S rukou v gypsu proti Korčnému

Osobní úvod: na VŠ jsem měl z tělovýchovy známého cvičitele soudruha A. (fanatika tehdejších spartakiád), který mě považoval za sportovního lempla (právem, tělocvičnu jsem nenáviděl, ale měl jsem rád atletiku a skákal jsem tehdy k 6ti metrům do dálky a fotbálek s lidmi kolem UNI Brno jsme hrávali ještě jako padesátníci) a s chutí si mě vybíral v na předcvičování a mlátil se mnou o zem, smál se, když jsem se utrhl z kruhů, spadl z hrazdy, koza mě nakopávala a kůň mě kopal ať byl na šíř nebo na dél. Jednou na mne poslal medicinbal takovou rychlostí, že mi vykloubil malíček pravé ruky. Výhodou zranění bylo, že jsem nemusel pár měsíců cvičit, ale mělo to i nevýhodu, nemohli jsme si s Korčným při jeho simultánce v Brně náležitě potřást rukou.

Simultánka Viktora Korčného 27. 11. 1966

Simultánka se hrála v Dělnickém domě na Jamborové v klubu ZKL Brno, kde jsem sehrál několik zajímavých partií v klubových zápasech. Na utkání s velmistrem mě za 50,- Kčs delegoval můj klub ZK Státní orgány Brno, což byla velká čest, neb v klubu hrálo několik velmi silných hráčů (hrací místnost jsme měli v Justičním paláci v klubovně a členové klubu byli převážně ctihodní soudcové, kteří si po namáhavé práci chodili zahrát šachy, na pivečko a frťana), já byl ve svých 19 letech nejmladší. Před seancí na asi hodinové besedě, kdy vedoucí sovětské delegace mluvil o Olympiádě na Kubě, na mne učinil velký dojem Vlastimil Hosnedl, který přerušil najatého tlumočníka (ten vůbec nerozuměl šachu) a jal se perfektně překládat povídání o Olympiádě a pak ještě dokázal velmistra porazit. Simultánka se hrála od 10 do 15 hodin a skončil jsem asi jako 29. z celkem 36 hráčů. Zde je partie:

Celkový výsledek byl +23 -5 =8 samozřejmě pro velmistra. Vyhráli: Hosnedl (Lokomotiva Brno), Koutník (I. brněnská Brno), Pokorný (KPS Brno), Zejda (Rousínovec) a Smejkal st. (Lanškroun). Z dalších borců hráli Davidová (dorostenecká přebornice ČSR), finalisté přeborů ČSR Rýc, Čučka, Vykydal, Macháček a další velmi silní hráči. O akci velmi obsáhle komentoval denní tisk, i když původně měla přijet ještě větší hvězda té doby, mistr světa Petrosjan. Ale i Korčnoj dokázal upoutat zraky veřejnosti.

Několik artefaktů z události:

Osobní závěr: Za pohmožděný malíček jsem se o nějaký čas později soudruhu cvičiteli A. hezky stylově pomstil. Získal jsem I. VT (tehdy stála laťka mnohem výše, než v současnosti) a to umožňovalo dostávat sportovní stipendium (tuším že to bylo okolo 150,- Kčs měsíčně, píše se rok 1966!) a … další výhody (bude jasné z rekonstrukce rozhovoru). Posvětit mi to ale musel právě cvičitel A., který se stal šéfem tělovýchovy na škole. Zde je onen rozhovor po zahájení školního roku:

A.: Co chceš?
já: Já bych chtěl už dostat zápočet za tělocvik a podepsat žádost o stipendium
A: Dyť máš už ruku zdravou, cvičit můžeš nééé
já: Ale já mám I. sportovní třídu a hraji přebory (v ruce mám Záznam o činnosti s potvrzenou VT)
A: Tyyyy???? A cóóó?
já: Za Státní orgány Brno
A: Ptám se co hraješ? Ne za koho!
já: Šachy!!! (s důrazem)
A: (asi po 30 vteřinách mlčení) Ježišmarjá!
A: (po dalších 30 vteřinách mlčení) Dej sem index, to lejstro a padej!

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme