Secret Top

Známé slovní spojení „top secret” znamená „přísně tajné“, případně nejvyšší tajemství. Obměněná verze v našem případě znamená „tajná špička“.
Ptáte se, o co se jedná? Nedávno se stalo, že anonymní slovenský velmistr uhrál ve slušně obsazeném turnaji 13/13, když všechny partie zahajoval bizarními zahájeními.
(Na partie jsem se díval a nabyl jsem dojmu, že skutečně hrál čestně.)

Rozhodl jsem se zde popsat svou zkušenost s tajným účtem na populárním šachovém serveru. Založil jsem si ho na jaře roku 2020, donutila mne k tomu pandemie. Účet jsem využíval k hraní tréninkových partií v rapid šachu a v bleskovém šachu se třemi velmistrovskými přáteli. Účet byl plně anonymní, nebyl nikterak spojen s mým jménem, neměl jsem tam uvedený ani titul a jméno jsem si zvolil tak, aby na mne neukazovalo.

 

O měsíc později jsem si na stejném serveru s výslovným souhlasem správců založil i oficiální účet, protože jsem tam potřeboval odehrát slíbenou simultánku. Ujistili mne, že dva účty nejsou problémem, pokud jich majitel(ka) nezneužívá. Pochopitelně jsem jim musel sdělit, že ono tajné konto je rovněž moje. Čas běžel dál. Na oficiálním kontě jsem odehrál ještě jednu simultánku pro mládež ze svého klubu, na tajném další tréninkové partie s přáteli, jinak jsem v létě hrál naživo nebo se rekreoval. Když jsem na podzim pochopil, že si normální turnaje hned tak nezahraji, začal jsem na svém oficiálním kontě hrát první ratingované partie. Stanovoval jsem si výkonnostní cíle a postupně jsem je plnil, byť ne vždy hladce. Odehrál jsem pár turnajů a dostal jsem tam i nějaké startovné. (Ceny za umístění tam nebyly.)
Nicméně pandemie trvala a mně doma navíc začalo vynechávat internetové připojení. (Turnaje beztak hraji z nedalekého bytu, ale když mi během tréninkové partie na čtyři minuty vypadlo spojení, klesla moje ochota hrát cokoliv z domova.) Potíže se stupňovaly a snad někdy v lednu modem vydechl (zatím?) naposledy. V řešení praktických problémů nejsem právě nejrychlejší, nadto tu byly i objektivní problémy.
Ke konci roku jsem se dozvěděl, že se v únoru na Lichessu bude konat turnaj ve Fischerových šachách pro titulované hráče. Jakmile jsem byl na místě s dobrým připojením, odehrál jsem pár tréninkových partií. Většinu jsem vyhrál, něco prohrál. Z domova jsem ale takto hrát nechtěl, jelikož výpadek signálu by mne stál mnoho (irelevantních) ratingových bodů. A tak se zrodil nový záhadný expert na Fischerovy šachy.

Prvních jedenáct partií jsem na svém tajném účtu vyhrál, přičemž někteří soupeři mne zablokovali, jiní nikoliv. Snad téměř nikdo z nich tam neměl uvedeno skutečné jméno ani titul. Někteří pravděpodobně byli mistři FIDE, někdo možná i mezinárodní mistr. Dostal jsem se asi na 2450, což je na tamní poměry velmi vysoký rating. Pak jsem ztratil okolo 50 bodů v nadějné pozici s lepším časem, když mi na osm minut vypadl signál. Dalšího dne modem ztratil vědomí a už se nevzpamatoval.

Pak jsem hrál trochu i z nudy, jelikož nepřítomnost turnajů na mne působí tíživě a možnost zahrát si anonymně je svým způsobem lákavá, což dokumentují i anekdoty ze života starých mistrů z dob, kdy se běžně hrávalo v kavárnách.

