Znáte šachová zahájení?

Existuje celkem dvacet možných tahů, kterými lze zahájit šachovou partii. Zdaleka ne všechny jsou považovány za vhodné k udržení výhody prvního tahu, proto se v praxi obvykle setkáváme pouze s hrstkou z nich.

 

Nejpoužívanější byly v průběhu let teoretickým výzkumem i praxí rozpracovány do mnoha podrobných variant, pro které se pro přehlednost ustálily názvy, dnes známé téměř každému šachistovi. Těžko budeme v naší komunitě hledat někoho, komu by byly cizí termíny jako španělská, italská či vídeňská hra, sicilská, francouzská a ruská obrana, indické obrany nebo královský a dámský gambit.

 

Jak je tomu ale s vzácnějšími zahajovacími tahy druhořadé kategorie? Nedávné experimenty vlivných celebrit Magnuse Carlsena a Hikaru Nakamury ukazují, že moderní proanalyzovaný šach spíše než k naprosto dokonalé hluboké teoretické přípravě spěje k větší improvizaci, střídání zahájení a překvapování soupeřů. Zejména v bleskovém šachu se začíná i na nejvyšší úrovni hrát v podstatě všechno, kdy počítače umožnily vytáhnout z archivů dávno odsouzené zapomenuté tahy a oživit je novými myšlenkami. Zdá se, že s dostatečně rozumnou hrou a technikou obrany si bílý s tempem navíc může dovolit v zahájení i objektivně špatné tahy, aniž by nutně musely znamenat prohru.

 

Můžeme tedy očekávat, že začneme častěji vídat i neznámá zahájení a setkávat se s novými názvy, s kterými je proto na místě se seznámit. Koneckonců, jak ukázala i nedávná Lubošova zmínka o Pircově/Moderní obraně, je na místě držet krok s dobou a doplnit si vzdělání, ať nepůsobíme jako šachoví barbaři. 🙂

 

Hra královským (1.e4) a dámským (1.d4) pěšcem

Dva jednoznačně nejpoužívanější i nejdoporučovanější zahajovací tahy, kterými se zabývá naprostá většina šachové teorie i publikací. Přirozeně obsazují centrum, které je v rané fázi partie nejdůležitější částí šachovnice. Oba byly rozpracovány do nepřehledného množství pojmenovaných variant. Hra v praxi téměř vždy přejde do některé běžné pojmenované varianty, proto se samotné termíny královským a dámským pěšcem dnes téměř nepoužívají. Pomineme li žertovná označení jako „lví“ či „krysí“ zahájení nebo „útok amazonky“, lze za vzácné originální varianty považovat například 1.e4 d6 2.d4 Jf6 3…e5, 1.d4 d6 2.c4 e5 a 1.d4 d5 2.Dd3.

Anglická (1.c4) a Birdova (1.f4) hra

Anglická patří mezi čtyři nejběžnější zahajovací tahy, i když ve srovnání s prvními dvěma obsahuje menší množství teorie. Je to dáno i tím, že má mnoho společného s hrou dámským pěšcem, do které partie po přirozeném postupu d4 běžně přechází. Jsou ovšem i originální výstavby s d3, g3 a Sg2, kdy bílý odkládá obsazení centra na pozdější fázi partie. Birdova hra je vzácnější, není špatná, ovšem přináší bílému malé riziko kvůli oslabení krále. Birdova po přirozené reakci 1…d5 odpovídá holandské obraně s tempem navíc (proto je možné setkat se s alternativním názvem holandský útok), kromě toho může černý zkusit agresivní ovšem riskantní Fromův gambit 1…e5.

Zukertortova hra (1.Jf3)

Jeden ze čtyř nejpoužívanějších tahů a současně nejpružnější, kdy bílý může zvolit další plán a pěšcovou strukturu až podle odpovědi černého. Jelikož jde o přirozený vývinový tah používaný v naprosté většině zahájení, partie nejčastěji přejde do jiných a termín „Zukertortova hra“ se proto v praxi téměř nepoužívá. Originálními variantami jsou Rétiho hra 1.Jf3 d5 2.c4 s odpověďmi 2…d4 a 2…dxc4, královský indický útok 1.Jf3 d5 2.g3, Lisicynův gambit 1.Jf3 f5 2.e4, obrácená mexická obrana 1.Jf3 d5 2.Jc3 a výstavba ve stylu staroindické obrany 1.Jf3 2.d3 3.Jbd2 4.e4 5.Se2.

