S přehledem

12. 11. 202312. 11. 2023 Luboš Zimniok Žádný komentář ME družstev

V černohorské Budvě včera začalo ME družstev. Naši muži „vyfasovali“ v prvním kole Severní Makedonii, ženy si zahrály s Arménií.

Náš tým je na startovní listině v open sekci nasazen na třináctém místě.
Pověrčivý člověk by řekl, že „nešťastná“ třináctka je špatným znamením

, ale třináctka je považována za nešťastné číslo jen v několika zemích, jinde mají jiná „nešťastná“ čísla.

Ale i kdybyste byli pověrčiví a věřili na magickou moc čísel, nemusí vás „naše“ třináctka děsit. Berte to tak, že naši hráči se nemohou utkat s „nešťastným třináctým“ týmem .

Nevím, zda je třináctka v Severní Makedonii považována za nešťastné číslo, ale pokud ano, pak mají makedonští hráči pro svou prohru v prvním kole alespoň solidní výmluvu-byla jim nalosována nešťastná třináctka .

Náš zápas se Severní Makedonií byl jednoznačnou záležitostí. Paradoxně měl největší „problémy“ nejlepší hráč českého týmu David Navara.

Problémy…, hmmm…
O problémech se moc nedá mluvit, ale pravda je, že v partii s Nikolou Nikolovskim se David chvíli „přetahoval“ o výhodu, přičemž se na okamžik dostal náš hráč do horší pozice. To se však dělo v časové tísni obou hráčů a makedonský soupeř se v ostré pozici moc dobře neorientoval.
Ostrá partie, v níž vám teprve šachový motor pořádně „otevře oči“ .

Nikolovski si na Davidovu Sicilskou obranu vybral zavřenou variantu s tahem f4, která je nazývána „Grand Prix“. Černý v této variantě obvykle nemá problémy s vyrovnáním hry, ale přece jen musí dávat pozor na různé „pastičky“ . Zajímavé myšlenky za bílého jsou spojeny s tahem a3. V některých případech se může bílý pokusit přejít do pozic Sicilského gambitu (a3+b4), ale může taky tahu a3 využít k ústupu bělopolného střelce na pole a2, odkud působí dost nepříjemně na královské křídlo černého.

Nikolovski si však vybral klasickou cestu a svého bělopolného střelce vyměnil za černého jezdce na c6. Proti prvnímu hráči z třináctého nasazeného týmu zahrál bílý ve třináctém tahu 13. e5 .
Tah, který Stockfish preferuje, se mi moc nelíbí. Sám jsem systém Grand Prix hrával a vůbec nechci rozporovat „tvrzení“ šachového motoru , jen chci podotknout, že často bývá za bílého výhodnější s podobným postupem počkat. Zahrajete-li e5, pak už jen těžko budete prosazovat f5 (a naopak). Navíc je to tah celkem závazný, protože bílý už se zbavil bělopolného střelce a pokud se mu nepodaří překrýt diagonálu a8-h1, může to pro něj mít katastrofální následky.
To jsou však jen obecné úsudky bez vazby ke konkrétní pozici .

V partii bílý ukázal, že tah e5 má i své přednosti. Přerušuje dráhu černému střelci na g7 a bílý má pro své jezdce k dispozici krásné pole e4.
David na e4 vyměnil střelce za jezdce a bílý mohl mít problém s centrálním dvojpěšcem. Především pěšec na poli e5 mohl být zranitelný, ale černý se rozhodl řešit pozici jiným způsobem.
Po 17. … f5 bílému ulehčil situaci a zbavil jej slabého pěšce e5. Bojová scéna se změnila. Černý si sice oslabil pěšce na e6, ale vzhledem k absenci bělopolných střelců se na tuto slabinu bílý neměl jak dostat. Ožil černý střelec na g7 a černé figury vyvíjely nepříjemný tlak na dámské křídlo bílého. Ani bílý však nebyl bez šancí, stačilo vyřešit „problém“ pěšce na b2 a věže na a1.
Bílý vše řešil tahem 20. Vb1. Pasivní krytí pěšce b2 je sice dostačující, ale tahy jako 20. Vd1 nebo 20. Va4 byly aktivnější a zřejmě i lepší.

Hra se srovnala, černý získal pěšce na b2, ale jeho figury stály dost nevhodně. V pětadvacátém tahu černý neodolal a sezobl dalšího pěšce na a5 (25. … Dxa5). Až příliš odvážné rozhodnutí, protože kdyby bílý zahrál 26. Sh6 dostal by se černý do svízelné pozice, v níž by mu částečně pomohlo asi jen odevzdání kvality, i tak by však pozice bílého zasloužila přednost.
Hráčům do hlav nevidím , ale tipnu si, že nedocenili tah Dg3 ve variantě 26. Sh6 Vf7 27. Dg3. Vypadá to, že černý po 26. … Dc7 nemá problém, protože bílý nemůže skočit jezdcem do „samovazby“ na e5 (28. Je5).
Jenže on může, protože z vazby se vysmekne díky matovým hrozbám na f8.

Dva pěšci navíc, ale bílé figury byly dost nebezpečné. Když černý zahrál 29. … Dg4, říkal jsem si, že už je to v pohodě . Možná to podobně viděli i oba hráči, ale Stockfish to „vidí“ jinak. Tah 30. Vd7!! se řadí do kategorie „svinských“ tahů . Bílý útočí nekrytou věží a černý by měl asi neřešitelné problémy.
Nikolovski však zahrál 30. Vfd1 a černý si vzal třetího pěšce. Ani to však nemuselo stačit na výhru, jenže oba hráči už byli v časové tísni a více chyb v ní udělal bílý.

Na druhé šachovnici nastoupil náš Thai Dai Van Nguyen proti Filipu Pančevskému. Italská hra v klidné verzi (Giuoco Piano) se dlouho vyvíjela podle všeobecně známých plánů. Jenže zatímco bílý s hledáním správných tahů neměl problém, černý se při tom dost natrápil. Až do 31. tahu se Pančevski držel, ale ztrácel hodně času. V těžké pozici s přibližně minutou na hodinách pak odevzdal pěšce (31. … Jb8), což Vanovi bohatě stačilo. Hrálo se sice ještě dlouhou dobu, ale za černého to byl marný boj.

Zdá se, že systém Grand Prix v zavřené variantě Sicilské obrany je v Severní Makedonii populární .
Štěpán Žilka na 1. e4 zahrál 1. … c5. Jeho soupeř, Toni Lazov, si vybral stejný systém jako jeho spoluhráč na první šachovnici, Grand Prix. Štěpán to za černé postavil trochu jinak než David Navara, ale i jeho rozestavění bylo dostačující k vyrovnání hry. Ke Štěpánově „smůle“ se jeho soupeř nikam nehnal a spokojil se s výměnami a přechodem do rovné koncovky. Pěšec navíc, kterého měl černý ve věžové koncovce, je navíc jen „na oko“ . Možná ne všechny věžovky jsou remis, ale tahle remízová prostě je.

Na čtvrté šachovnici si odbyl premiéru Richard Stalmach. Jeho soupeř, Andrej Veljanoski, se v Poloslovanské obraně dámského gambitu držel až do dvaadvacátého tahu.
Richard zahrál „neteoretický“ tah 22. a3 a soupeř evidentně nechápal, oč v pozici jde. Během tří po sobě jdoucích tahů udělal ze solidní pozice ruinu (22. … f6, 23. … fxe5, 24. … Dc6).
Zřejmě spoléhal na nestejné střelce, ale něco takového by se mohlo projevit až v koncovce. Ve střední hře naopak platí, že při nestejných střelcích má útočící strana výhodu. Útočící stranou byl bílý a k tomu měl krásného volného pěšce na e5.
Richard sehrál velmi dobrou partii a nebýt malé chybičky (26. Vf4; 26. Df2!), byl by jeho výkon dokonalý.

