Dáma, nebo tři figury?

Není to tak dávno, co jsem tu zmínil jednu „šílenou“ variantu, v níž bílý obětuje dámu za tři lehké figury. Bohužel jsem se ještě nedostal k tomu, abych tuto „existenční“ otázku (dáma, nebo tři figury?) rozlouskl, ale přece jen si dovolím na onu variantu alespoň lehce upozornit.

 

Jde o variantu Pircovy obrany, které se říká Cholmovova.

V partii Short – Miles (Londýn, 1976) má černý po tazích 1. e4 d6 2. d4 Jf6 3. Jc3 d6 4. Sc4 Sg7 5. De2

 

 

několik možností. Dobrých i horších.

Po tazích 5. … c6, či 5. … 0-0 nemá bílý problém získat převahu v centru a prostorovou převahu a nic při tom neriskuje. Tím nechci říci, že by se tyto tahy nedaly hrát, ale šachové programy to vidí jinak .
Nejlepší za černého je údajně ihned napadnout centrum bílého tahem 5. … Jc6.

 

 

Bílý může „zbaběle“ zahrát 6. Jf3 a pěšce d4 si pokrýt, nebo může jít do zajímavé varianty po 6. e5!?  a položit černému „hamletovskou“ otázku: „Brát, či nebrat?? To je oč tu běží!“

Brát černý nemusí, ale pak může jen stěží počítat s nějakým ziskem výhody. Navíc i když černý nevezme na d4, bílý má stále dost dobrých možností, jak usilovat o komplikovanou hru.

Když černý vezme 6. … Jxd4, začíná ta správná divočina .

 

 

Teprve v této chvíli začíná ona „rozpustilá zábava“ . Další tahy (po 6. … Jxd4) jsou prakticky vynucené.

 

 

Zbytek už vynucený není. Většina hráčů hraje „automaticky“ 9. … Vxg7 a většina hráčů tuhle pozici (po 9. … Vxg7) černými prohrává, protože bílému to dává další tempa navíc: s tempem vyvine střelce z c1 (10. Sh6) a po následujícím ústupu černé věže se dostane bílý po 0-0-0 k silné iniciativě, proti níž bude černý bojovat jen s obtížemi.

Nic však není tak docela jasné .
V jedenáctém tahu se za černého zkoušelo hrát více tahů: 11. … e6, 11. … c6, 11. … Se6 i 11. … Sf5, avšak i po těchto pokračováních většinu partií vyhrál bílý.

Černý však může zkusit zajímavější myšlenku, která se dosud (= neznám takovou partii ) nehrála. Podotknu, že to není z mé hlavy, ale doporučuje to Stockfish 15.
Tah g5 se hrál v několika partiích, ale teprve po nějakých vložených tazích (za obě strany). Zahraje-li však černý tah 11. … g5!? , pozice není vůbec jasná.

 

 

 

Antony Miles zkusil proti Nigelu Shortovi 11. … e6 a se zlou se potázal . A to ani Short nehrál nejlépe, ale orientovat se v podobných pozicích bez předchozí „praxe“ sení jednoduché ani pro renomované hráče.

Partie Short – Miles pokračovala po 9. Jxe2 takto:

 

 

Je docela dobře možné, že ti, co tvrdí, že braní pěšce v devátém tahu (9. … Vxg7) je zbytečnou ztrátou času a hledají „vylepšení“ varianty tahy 9. … e6 nebo 9. … c6, mají pravdu, že varianta je za černého méněcenná.
Přesto si myslím, že tato varianta je zajímavá za obě strany a vůbec bych se nedivil, kdyby se našel nějaký odvážlivec a zkusil v praxi po braní na g7 (9. … Vxg7) tah 11. … g5!? .
V každém případě, pokud někdo hraje černými „Pircku“, měl by být na podobné varianty předem připraven. Může totiž narazit na vůdce bílých, který se rozhodne jeho znalosti prověřit. Pak se hodí vědět to, že i když většinu partií v této variantě vyhrávají bílí, nemusí tomu tak být (např. po 11. … g5!?).

A to už ani nezmiňuji zrychlený šach , protože pokud se něco takového objeví na šachovnici v rapidu nebo blicce, nebude asi nikdo schopen vyhodnotit složitou pozici v krátkém časovém úseku přímo za šachovnicí.

Na závěr ještě dvě krátké ukázky, jak mohou být podobná zahájení nebezpečná. Stačí malá nepřesnost a je konec.

 

 

 

 

 

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme