Smutná zpráva
V poslední době téměř nevyužívám sociální sítě k jinému účelu než ke komunikaci. Dnes jsem opět zabrousil po delší době na FB a vyskočila na mě velmi smutná zpráva: 26.8.2020 zemřel ve věku nedožitých 78 let významný český šachista, mezinárodní mistr Jan Lerch.
Dovolím si převzít příspěvky od přátel z Třince, na jejichž FB je stručný výčet Honzových úspěchů a dále přátel z ŠO Mosty u Jablunkova, klubu, za který Honza také hrával a na jejichž webu je nejen hezké poděkování Bohuše Szotkowského z roku 2014 Honzovi za jeho výpomoc v soutěžích družstev, ale především je zde i osobní curriculum vitae z pera mezinárodního mistra.
Dovolím si na Honzu, který za nás několik sezón hrát, vzpomenout v poněkud lehčím duchu.
Asi není moc lidí, kteří by Honzu označili jako pohodového a bezproblémového člověka. Jenže Honza nebyl ani problémový, ani nijak nepřívětivý. Naopak, byl dobrý společník a přátelský člověk. Byl však „problémový“ pro ty, kterým vadí upřímnost. Byl opravdu upřímný a nebral si servítky ani když šlo o nějakou autoritu. Na webu šachového oddílu ŠO Mosty u Jablunkova je například úryvek z Honzova kritického článku v Šachinfu psaný jeho typickým stylem. Stojí to za přečtení, věřte mi.
Byl to člověk, který si sice stál za svými názory, ale dokázal naslouchat i názorům jiných a přiznat svoji chybu. Snad i proto celkem zapadal do našeho „hašteřivého“ kolektivu 
.
Mezi lety 2004 -2008 hrál několik sezón i za Karvinou. Předcházela tomu příhoda, která jej vcelku dobře charakterizuje.
Snad v sezóně 2000-2001, ale možná i o nějaký rok dříve nebo později, hrála Karviná v Extralize. Hrál tam také Třinec. V závěrečné tabulce měly oba týmy (Karviná i Třinec) na svém kontě naprostou většinu zápasových remíz. Vtip byl v tom, že zatímco Karvinou s mnoha „saláty“ v sestavě všechny týmy zkoušely až do poslední možné šance, zápasy Třince končily obvykle rychlými remízami na většině šachovnic.
Těsně po sezóně vyšel v tehdejším Šachinfu rozhovor šéfredaktora Břéti Modra s Honzou Lerchem, který v té sezóně hájil barvy Třince.
Jedna z otázek zněla:
„Honzo, co říkáš na tu záplavu remíz?“ se zřejmou narážkou na remízy favorizovaného Třince.
Honzova odpověď mě tehdy rozesmála i rozzlobila :
„Máš pravdu, těch remíz v Extralize je strašně moc. S tou Karvinou by se mělo něco dělat.“
Jeho slova mě nenechala chladným a když se o cca dva měsíce později hlásil na Open Karviná, využil jsem příležitosti, abych mu to připomenul. Hráči s mezinárodními tituly měli startovné na turnaji zdarma. Stál jsem u prezence, když přišel Honza. Nahlásil jméno, že je IM a když se chystal se odejít, ozval jsem se:
„Ty platíš 200 Kč.“
Udiveně zvedl obočí: „Proč? Hráči s titulem nemají nic platit.“
„Hráči s titulem nic neplatí, ty ano. Za ty hloupé kecy o remízách Karviné v Extralize.“
Když jsem viděl, že Honza vytahuje peněženku, nevydržel jsem a usmál se. Neplatil samozřejmě nic, jen jsem mu chtěl připomenout ono interview….
V turnaji jsme se potkali i za šachovnicí a sehráli jsme „šachanistickou“ (v té době se o šachanismu ještě nevědělo) partii, kterou mladí kluci zadávající partie do PC nechápali a neustále nás „otravovali“ při popartiovém rozboru, jestli máme opravdu dobře zapsané partiáře .
Málokdy se vidí tolik přehlédnutých matů a neomlouvá to ani oboustranná časovka. Jako by mezi 30. a 40.tahem u šachovnice neseděli dva zkušení šachisté, ale začátečníci… Přitom, jak jsme si po partii sdělili, já viděl všechny maty, které mi mohl Honza dát, on zase naopak ty, které mohl dostat … a ani jeden z nás neviděl ty, které mohl dát.
Je mnoho historek, které by se o Honzovi daly napsat. Honza nebyl „šedá myška“, byl to člověk vyznávající hodnoty, které dokázal, někdy nekompromisně, hájit.
Hrdý člověk, který neměnil své názory, vynikající šachista a lektor.
Budeme na něj stále vzpomínat.
Vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině a pozůstalým.
Obdržel jsem v emailové korespondenci od pana Jiřího Kadlece ofocené stránky z ruského originálu a též z anglického a španělského vydání Suetinovy knížky. Dovolím si zde na ruský originál uvést odkaz a uvést tak věci na pravou míru: https://imgur.com/iguYHv2
Omlouvám se tímto čtenářům, že jsem je neúmyslně mystifikoval. Na svou obhajobu uvádím, že inkriminovaný diagram s chybou jsem „opsal“ z článku „Šachy naruby“ od J. Lercha (Šachinfo 5/12 str. 62). Ponaučení? Ověřovat sporné věci z více zdrojů.
Pan Jan Sikora Lerch patřil k mým oblíbeným autorům ve vzpomínaném „Šachinfu.“ Nechrlil články ve velkém (jako někteří nejmenovaní velmistři), aby se zviditelnil za každou cenu. Když už ale něco napsal, mělo to „hlavu a patu.“ Nebál se věci a hlavně lidi nazývat pravými jmény. Nezapomenu na jeho kritiku (dodávám oprávněnou) takového velikána světového šachu, jakým byl Botvinik. Jan tehdy rozcupoval povahové rysy Patriarchy (=Botvinik) na „padrť,“ když poukázal na jeho stalinistické postoje a vinu za zničené kariéry oponentů z řad šachistů. Tehdy jsem si v duchu říkal: “ Tenhle chlap má opravdu koule…“ Ač jsem se s panem Lerchem nikdy osobně nesetkal, budou mi jeho postřehy nejen k šachovému dění chybět. Čest jeho památce!
PS. Digram z inkriminované Suetinovy knihy, o které Jan říká: „…za stálého míchání vyléváme na hnůj!“ vypadá následovně:
bílý na tahu vyhraje??!
Jak vidno, bílý na tahu nevyhraje, ani kdyby se rozkrájel. Suetinova „studie“ opravdu patří na hnůj.
Může to však být i jinak. Nemám sice českou verzi Suetinovy knihy, na důvěryhodnost dr. Jiřího Veselého v šachové publicistice mám však svůj, nepříliš dobrý názor. Rozhodně v anglické verzi Suetinovy knihy stojí černý král jinde, a to v protilehlém rohu, na poli h1. Takže proměna pěšce v dámu je se šachem….
Diagram se Suetinovou studií se nalézá rovněž v závěru článku „Šachy naruby“ od J. Lercha (Šachinfo 5/12 str. 62), odkud jsem čerpal podklady.
V ruském originále, jakož i v anglickém a španělském překladu Suetinovy knihy je diagram zrcadlově, s černým králem v protilehlém rohu šachovnice, než je pole proměny bílého pěšce. Pod diagramy je napsáno Ход белых, resp. White to move, či Juegan las blancas. Postavení je vždy toto: Bílý: Kh6, g6; Černý: Ka1, Vh8, Sg8, Jh7. Takže v tomto případě to není chyba Suetina, ale dr. Veselého a dr. Alstera, kteří spáchali český překlad.
Studii jsem neznal, ale z logiky věci těžko uvěřit, že by velmistr Suetin o jednoduché čtyřtahové remíze tvrdil, že je to výhra za bílého. Spíš to opravdu vypadá na nějaký „překlep“ a pozice s Ka1 je skutečně jiná písnička.
Pane Jílku, je možné, že do překladu knihy „Škola šachové strategie a taktiky“ pan Veselý nechtěně „zakomponoval“ chybný diagram. Nicméně pan Lerch Sikora „sepsul“ více pasáží v dotyčné učebnici. Nakonec jeho doporučení „za stálého míchání vyléváme na hnůj…“ hovoří za vše.
Pan Zimniok píše:
„Byl opravdu upřímný a nebral si servítky ani když šlo o nějakou autoritu. Na webu šachového oddílu ŠO Mosty u Jablunkova je například úryvek z Honzova kritického článku v Šachinfu psaný jeho typickým stylem. Stojí to za přečtení, věřte mi.“
Lubošova slova potvrzuji. Četba stojí za to. Minimálně ozřejmí publiku, proč někteří šachisté považují Suetinovo dílko za „shitovku.“
Nemám v úmyslu se zastávat velmistra Suetina, ale jeho knížka vyšla v roce 1961. Ve všech knihách z té doby najdete – zvláště pokud je prozkoumáte dnešními počítači – celkem dost chyb. Přesto si myslím, že je v nich i docela dost zajímavého a prospěšného, že prostě stojí za to si je přečíst 