Larsenova hra (1.b3)

Rovněž je možné se setkat s označeními Nimcovičova hra a dámské fianchetto. Vzácnější tah, bílý střelec z b2 vyvíjí tlak na centrum, které lze dále napadat pomocí Jf3 nebo f4. Rovněž je běžná vazba černého jezdce pomocí Sb5, bílý tak v podstatě hraje dámskou a Nimcovičovu indickou obranu s tempem navíc. Často vzniká v pořadí tahů, 1.Jf3 2.b3, kterým se bílý může vyhnout variantě 1…e5.

 

Všech zbývajících čtrnáct tahů je v systému ECO (Encyklopedie šachových zahájení) shrnuto pod označením „nepravidelné hry“ a mají přiřazen společný kód A00. Mnohé nejsou špatné, ovšem slibují bílému malou šanci získat ze zahájení výhodu. Typický je pro ně přechod do jiných běžnějších zahájení, což společně s vzácným výskytem způsobuje, že pro ně nejsou ustálená pojmenování a v praxi je možné se setkat s řadou alternativních názvů podle šachistů z různých koutů světa, kteří s nimi příležitostně experimentovali. Zde uvádím ty nejpoužívanější.

 

Benkova hra (1.g3)

Rovněž nazývaná jednoduše královské fianchetto. Výstavby s brzkým vývinem Sg2 jsou obecně spojeny s maďarskými šachisty (Benko, Barcza, Bilek; tah zkoušel rovněž Réti, který se narodil v bývalém Uhersku), proto se v anglicky mluvících zemích používá i označení maďarská hra. V moderní době tah nejvíce proslavil Benko na Turnaji kandidátů 1962. Statisticky jde o pátý nejčastější zahajovací tah, nemá však příliš samostatný význam, jelikož partie zpravidla přechází do všech ostatních zahájení používajících tahy g3-Sg2. Vzácné originální ovšem teoreticky horší varianty jsou obrácené Aljechinova (1.g3 e5 2.Jf3) a moderní obrana (odložený vývin Jf3, případně Je2).

Sokolského hra (1.b4)

Rovněž je možné setkat se s označeními polská hra a orangutan, pocházejícími od polského šachisty nejvyšší světové třídy Tartakowera. Tah připravuje expanzi na dámském křídle – pěšec často postupuje dále na b5 („šplhá jako orangutan“), současně podobně jako v Larsenově hře střelec z b2 vyvíjí tlak na centrum, na které lze dále působit pomocí Jf3 nebo f4. Nejčastější variantou je obrácená polská obrana 1.b4 e5 2.Sb2, které se lze vyhnout pořadím tahů 1.Jf3 2.b4. Sokolského hra není špatná, ovšem neslibuje velkou šanci na výhodu, jelikož bílou pozici objektivně oslabuje.

Van Geetova hra (1.Jc3)

Zahájení, které v průběhu let získalo zřejmě největší množství názvů ze všech. V anglické wikipedii je jich uvedeno celkem třináct. V anglicky mluvících zemích je běžné setkat se s označením Dunstova hra, v moderní době se o analyzování a popularizaci nejvíc zasloužil korespondenční velmistr van Geet, patrně nejsilnější propagátor tahu. Zahájení není špatné, ovšem kvůli možnosti černého reagovat aktivním d5 je pasivnější a slibuje jen malou šanci na výhodu. Možné varianty jsou 1.Jc3 d5 2.e4, 1.Jc3 e5 2.Jf3 Jc6 3.d4 a 1.Jc3 c5 2.Jf3 d5 3.e4, častý je rovněž přechod do variant her královským a dámským pěšcem.

Van’t Kruijsova (1.e3) a Miesesova (1.d3) hra

Objektivně ne špatné, avšak pasivní málo slibující tahy. Zpravidla přechází do jiných zahájení, možné originální vairanty jsou obrácená francouzská obrana 1.e3 e5 2.d4 (proto se lze setkat s alternativním pojmenováním 1.e3 francouzský útok), 1.e3 d5 2.Jc3 e5 3.Dh5, 1.d3 e5 2.f4 a 1.d3 d5 2.e4 (případně s vložením Jd2).

Amarova (1.Jh3) a Durkinova (1.Ja3) hra

Vývinové, avšak málo slibující tahy, jezdci na kraji šachovnice nestojí dobře a je třeba jejich dalšího převodu. Jezdci sice teoreticky mohou podporovat tlak na centrum pomocí dalšího f4 a c4, ovšem při aktivní hře černého na to bílému nezbyde čas. Přirozené je krytí jezdců pomocí g3 a b3, tahy jsou tak do jisté míry příbuzné Benkově a Larsenově hře, možné jsou přechody mezi nimi. Alternativně bílý může dovolit výměnu černého střelce za jezdce za rozbití pěšcové struktury a s otevřením sloupců g-b pro věže, což však v případě Jh3 rovněž vede k oslabení krále. Amarova hra je moderními počítači hodnocena jako čtvrtý nejhorší zahajovací tah.

Basmanova (1.h3), Anderssenova (1.a3) a Wareova (1.a4) hra

Zřídka hrané málo slibující tahy, často volené k vyčkávací strategii, objektivně oslabují bílou pozici. Je možné setkat se se starším názvem pro 1.h3 Clemenzova hra. Basman s oblibou používal kombinaci prvních tahů h3-a3 s odloženým napadáním černého centra, sám pro tuto strategii používal žertovné označení globální útok. Brzký postup pěšce a (až na a6) může vyvinout jistý tlak na černé dámské křídlo. Možná jsou opět schémata ve stylu obrácené francouzské obrany (po dalším e3-d4-c4), kdy tah a3 podporuje další napadání černé pěšcové struktury pomocí b4.

Gedultova (1.f3) a Zaragozská (1.c3) hra

Málo slibující pasivní tahy, blokují přirozená vývinová pole pro jezdce a oslabují bílou pozici. Lze se setkat se se starším názvem pro 1.f3 Barnesova hra (podle Barnese, který zrcadlovou obranou 1.e4 f6 dokázal porazit slavného Morphyho). Uvolněná pole f2 a c2 lze použít pro jezdce nebo dámu (například Jh3-Jf2, Ja3-Jc2, 1.c3 d5 2.e4 dxe4 3.Da4+ 4.Dxe4 5.Dc2, nebo 1.f3 e5 2.d4 exd4 3.Dxd4 a 4.Df2), tyto riskantní varianty ovšem bílému objektivně nepřináší nic a lze je použít pouze za účelem psychologického boje. Tah 1.c3 není vyloženě špatný, možné je bez rizika hrát obrácený Caro-Kann po 1.c3 e5 2.d4 či přecházet po d4 do her dámským pěšcem (londýnský a Colleho systém). Tah 1.f3 je naproti tomu výrazným oslabením krále a dle moderních počítačů třetím nejhorším zahajovacím tahem.

 

Na závěr jsem záměrně nechal dva objektivně nejhorší zahajovací tahy, které jsou ovšem v praktické hře jistě použitelnější než 1.f3, jelikož vytvářejí černému problémy. Jde o dva agresivní výpady na královském křídle, potenciálně ohrožujícími rošádu černého krále, z toho důvodu nazývanými „útoky“. Rovněž jde o oblíbená zahájení šachanistů. 🙂

Kádasův útok (1.h4)

Starším názvem Déspresův, zpopularizovaný maďarským mistrem Kádasem, který tahu obětoval celou svou šachovou kariéru. Čeští šachisté budou obeznámenější spíše s termínem Krajinův krajní útok (omlouvám se Aleši, bohužel to vypadá, že jsi až druhý). Další postup h5-h6 způsobuje oslabení rošádového křídla černého a vytváří tedy černému jisté praktické problémy, které mohou vyvážit oslabení bílé pozice.

Grobův útok (1.g4)

Starším názvem Ahlhausenův, ovšem bezkonkurenčně vynález především korespondenčního mistra Groba. Dle počítačů nejhorší zahajovací tah vůbec, čemuž není těžké věřit. Nejenom že oslabuje bílého krále, myšlenkou je po Sg2 dále rozbíjet černé centrum pomocí c4, což bílému ztěžuje bezpečně provést rošádu a král tak často zůstává v centru. Grobův útok vede za cenu rizika ke značným komplikacím (zejména po 1.g4 d5 2.Sg2 Sxg4 3.c4) a netypickým pozicím, které se nepodobají běžným zahájením a mohou tedy být pro soupeře matoucí.

 

Tak, a teď, když už se orientujeme v názvech a můžeme se tak na úrovni účastnit šachových debat, zbývá už jenom maličkost: ještě se naučit, jak jednotlivá zahájení (a vůbec šachy celkově) správně hrát.
Hodně štěstí.

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme