Den poté

8. 12. 20238. 12. 2023 Luboš Zimniok Žádný komentář London Chess Classic

Den poté byl název jednoho „apokalyptického“ filmu. Den poté však může znamenat i to, co se událo pod ni volna na turnaji London Chess Classic.

V pátém kole turnaje London Chess Classic jsme viděli čtyři remízy a jednu výhru, zdálo se, že turnaj směřuje mezi ostatní nudná velmistrovská klání. Zdání ale někdy klame .

Šesté kolo bylo velmi bojovné a jediná remíza kola nemusela být remízou. Na druhou stranu, některé z partií, které remízami nebyly, jimi být mohly . Prostě bojovné kolo plné chyb, ale to k šachu patří.

Pro někoho překvapivě, pro mě nepřekvapivě, prohrál Hans Moke Niemann s Andrejem Volokitinem. Zatímco ještě před několika dny Niemann doslova „kosil“ své soupeře i v rovných pozicích, na turnaji v Londýně porazil jen Shreyase Royala, zbytek partií zremizoval, ale mohlo být i hůře.
Samozřejmě, Niemannovi příznivci vědí své, protože v Záhřebu, kde Niemann exceloval, hrál přece se samými přestárlými „dědky“ (třeba s Ivančukem) , takže se zdá být logické, že je porážel jako kuželky .
Londýn, to by měla být „jiná káva“ , ale není . Adams má přes padesát let, Volokitin je ročník 1986 a i když ostatní také nejsou nijak staří, přece jen by se od hráče, který měl v jednom turnaji performance 2946 a připsal si na „ratingové konto“ 27 bodů, čekalo více.
Niemannovo perfo (2619) v Londýně je o hodně nižší než v Záhřebu, konkrétně o 327 bodů, což se (alespoň mně) jeví jako propastný rozdíl ve výkonnosti.
S Volokitinem si černými ani neškrtl. Je celkem vtipné, že Niemann v partii zahrál dvakrát tah f5 (15. … f5 a 18. … f5) a pokaždé to byl chybný tah .

Byl jsem zvědavý, co vytvoří Mateusz Bartel s Aminem Tabatabaeiem. Ani jeden z obou hráčů behraje zrovna „při zdi“ , takže se dal čekat tvrdý souboj. Bojovalo se opravdu tvrdě a celkem originálně. Rošády na opačné strany a nebylo lehké odhadnout, natož ještě spočítat , kdo stojí lépe nebo kdo hraje na výhru.
Postupem času se ukazovalo, že černá dvojice střelců je více než nebezpečná. Dokonce tak nebezpečná, že stálo za to odevzdat za ní kvalitu. Dvojice střelců, otevřené diagonály a slabý bílý král.
Co víc si mohl černý přát?
V jednom okamžiku však černý zaváhal (29. … Sd2) a bílý mohl vyrovnat hru. Svou šanci nevyužil a Tabatabaei si připsal cenné vítězství.

Nikita Vitiugov přehrál Shreyase Royala. V koncovce dam a stejnobarevných střelců s pěšcem více mu zbývalo překonat poslední překážku: najít takové pole pro svého krále, aby černý nemohl neustále šachovat. Vypadá to jako primitivní úkol, ale není to tak jednoduché.
Šachů je spousta, minuty ubývají a když už se hraje do spadnutí praporku, člověk není schopen spočítat vše.
Podle Stockfishe lehká výhra za bílého a opravdu není až tak těžké najít ta správná pole, ale s necelými pěti minutami na hodinách je to „lahůdka“ . Nikitovi se správnou cestu v omezeném čase najít nepodařilo a partii jen remizoval.

Gukesh se s Lukem McShanem snažil, ale jeho soupeř se velmi dobře bránil. Figury bílého byly dotěrnější než černé a MsShanovi docházel čas.
Musel hlídat nejen slabé pěšce na e-sloupci, ale také svého krále, který se v průběhu hry tak trochu „odkopal“ .
Partie je za černého prohraná až „teprve“ po 36. … Jxf4, ale rozhodující chybou byl už tah 35. … Jd3, po kterém se sice partie ještě dala bránit, ale když jednou nastoupíte „do špatného vlaku“ , nemůžete jen tak vystoupit. Bílý nastoupil do vlaku už po 35. … Jd3. S minutou na hodinách se už pak těžko hledají dobré tahy.

Tragédem kola je nepochybně Jules Moussard. Postupně přehrál Michaela Adamse, ale ve chvíli, kdy měl sklízet plody své práce , na něj padla slepota. Správně obětoval (přechodně) figuru na f7 a měl vyhrát. Jenže došlo k chybě v propočtu (nebo něco takového ) .
Jules zřejmě vůbec neviděl jednoduchou obranu 32. … Se7 s překrytím dráhy věže, po čemž zůstala černému figura navíc (trvale).