Dva turnaje

V kazašské Astaně měli hráči v sobotu volný den, ale jinde se normálně hrálo. Hrálo se jistě na mnoha místech, ale tady zmíním dva turnaje. Bohuslavice Open je součástí Rapid Tour Ostravského koníka a zároveň i série Grand Prix ČR v rapid šachu, takže asi nikoho nepřekvapí velký zájem hráčů o účast v tomto turnaji.
Naopak Memoriál Soni Pertlové, konaný každoročně (kromě „covidových“ let) v jejím rodném městě Třinci, je spíše komorní událostí „rodinného typu“ 🙂 , ale to nijak nesnižuje jeho sílu, protože turnaje se pravidelně zúčastňují špičkoví hráči.

 

Turnaj Bohuslavice Open jsme tady již zmiňovali v souvislosti s tím, že se na poslední chvíli uvolnila místa a mohli se tak ještě přihlásit další hráči.
Není mi známo, zda a kolik lidí tuto možnost využilo, ale na startu turnaje, který byl schopen pojmout až 220 hráčů, se nakonec sešlo 178 šachistů ze čtyř federací.
I když správné by bylo napsat ze dvou zemí, protože pokud je mi známo, ukrajinský GM Petro Golubka žije už delší dobu v Polsku a Jan Zvolánek se dostal na irskou ratingovou listinu „nedopatřením“ , když se při svém pobytu na britských ostrovech zúčastnil jako neregistrovaný hráč nějakého (nějakých?) turnaje.

Turnajovou jedničkou byl Vojtěch Plát, konkurovat mu měli Miloš Jirovský, zmiňovaný Petro Golubka, Tadeáš Kriebel, Vojtěch Zwardoń a řada dalších „rapidspecialistů“.
Při vší úctě k silným hráčům jsem jako kandidáty na vítězství v turnaji viděl jen dva hráče, Vojtu Pláta a Vojtu Zwardoně.
Oba dva hrají šachy ve zrychleném tempu velmi dobře a pokud nehraje česká absolutní špička (David Navara a spol.), pak bez ohledu na jejich rating, nebo rating soupeřů, duo „Vojta & Vojta“ převyšuje zbytek startovního pole.

Oba dva Vojtové svou roli favoritů potvrdili a shodně uhráli po osmi bodech. Lepší vedlejší hodnocení měl Vojta Plát, druhý Vojta (Zwardoń) skončil druhý . Na třetím místě se se 7.5 body umístil Miloš Jirovský, který měl lepší vedlejší hodnocení než nestárnoucí představitel „šachového punku“ Aleš Krajina, Mimochodem, podíváte-li se na partie z online přenosu, tak Aleš Krajina proti komukoli zahajoval tahem 1. h4! .

Do sedmého kola si v turnaji vedl dobře i Lukáš Klíma, ale porážky v posledních dvou kolech jej odsunuly až do druhé desítky konečného pořadí. V posledním kole „přepálil start“ v Morra gambitu v partii s Vojtou Zwardoněm a po zahájení se ocitl ve špatné pozici a bez dvou pěšců.
Pobavila mě závěrečná „kombinace“ bílého , který to prostě ještě jen zkusil, nebo přehlédl jednoduchý ústup krále na f7, po němž byl bílý nejen bez dvou pěšců, ale i bez figury.

 

 

Ještě jedna ukázka. V posledním kole Vojta Plát přehrál Petra Golubku, pak obětoval figuru na e6 a když jsem se na partii díval bez pomoci stroje, říkal jsem si, že „je to jasné, to bych hrál také“ . Stockfish mě však vyvedl z omylu. Oběť na e6 sice byla správná, ale chtělo to nejdříve černého oslabit (18. De4 g6) a až pak obětovat.
Rozdíl?
Po tahu g6 by černý neměl k dispozici tah Vf6. Pravda, i to, co hrál Vojta vedlo k výhodě bílého, ale pozice by při správné obraně černého, zvlášť při rychlém tempu, nebyla vůbec jednoznačná.

 

 

 

 

Odkazy:

Web turnaje
Výsledky na chess-results

---

 

Memoriál Soni Pertlové je na rozdíl od výše zmiňovaného turnaje spíše „komorní“ záležitostí.
Většina účastníků se do Třince sjíždí pravidelně, aby před začátkem turnaje položili květiny na hrob předčasně zesnulé mladé třinecké odchovankyně a hráčky, načež se přesunou do hrací místnosti.

 

Soňa Pertlová, Drážďany 2008, zdroj: Wikipedie, autor: Frank Hoppe

 

Hrací místnost je celkem stálá, jen málokdy se hraje jinde, a restaurace Burian na okraji Třince poskytuje velmi dobré podmínky pro takový turnaj.  Plusem je i účast pomocné rozhodčí a „chůvy“ Alenky Sikorové, která pomáhá nejen se zapisováním výsledků, ale i s hlídáním ratolestí hráčů .
Píši-li „pomocné rozhodčí“ , pak je to příliš nadnesené, protože v tomto turnaji je rozhodčí (Honza Sikora) hlavně od toho, aby zadával výsledky a „hláškoval“ .
Nic jiného se od něj nečeká a ani to není třeba, protože i když se hraje o ceny, hraje se v uvolněné přátelské atmosféře, kde si hráči v případě „neshody“ vše vyříkají s úsměvem přímo u šachovnice .

Pravidelný účastník a nepravidelný výherce turnaje Sergej Movsesjan měl letos silnou konkurenci v podobě účasti české šachové jedničky, Davida Navary.
Od začátku bylo jasné, že tito dva hráči jen těžko najdou mezi celkovými osmnácti účastníky nějakou vážnější konkurenci.

Do čtvrtého kola měli David i Sergi plný počet bodů, pak je čekalo společné střetnutí a David měl bílé figury.

 

 

Nesledoval jsem celou partii a přišel jsem k ní vlastně až ve chvíli, kdy už se „blicala“ věžová koncovka, v níž měl bílý (David) o pěšce více, ale bylo to „dva proti jednomu“ na stejném křídle. David s cca 10 vteřinami na hodinách, Sergi plusminus 20 sekund, ale hrálo se s přídavkem dvou vteřin za provedený tah, takže žádné „rozbíjení“ hodin , času bylo dost.
David partii vyhrál a tím vlastně bylo rozhodnuto i o vítězi turnaje, ale není mi jasné, jak to dokázal .
Nepamatuji si přesně postavení z partie, ale bylo to něco takového (viz níže).

 

 

Jistě, možná to je remízová pozice, ale pořád je to horší „remíza“ za černého. Možná mě David opraví a napíše, jak se mu to podařilo vyhrát .
Mimochodem, David si po každém kole poctivě zapisoval své partie, což se tak často nevidí .

David ztratil půl bodu až v posledním kole remízou s Pavlem Čechem, který loni na tomto turnaji „vyhořel“ , ale letos se po velmi „vlažném“ začátku (0.5 z 2) dostal řízením osudu (=málo účastníků) v posledním kole až na první stůl a cennou remízou s nejlepším českým hráčem si nakonec vybojoval cenu.

David Navara turnaj se 6.5 body vyhrál, o půl bodu méně měl druhý Sergej Movsesjan. Třetí místo si „užmoulil“ domácí Martin Fargač, kterého jsem si „překřtil“ po vzoru Vlada Napichovače na Martina Potahovače .
Ať hrál se mnou nebo s kýmkoli jiným, nebyly to žádné „ohňostroje“ kombinací, ale pomalé utahování šroubů a když jsem viděl, jak se jeho soupeři, s několika sekundami na obou stranách šachovnice, snaží udržet jen mírně horší pozici, bylo mi jich skoro líto .
Věděl jsem, že je to marná snaha.

Sám jsem v turnaji hrál, ale od začátku jsem věděl, že jsem jen „do počtu“.
Po páteční oslavě dvacetiletého výročí založení šachového oddílu Slovan Havířov, kde jsem mimochodem slyšel snad nejnevhodnější projev (sebestředné zdůrazňování práce vlastního klubu, kritika ostatních klubů a jen lehce zmíněn slavící oddíl)  krajského šachového funkcionáře, jsem měl jen dva cíle: nastavit co nejméně figur a přežít do konce .
Plán jsem splnil jen z padesáti procent, přežil jsem.

Při mé partii posledního kola s Romanem Pilchem jsem si vzpomněl na osmou partii zápasu o titul mistra světa, kde oba hráči „viděli“ věčný šach, který nebyl. Podařilo se mi něco podobného. I já viděl takový věčný šach, ale můj soupeř ho bohužel „neviděl“ .

U partie jsem viděl, a po partii se ukázalo, že to viděl i soupeř, tah 22.Dd8+ (čísla tahů neodpovídají tahům v partii, ale to snad nevadí ), po němž se bude hrát zhruba rovná koncovka, v níž bude muset bílý hrát hodně přesně.
Nač se v posledním kole trápit, když je v pozici věčný šach?
Vůbec mě nenapadlo, že po ústupu krále na h7 stojí bílá dáma na poli e5 a pěšce na f7 by mohla vzít jedině, kdyby táhla jako jezdec . Žádný věčný šach, konec partie v neprospěch bílého.

 

 

 

Odkazy:

Web pořádajícího klubu
Výsledky na chess-results

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme