Na Bělehrad!
Na malou chvíli zavládl šachový klid zbraní. O víkendu se toho moc nehrálo a moc se hrát nebude ani o nadcházejícím víkendu.
Ptáte-li se „Proč?“ , pak odpověď hledejte v termínovém kalendáři ŠSČR.
O tomto víkendu se hrálo Mistrovství Čech mládeže do 16 let, následující víkend (29.-30.10.) bude končit Mistrovství Moravy a Slezska ve stejné kategorii.
Z těchto důvodů se hrály jen nižší soutěže (KP, KS a OP).
„Okurkový“ týden mě přivádí na myšlenku „otravovat“ s jedním méně hraným zahájením 
.
Bělehradský gambit je trochu odlišný od jiných gambitových zahájení. Po tazích 1.e4 e5 2. Jf3 Jc6 3. Jc3 Jf6 4. d4 exd4 bílý nedobere pěšce na d4, ale překročí demarkační linii a skočí jezdcem na pole d5 (5.Jd5!?).
Zatímco v jiných gambitech má za obětovaný materiál jedna strana jasně viditelnou kompenzaci (např. v královském gambitu rychlý vývin figur, otevřený f-sloupec k útoku a možnost získat převahu v centru), tady není na první pohled patrné, co bude jezdec na poli d5 dělat.
Odpověď je jednoduchá: nic .
Jezdec na d5 si prostě jen tak stojí, ale pro černého je postavení této figury trochu nepříjemné. Přece jen jezdec pošilhává po poli c7 a pokud se bílému podaří svázat jezdce na f6 tahem Sg5, pak bude Jd5 nepříjemný.
Tah 5.Jd5 ještě neztrácí pěšce, takže zatím se o pravý gambit nejedná. Bílý může kdykoli vzít na d4. O pěšce více bude mít černý jen pokud vezme na e4 (5. … Jxe4) .
Černý tak má na výběr: může jezdce na d5 zlikvidovat okamžitě (5. … Jxd5) nebo si může zahrát opravdový gambit a vzít na e4 (5. … Jxe4), ale může také zvolit nějaký klidný vývinový tah (5. … Sc5 nebo 5. … Se7).
Výměna na d5 (5. … Jxd5) vypadá na první pohled dobře, ale bílý si při správné hře udrží malou převahu.
V partii Heberla-Karttunen ukázal polský velmistr, jak má bílý postupovat.
„Dřevorubci“ si teď však jistě kladou otázku: „Proč měnit jezdce, který mi nijak nevadí, když mi bílý dává ZADARMO pěšce?“
A „dřevorubci“ mají částečně pravdu. Pěšec na e4 se dá vzít a pak se hraje opravdový gambit.
Na tomto místě se kdysi hojně hrával prakticky jen jeden tah: 6.De2!? , po němž vznikne na šachovnici velmi ostrá pozice, která bývala kdysi považována za nejasnou, ale v době šachových strojů končí analýzy konstatováním, že černý získá výhodu.
Tah 6.De2 mohou vůdci bílých figur zřejmě zavrhnout . Bílý však má jinou, a zajímavější, možnost.
Tah 6.Sd3!? dnes doporučují i šachové motory, ale v době, kdy jsem jej analyzoval, to motory nepovažovaly za dobré pokračování, z čehož vyplývá, že je to už hodně dávno, co se mi tato odpověď zalíbila 
.
Předem prozradím, že v tomto případě je špatné krytí napadeného jezdce tahem 6. … f5? . Černý však může jezdcem ustoupit buď na f6, nebo na c5. V obou případech je hra zhruba vyrovnaná, ale podobné pozice nejsou na šachovnici moc často k vidění, což může připraveným poskytnout určitou výhodu .
Černý však nemusí riskovat a může hrát „normálně“. Nejčastější odpovědí černého v pátém tahu je tah 5. … Se7.
Za bílého se tu dá hrát 6.Sc4, ale zajímavý je tah 6.Sf4!?. Bílý se zaměřuje na bod c7 a černý nemá moc na výběr. Buď zahraje 6. … d6, nebo vymění jezdce na d5.
Po výměně na d5 má bílý k dispozici tah d5-d6, který celkem paralyzuje černou pozici, logičtěji vypadá tah 6. … d6.
Zajímavá jsou i jiná pokračování.
Po 5. … Sc5 se sice může hra dostat do normálních pozic (6.Sg5 Se7), ale bílý může pokračovat v „gambitové provokaci“. Tahy 6.Sc4, 6.Sd3 nebo 6.Sf4 vedou k zajímavým pozicím. Zvlášť tah 6.Sf4 vypadá pro bílého celkem nadějně.
Ani tah 5. … Jb4 není tak špatný, jak by se mohlo na první pohled zdát, i když se někomu nemusí líbit, že černý táhne podruhé jezdcem . I tady má hra trochu netradiční charakter.
Bělehradský gambit je plnohodnotné zahájení, které se sice v poslední době moc nevyskytuje, ale může být zajímavé pro obě strany.
Možná vás napadne otázka: „Proč hrát za bílého zahájení, ve kterém nezískám výhodu?“
Odpověď se nabízí sama: „Protože ani v jiných zahájeních není při přesné hře černého zaručen zisk výhody.“
Stačí se podívat na to, jaká zahájení hrají špičkoví hráči (mimochodem, Svidler hrává Bělehradský gambit dost často). Vyhýbají se hlavním (tedy prvním podle motoru) variantám a raději jdou do o něco slabších variant, které však mají hluboce nastudovány.
Zvlášť dobře je to vidět na hře Caruany. Nehraje sice pochybná zahájení, jako to občas dělává Carlsen (1.g4?! ), ale často si volí „slabší“ varianty, v nichž díky domácí přípravě vidí dál než jeho soupeři.
Je evidentní, že šachová domácí příprava se změnila. Zatímco kdysi se hledaly nejlepší tahy, dnes se hledají nejnadějnější.
Bělehradský gambit určitě není „zabijáckým“ zahájením, ale má něco do sebe.