Nakonec celkem bezproblémové vítězství na úvod turnaje ,
Severní Makedonie – Česká republika 0.5-3.5.

V open sekci se v prvním kole vyskytla i nějaká překvapení . Jedna vlaštovka prý jaro nedělá, stejně tak ani jeden excelentní hráč ještě neznamená výhru týmu.
Přesvědčili se o tom Norové. Magnus Carlsen sice na první desce „rozšmelcoval“ Jerguše Pecháče, ale na druhé šachovnici prohrál Tari s Viktorem Gažíkem, a protože zbylé partie skončily smírem, zápas Norsko – Slovensko skončil dělbou bodů (2-2).

Rumunsko, které posílilo přestupem některých cizinců, jen remizovalo s Rakouskem. A na prvních stolech překvapivě mladí Dánové porazili Ázerbájdžán, když tři partie skončily remízou a Mameďarov prohrál s Madsem Andersenem. Mameďarov obětoval kvalitu za útok, ale ten vedl tak špatně, že Andersenovi ani v časové tísni nedělalo problémy odrážet Mameďarovovy plané pokusy o aktivitu.

Naše ženy měly těžkého soupeře, tedy těžké soupeřky .
Tým Arménie bude zřejmě bojovat o přední příčky a síla Armének se ukázala už v zápase proti našim dívkám.
Na první šachovnici se Lilit Mkrtchian (Mykyrtčjan) spokojila s remízou s Julií Movsesian.

Na druhé desce se v rovné pozici „sekla“ Natálie Kaňáková s Mariam Mkrtchyan a odevzdala figuru a bod.
Mimochodem, nevíte náhodou někdo, zda jsou Lilit (nar.1982) a Mariam (nar.2004) příbuzné (matka a dcera???)? Jméno mají stejné, ale Mkrtchian je v Arménii celkem rozšířené jméno . A nenechme se plést tvrdým a měkkým „i“, jde jen o přepis z dokladů, protože v arménštině se jejich příjmení shoduje (Մկրտչյան).

Na třetí šachovnici si Maria Gevorgyan poradila s Natašou Richterovou, i když to vítězce občas tak trochu „skřípalo“ . Nataša nehraje špatné šachy a její výsledky by mohly být výborné, kdyby se hrálo bez hodin . Když hrajete od 28. tahu s minutou na hodinách, žádnou velkou parádu nenaděláte .
Nataša není jediný člověk, který se pravidelně dostává do časovek. Zajímavé ovšem je, že když jsem před časem jednomu podobnému „časovkáři“ nabízel „blicku“ o deset korun „s flekem“ , v níž bych měl já hodinu a on minutu, odmítl s tím, že by to nemělo cenu .
Přesto skoro v každé partii na takovou blicku přistupuje .

Partie našich žen a dívek jsem nesledoval online a přiznám se, že když jsem viděl grafické počítačové ohodnocení partie Aničky Lhotské se Susannou Gaboyan, napadlo mě:
„Ježíšmarijá, co to ta ‚baba‘ prováděla?“ .
Až teprve když jsem si partii přehrával, pochopil jsem, že to nebylo tak jednoduché. Stockfish má sice jasno, ale člověk už tak jasno nemá.
Koncovka s pěšcem více byla vyhraná i přesto, že na šachovnici byli nestejní střelci. Byly tam však i věže, ale podstatnější byl fakt, že černý král byl špatný a bílá měla spojené volné pěšce.
Klíčový byl asi 53. tah (53. Kf3), po němž má bílá stále velkou převahu, ale když padl pěšec na f4, už to není tak jednoznačné (a chvílemi je to remízové ).
Škoda, dobrá partie se špatným koncem (pro naše barvy).