Byl trochu problém, že se mnou na internetu nikdo přiměřeně silný nechtěl hrát.
(Mimo jiné proto, že Fischerovy šachy nejsou tak populární.)
Pak jsem narazil na dva (anonymní) soupeře na úrovni okolo ratingu 2300 FIDE, přičemž oba pochopili, že hrají s někým hodně silným. Trochu jsme si pak popovídali v chatu. Jednou jsem konverzaci zahájil já, podruhé soupeř.
(Když jsem začal psát o variantách, dalo se pochopit, že nejsem podvodník, ale velmistr.)
A pak jsem jednoho dne narazil na mezinárodního mistra s „fischerovským“ ratingem nad 2400, který nabízel dvouminutovky. V první partii jsem stál na výhru, ale nestihl jsem dát včas mat a při zoufalém pokusu s „předtahem“ (premove) jsem přišel o dámu. Také ve všech dalších partiích jsem stál na výhru, ale soupeř, který zahájení rozehrával velmi rychle, ve střední hře začínal hrát velmi silně, a pokud ani to nestačilo, rychlou hrou v závěru vyhrával na čas. Celkově jsem prohrál 6:0 a přišel zhruba o 100 bodů virtuálního ratingu. Byl jsem zvědavý, s kým jsem hrál. Soupeř měl na profilu vedle titulu uvedeno i jméno, které mi ale nic neříkalo. Při pohledu do databáze FIDE jsem s údivem zjistil, že jeho rating snad nikdy nepřekročil hranici 2300 bodů. (V Africe někteří hráči získávají tituly za úspěchy v kontinentálních mistrovstvích, ale tento hráč nebyl z Afriky.) Zeptal jsem se dvou velmistrovských známých, co si o tom myslí. Jeden dotyčného prohlásil za jasného podvodníka, druhý si nebyl jistý. Upřímně řečeno, v „bulletu“ nejsem žádná hvězda a moje forma dost kolísá, ale „kanár“ od daleko slabšího hráče není úplně normální výsledek. Iritující na tom bylo i to, že bez znalosti ratingů vypadala moje hra podezřeleji než soupeřova.

Druhého dne jsem ze zvědavosti onomu mezinárodnímu mistru napsal a sdělil mu, že jsem Fischerovy šachy ještě nikdy s nikým tak silným nehrál. Když jsem se ho zeptal, kde se naučil hrát tak skvěle, uvedl, že prostě má velký talent. Ptal jsem se ho, jakou knížku by mi doporučil. Odpověděl, že vlastně trénuje, a zeptal se, co já. Odvětil jsem, že druhé netrénuji. Vysvětlil, že tak to nemyslel a zeptal se, odkud jsem a co dělám. Nabízel mi trénink. Víceméně pravdivě jsem odpověděl, že jsem z Evropy, už jsem dospělý a kvůli pandemii momentálně nepracuji.
(Ve skutečnosti nad šachem průběžně pracuji, ale tou dobou jsem nevydělával.)
Nabídl mi spolupráci, pokud mu zprostředkuji studenty. Odmítl jsem s tím, že o nikom nevím, protože mnoho hráčů teď přešlo na trenérskou práci. V oněch šesti partiích jsem podle hry vypadal jako pomalý podvodník nebo pomalý velmistr, rozhodně ne jako vhodný adept na trénink. Pak jsem se rozloučil a poslal na server zprávu o tom, že daný hráč je dost podezřelý. V těch dnech tam řadu celkem silných hráčů drtil (téměř) s nulou. Samozřejmě se mohu mýlit, proto neuvádím jméno. Následně jsem si narychlo zrušil účet. Už předtím mne o to požádal nejsilnější z mých sparringpartnerů, protože mu můj účet připadal nedostatečně tajný. Něco na tom bude, ten rating u příkladů je poněkud nezvyklý:

Kdosi dokonce nechal zanalyzovat počítačem všechny mé ratingované partie. Asi ho ani nenapadlo, že titul ani jméno neuvádím, protože chci naopak utajit všechny neratingované partie, abych je i své soupeře ochránil před nadměrnou pozorností. Kdyby někdo měl na kartě 30 partií proti velmistrovi s nasazovacím ratingem 1500, mohlo by to vyvolat nežádoucí zvědavost. A pozornost ze strany onoho podezřelého mezinárodního mistra by mi opravdu nebyla milá. Před uzavřením účtu jsem se ještě narychlo rozloučil s anonymními přáteli a vysvětlil jim situaci.
(Jednomu jsem se pak ozval i z oficiálního účtu.)
Celkem jsem tam odehrál tuším třicet devět „fischerovských“ partií, z toho dvacet devět ratingovaných, šest volných s podobně silným velmistrem a čtyři s neznámým soupeřem. Uvažoval jsem o tom, zda si nemám účet prostě přejmenovat, ale Lichess povoluje pouze záměnu dvou znaků ze jména a pokud by mi zůstaly ony vysoké ratingy, i tak by to bylo nápadné. Škoda, dodatečně jsem vymyslel velmi vtipnou přesmyčku.

Od té doby hraji Fischerovy šachy jen na svém hlavním účtu, preventivně jsem zablokoval pár podezřelých hráčů a mimořádně se mi tam daří. Dokonce jsem tam zaznamenal neuvěřitelnou sérii typu 29,5/30 (při dost rozmanité úrovni soupeřů, favoritem jsem byl vždy a zhruba ve třetině případů byla výhra „povinná“). Pravda, v mnoha partiích jsem měl štěstí, v následující partii byl soupeř ve Fischerových šachách nováčkem a nepozornost ho přišla draho:

Žertuji, že jsem ve čtyřech tazích vyhrál nad Stockfishem. Velmistr Bacallao je čestný hráč, jedná se o slovní hříčku:

Překlad: Stockfish=Treska=Bacalao

A co si myslím o onom záhadném slovenském velmistrovi? Bral bych to s nadhledem. Dnešní doba je pro profesionály těžká. Já jsem si v minulých letech naštěstí vytvořil finanční rezervy, abych později se nemusel o peníze starat, čehož v době přísných omezení využívám.
(I když trvale by to takto samozřejmě nešlo.)
Loni jsem si z nabízených kompenzací solidárně vybral jen zlomek, ale letos v únoru jsem si řekl, že nemusím neustále doplácet na omyly některých vládních i opozičních politiků, a tak jsem si zažádal o kompenzační bonus od ledna do poloviny února. Za tuto dobu jsem vydělal 800 Kč, jen na zdravotním a sociálním pojištění jsem zaplatil zhruba 23 000 Kč. Když mi přišlo prvoinstanční zamítnutí s odůvodněním, že šachy nejsou zakázané, jako slušně vychovaný člověk jsem čtyřpísmenné anglické slovo, jež mi automaticky vytanulo na mysli, nevyslovil.

Za dobu lockdownu jsem zažil nejeden ponižující moment a s ohledem na to takovou velmistrovskou recesi dovedu pochopit, přestože bych podobného anonyma sám zablokoval. Zahájení 1.f3, 2.Kf2 je opravdu divné, ale nedávno jsem s úžasem zjistil, že podle Leely 1.e4 e5 2.Dh5 stačí k vyrovnání.

Mezinárodní mistr, který mne porazil 6:0, nadále hraje, přičemž není zdaleka nejpodezřelejším soutěžícím na internetu. Na mnohé dříve či později dojde.

Jen doufám, že nakonec místo některých jiných nediskvalifikují mne. O podobnou absurdní pointu bych nestál.

5 4 hlasů
Hodnocení článku
Upozorňování
Upozornit na
guest
6 komentářů
nejnovější
nejstarší nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
David Navara

Jen na okraj doplním, že s odvoláním jsem uspěl, takže ty kompenzace za leden a polovinu února dostanu. (Více nežádám, teď už zase vydělávám aspoň trochu normální peníze.)

zakzak

Nechápu hraní na více účtech. Jeden anonymní, jeden oficiální. Z toho jsem opravdu beruška.

Luboš Zimniok

Ač to zde někteří „omínusovali“  :usmev: , domnívám se, že otázka je celkem logická. Ono je to stejné jako s mailem…. Na jednom přijímám spam, druhý užívám jako (celkem) oficiální.
Níže to vysvětluje David Navara. Prostě občas člověk o sobě nechce „říci“ vše  :usmev: .
 

zakzak

„Když chci hrát tréninkové partie s přáteli, je vhodnější ten anonymní, aby se k nim nedostali konkurenti.“
 
Tahle věta vše vysvětluje. Trochu jsem se „ztratil“ (jestli se to dá takhle říct) ve čtení delšího článku.

6
0
Zajímá nás co si myslíte, směle komentujte.x
()
x