů a částečně by to možná i zastavilo inflaci titulů.

Jsi velmistr, ale už delší dobu (řekněme třeba dva roky) máš rating pod 2500? Neuhrál sis znovu normu?
OK, tak už nejsi velmistr, ale jen mezinárodní mistr.
Stejně tak by se dalo postupovat i s dalšími tituly a třídami.

Už slyším nesouhlasný názor, že GM je stále GM, i když má nízký rating, protože šachu rozumí jako GM a nikoli jako IM nebo FM . Mohu s tím souhlasit, ale taky nemusím: když titulovaný hráč nemá dlouhodobě požadovanou výkonnost, pak by měl být toho titulu, nebo výkonnostní třídy,  pozbaven.
Nebo možná jinak: neodebírat titul, ale takového hráče nepočítat mezi titulované pro účely zápočtu, tedy pokud se zúčastní turnaje, kde se dá plnit norma.

Musí-li rozhodčí prokazovat svou způsobilost, nemělo by tomu tak být i u hráčů?
Nebo taky naopak. Jestliže u hráče platí, že jednou získal titul (nebo výkonnostní třídu) a „rozumí tomu“ stále stejně dobře, proč by totéž nemohlo platit i u rozhodčích?

Mělo by se měřit všem stejně, hráčům i rozhodčím.
Mohu-li být doživotně kandidátem mistra, byť budu mít rating třeba 1200 , proč nemohu být doživotně rozhodčím 3. třídy?

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme