Rozhovor s Pavlem Padevětem
Oddaný šachový hráč, milovník dlouhých procházek, vášnivý čtenář, rychle odpovídající člověk na Messengeru – to je Pavel Padevět. S Pavlem se znám díky platformě Chess.com, kde hrajeme oba za klub Team of the Czech Republic, a jelikož dlouho sleduju jeho partie a neskutečné výkony, rozhodla jsem se, že ho zviditelním a udělám s ním rozhovor. Pojďte se s tímto fotogenickým sympaťákem seznámit.
1) Krátce se nám představ.
Pavel. (Je to dostatečně krátké?)
Dobře, tak já to trochu rozvedu. Pavel Padevět, 47 let, vzděláním… toho je víc, ale posledním mým vzděláním je historie, i když se tím neživím. Průměrný amatérský šachista, fotograf, turista, čtenář. Howgh!
2) Kdo tě k šachům přivedl?
Když mi bylo pět let, chodil k nám na návštěvu můj strýc a hrál s tátou šachy. Rád jsem na ně koukal. Táta mě naučil v té době hrát dámu, abych se necítil od šachovnice odstrčený. Jenže pak jsem mu jednou řekl, když jsem věděl, že přijde strejda, že jim ty šachy připravím. Odkoukal jsem základní rozestavění figur, jen dámu s králem jsem přehodil. Bylo mi vysvětleno, kdo kde má stát, a zároveň jsem si tím řekl o výuku základů hry.
3) Jaká je tvá nejoblíbenější šachová figura?
Záleží na vývoji hry, někdy mám v oblibě střelce, jindy pěšce. Měl jsem jednoho spoluhráče, který říkával, že má nejradši dámu, zvlášť pokud stojí na h-poli. Kdybych si měl ale opravdu jednu figuru vybrat, bude to jezdec. Líbí se mi jeho nezkrocená povaha, když dokáže přeskakovat jiné figury.
4) Myslíš si, že muži jsou lepšími šachisty než ženy?
A ty si myslíš, že jsou ženy lepšími kuchařkami než muži? ?
Nikdy jsem neřešil, jestli je jedna část populace v něčem lepší než ta druhá, ale asi je fér uznat, že mezi ženami není takové množství vynikajících šachistek jako mezi muži. Pokud vím, jediná, která dokázala úspěšně mužům konkurovat, byla Judit Polgárová, a ta už se aktivní hře nevěnuje.
5) Setkal ses osobně s nějakou významnou šachovou osobností?
Budu-li brát v úvahu svoji účast na mistrovství ČR v bleskové hře v letech 2018 a 2019, kdy jsem si drze napsal o divokou kartu, tak musím počítat všechny, kteří tam tehdy byli, např. Davida Navaru, Jiřího Štočka, Petera Michalíka, Vojtu Pláta, ale i pana Vlastimila Jansu, který tehdy čerstvě vyhrál mistrovství světa seniorů a přišel se tam podívat. A abych nebyl neslušný, tak z žen, které jsem tam měl možnost sledovat, budu jmenovat třeba Elišku Richtrovou, Joannu Worek nebo Olgu Sikorovou.
Mimo turnaj mám ale ještě jedno eso v rukávu. Před 18 lety jsem hrál simultánku s panem Vlastimilem Hortem, a protože máme kromě šachů společné i rodiště, tak jsem ho pozval do našeho malého oddílu. On pozvání přijal, a v létě se tak máme na co těšit. Neskutečně moc si vážím toho, že se na mě přišel podívat v Praze, kde jsem hrál na turnaji v rapidu v hotelu Don Giovanni. Stál u mé partie, usmíval se, zlehka pokyvoval hlavou a já se bál udělat jakýkoliv tah, abych nebyl za hlupáka. Jeho přítomnost mi ale přinesla štěstí, protože jsem poslední dvě kola, kdy tam byl, vyhrál. A jeho slova chvály na moji hru, kterou sledoval, mě zbavila veškeré nervozity.
6) Bereš šachy jako sport, nebo jako umění?
Spousta lidí odmítá uznat šachy jako sport, pro ně je to jen zábava a relax. Sport to samozřejmě je, sport není jen o překonávání svých fyzických možností. Pokud máš na mysli umění v tom smyslu, že by jednotlivé partiáře měly být vystaveny v galerii ve vitríně, tak ne. Ale pokud se podíváš na partii Jiřího Štočka s mladým americkým velmistrem Hansem Niemannem, kterou sehráli ve druhém kole letošního ročníku Prague International Chess Festival, tak ano, tohle je umění.
7) Co tě na královské hře nejvíce baví?
Vidíš, takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Prostě mě šachy baví jako celek, ale co z toho nejvíc? Určitě dobrý výsledek se silnějším hráčem, to mi udělá radost vždycky. Jestli mám ale definovat něco, co nezávisí na výsledku, tak to bude psychologická stránka hry. Však také jedna z mých prvních šachových knih byla Psychologický průvodce šachovou partií od Jiřího Veselého.
8) Jsi spíše introvert, nebo extrovert?
Jednoznačně introvert. Vždycky říkám, že jsem stydlivý, plachý a nesmělý, ale málokdo mi to věří.
9) Co ti šachy daly do života?
Určitě jsem díky nim mohl dobře rozvíjet logické myšlení. Když musíš ve hře přemýšlet tím způsobem, že se snažíš vcítit do role soupeře, odhadnout jeho kroky a plány, tak pak i v běžném životě dokážeš lépe vyhodnocovat různé situace a brát v úvahu všechna pro a proti. Samozřejmě to neznamená, že se pak už nikdy nedostaneš do konfliktních situací, ale dokážeš je lépe zvládat s chladnou hlavou.
10) Jaký je tvůj největší šachový úspěch?
Paradoxně mi k mému největšímu úspěchu pomohla nedávná pandemie, kdy bylo nemožné se sejít s přáteli a zahrát si nebo se zúčastnit nějakého turnaje. Spousta hráčů se doslova vrhla na hraní na internetu, a tam jsem se stal součástí skupiny nebo oddílu s názvem Team of the Czech Republic, který loni na jaře vybojoval zlato ve světové lize. Klidně mě neměj ráda, ale rád prásknu, že součástí týmu jsi byla i ty.
Kromě týmového úspěchu mám na kontě ještě jeden individuální. Evropská šachová federace v letech 2020 a 2021 uspořádala Mistrovství Evropy amatérů online, takže jsem si zahrál i tam. Loni jsem byl nasazený do nejslabší skupiny díky tomu, že jsem neměl ELO FIDE, a tam jsem se umístil (jako nejlepší z Čechů) na 24. místě. O pár dní později ve vyšší kategorii jsem byl na 107. místě a opět jsem byl nejlepší z našich startujících hráčů.
11) Dejme si na chvíli pauzu od královské hry a přejděme na jiné téma. Co ty a práce, čím jsi chtěl být, když jsi byl malý?
Když jsem byl malý, běžely v televizi populární filmy s Tomášem Holým Pod Jezevčí skálou nebo Za trnkovým keřem. K tomu ještě vznikl seriál Přátelé Zeleného údolí, a já jsem měl jasno. Bude ze mě hajný Horyna. Viděl jsem se jako se psem v lese, v přírodě mezi zvěří. Pak mi někdo začal tvrdit, že budu muset taky ta zvířata v lese někdy zastřelit, a bylo po snu.
12) Sportuješ?
Tak to už jsme si vysvětlili, že šachy jsou sport – takže ano, sportuju. Kdysi jsem jako kluk rád a hodně jezdil na kole, ale v 18 letech mi došlo, že do auta neprší, a ani vítr tam nefouká. Kolo ztratilo svoje kouzlo a sport se pro mě na dlouhé roky stal jen televizní zábavou. Posledních deset let jsem se ale trochu pustil do turistiky. Jezdím do našich hor a pohoří a objevuju krásy Čech. A Slovenska, abych nezapomněl, protože jejich Malá Fatra s Jánošíkovým rodištěm mě očarovala.
13) Máš rád rajčata? (Tahle otázka nikdy neomrzí )
Záleží na jejich konzistenci. Syrové rajče do mě nedostaneš. Rajskou omáčku miluju, polévku taky a samozřejmě i lečo. Kečup mi nevadí, ale postav přede mě tu divnou červenou věc a budu dobrovolně hladovět.
Díky za rozhovor! Máš nějaký vzkaz pro čtenáře?
Rádo se stalo, já děkuji za prostor, který jsi mi poskytla.
Ono to asi vyzní jako klišé, ale je to jen a jen o mé osobní zkušenosti. Pokud máte nějaké sny, nějaké cíle, kterých chcete dosáhnout, jděte za nimi. Je spousta různých cest, kterými se tam můžete dostat. Není podstatné, jak jste staří, jestli se to hodí, nebo jestli lidé z vašeho okolí budou kroutit hlavami a budou pochybovat o vašem zdravém rozumu. Důležité je, že chcete za svým snem jít. Jděte.
Páďo, jaké máš pocity, když Ti soupeř zahraje francouzskou ?
Perfektní rozhovor. Otázky, odpovědi, karikatura i fotky, moc se mi vše líbí, děkuji!
Já děkuji za přečtení! 🙂
Moc pěkný rozhovor. Jen houšt takových dalších!
Jsem ráda, že se Vám rozhovor líbil 🙂