Negativní myšlenky

Jako každý lichý rok, také letos se konal Světový pohár. A také tentokrát v Rusku, jako už mnohokrát předtím. Letos bylo dějištěm podhorské sídlo Krasnaja Poljana, nacházející se v katastru města Soči. Ale oproti předchozím ročníkům se mnohé změnilo. Muži a ženy hráli na jednom místě, mimo to se počet soutěžících v obou turnajích zvýšil s tím, že v úvodním zápase mělo volno prvních 50 nasazených v „mužském turnaji“ a prvních 25 nasazených v ženském.

 

O svém postupu podle ratingu jsem se dozvěděl počátkem června a během pár dní jsem se musel rozhodnout, zda se zúčastním. Nebylo to úplně jednoduché, jelikož jsem byl pozván na uzavřený turnaj v Dortmundu, nicméně nakonec jsem dal přednost sportovně i finančně zajímavějšímu turnaji. Ještě před rozhodnutím jsem se ujistil, že mi politické napětí mezi Českou republikou a Ruskem nezpůsobí žádné potíže, diplomatické vztahy tou dobou byly na bodu mrazu. Pořadatelé si dali záležet, díky vstřícnosti jich i dalších lidí jsem neměl potíže ani s pasem, jehož platnost končila necelý půlrok před závěrečnými koly turnaje. Na turnaj se mnou jako sekundant jel IM Michal Konopka. Ten kdysi studoval v Moskvě na šachového trenéra, takže ruské prostředí zná velmi dobře.

Politické napětí se uklidnilo a dnes se v našich zprávách probírají úplně jiná témata, nicméně mezitím se rozšířila varianta koronaviru delta a epidemiologická situace v Rusku se začala rapidně zhoršovat, což znamenalo různá další omezení včetně povinné karantény po návratu do Čech. V době odletu uplynuly tři týdny od mé první dávky očkování, na soutěž jsem odjížděl s určitými obavami. Ty se ještě zvětšily po příjezdu na moskevské letiště, kde nejméně polovina lidí nenosila roušku vůbec a polovina ze zbytku ji měla nasazenou nesprávně (přes bradu, případně s nosem venku). Ani v letadle to nebylo o mnoho lepší. Myslím si, že za dané situace nebylo Rusko pro organizaci světové soutěže nejvhodnější volbou, na druhé straně ale chápu, že na poslední chvíli se podobná akce jen těžko dá odvolat nebo přesunout. Naštěstí aspoň očkování rychle postupuje, snad brzy zase bude lépe.

Po organizační stránce byla soutěž zajištěna výborně. V Krásné Poljaně se konala v roce 2014 zimní olympiáda, což znamenalo bohaté investice do infrastruktury. Město se nachází v podhůří. Dvakrát jsme s Michalem jeli lanovkou nahoru a podnikli středně dlouhé procházky, tamní hory jsou skutečně úchvatné.
Posuďte sami:

 

 

 

 

 

 

 

Oficiální hotely byly ještě dražší než na jiných podobných soutěžích, naštěstí ubytování v nich nebylo povinné. Michal nejprve přes internet našel velmi levný hotel, pro jistotu ale zarezervoval ubytování jen na tři dny s tím, že se pak rozhodneme, zda tam zůstaneme. Ubytování bylo skromné, ale velmi příjemné, nejen personál byl usměvavý.

 

Po třech dnech jsme se přestěhovali do dražšího a lépe vybaveného hotelu, protože v levném byly všechny pokoje zamluveny. Není divu, Krasnaja Poljana je turistické letovisko. Nové ubytování bylo kvalitnější. Jediným problémem bylo neustále zapnuté topení v koupelně, což při venkovních teplotách okolo třicítky bylo dost zbytečné. Možná se jednalo o inspiraci Einsteinovým slavným aforismem:
„Génius je jedno procento inspirace a devadesát devět procent potu.“

Den po příletu jsem v hrací budově absolvoval negativní PCR test. Na večeři jsme potkali známé a žertoval jsem, že Delta Airlines by mohly zažalovat epidemiology za vzniklou reputační škodu. O pár dní později to už tak směšné nebylo…

Soutěž začala beze mne, první tři hrací dny jsem měl volno. Thai Dai Van Nguyen i Vojta Plát přesvědčivě postoupili. Několik soutěžících nedorazilo, jeden Indonésan byl testován pozitivně a přestože byl přítomen, nemohl nastoupit.

Svůj první zápas jsem hrál ve druhém kole s talentovaným mladým Uzbekem Nodirbekem Jakubbojevem. Do soutěže postoupilo mnoho mladých Uzbeků a většina z nich si vedla dobře, někteří dokonce výborně.

Sál byl velký a klimatizovaný. Se soupeřem jsme během hry jako jedni z mála nosili roušky téměř po celou dobu hry. Asi to nebylo příjemné ani jednomu z nás, ale vzájemné ohledy i zdravotní důvody sehrály svou roli. Po partii jsme se dozvěděli, že Levon Aronian kvůli nemoci nenastoupil a indonéský soupeř Fabiana Caruany musel krátce po zahájení hry odstoupit ze soutěže, jelikož tou dobou dorazila zpráva o jeho pozitivním testu. Fabiano šel do karantény, postoupil bez boje a musel podstoupit další test, aby se zjistilo, zda může pokračovat v soutěži. Mohl, se soupeřem za šachovnicí seděl jen chvíli.

První partii jsem černými bez větších dobrodružství udržel, když se mi podařilo neutralizovat minimální převahu bílého.

 

 

Ve druhé partii mne soupeř v zahájení mírně překvapil boční variantou, ve vzniklé dámskoindické struktuře s visacími pěšci jsem se ale vyznal lépe. Není divu, podobné pozice mám obehrané oběma barvami.

 

 

Po zápase jsme šli na povinný PCR test. Soupeř se podivoval, zda je to nutné, jelikož odlet měl naplánovaný až o 4 dny později. Druhého dne jsem měl volno, zatímco mnozí včetně mého dalšího soupeře hráli tie-breaky. Dopoledne jsme proto s Michalem Konopkou podruhé vyrazili do hor a pořídili některé z výše uvedených snímků.

Odpoledne jsem se od organizátorů dozvěděl dvě zprávy, dobrou a špatnou. Ta dobrá byla, že můj PCR-test byl negativní. Ta špatná byla, že soupeř byl bezpříznakově pozitivní. Musel jsem zůstat v pokoji a počkat, až tam za mnou večer dorazí zdravotní sestra kvůli dalšímu PCR-testu. Dalšího dne jsem musel zůstat v karanténě do doby, než dorazí výsledky.

 

(pokračování příště)

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme