Zápas s Morendou

Název známého brněnského klubu, který se jmenuje ŠK Moravská Slavia, je ve slangové podobě „Morenda“. Ze sedmého patra našeho panelového domu v Bohunicích na klubovnu šachistů Morendy sice nedohlédnu, ale když se dívám od klubovny Morendy na ulici Hraničky nahoru, vidím velmi zřetelně náš panelák.


 

Není to skvělé potvrzení platnosti Einsteinovy teorie relativity? V neděli 3. prosince 2023 jsme byli jako Lokomotiva C hosty na Morendě a utkali jsme se s jejich D družstvem. Dovezl mne tam kolega pan doc. RNDr. Miroslav Kureš, známý lektor matematiky na VUT Brno, a to jsme cestovali kvůli špatnému počasí a zledovatělým chodníkům pomocí navigace. Mně se ten přístroj líbí, jak pěkným strojovým ženským hlasem povídá třeba „Po sto metrech prudce zahnete doleva“. Při krátké asi 7minutové projížďce jsme s panem Kurešem probrali dnešní sestavu.

 

 

 

 

Byl vedoucím týmu panem Hurtou pověřen funkcí kapitána. Ač je v soupisce někde na pátém místě, vykonává tuto funkci poprvé a některé detaily mu nebyly zcela známy. V původně ohlášené sestavě pan Hurta (naše třetí deska) nefiguroval, ale protože prý nesehnal osmého hráče, tak na zápas přijde. Přítel Kureš si myslel, že ho postaví tedy na osmou desku. To mi připadlo trochu proti pravidlům a tak jsem se pokusil ozřejmit známý fakt, že soupiska je „svatá“ a pořadí na ní nelze svévolně měnit, takže pokud p. Hurta opravdu příjde, musí dnes být postaven na místo první. Pan Kureš to pro jistotu mobilem u p. Hurty ověřil a tak jsme se vyhnuli nepříjemné kontumaci.

Po tomto rozvláčném úvodu se již konečně ocitáme na místě děje. Já už věděl, že do klubovny Morendy se chodí „zezadu“ a tak jsme tam také v pořádku došli. Za domácí byli přítomni již někteří borci, hlavně dnešní pořadatel a rozhodčí pan Kristián Hobza. Trochu jsme poklábosili o tom, kterak z KP dvojky v našem kraji družstev ubývá a on naznačil možnost, že příští ročník se bude konat jen ve dvou skupinách (místo dosavadních tří) po 12 týmech. Pak se začali trousit další účastníci zájezdu, pardón zápasu. Dostavil se pan Jiří Prokop, který se ihned začal zajímat, na které že desce dnes budu. Když uslyšel, že na páté, tak se poněkud zasmušil, neb doufal, že proti sobě usedneme na šesté. Zajímavé asi je, že se mu nakonec to přání splnilo.

Před mačem jsme si tak trochu notovali v možných smířlivých nabídkách. Pak po zahájení (to bylo přesně v devět hodin, i když všichni přítomni nebyli) jsem podotkl něco v tom smyslu, že nevím, co na tu Prokopovu francouzskou zahrát. Ale před provedením svého prvního tahu jsem se šel raději podívat, kde ta větší polovina našeho družstva vlastně je. Našel jsem je před obvyklým vchodem do Orlovny na Hraničkách, neboť p. Hurta a jeho mladící tam na mládežnické turnaje vždy vstupovali hlavním vchodem.

„Pane Kalendovský, co že tak nalehko?“. No odvětil jsem, jsa jen ve svetru v té dnešní zimě, že jsem je raději šel hledat, neboť ten správný zadní vchod asi neznají. Tož tak jsme najednou byli kompletní a i já mohl provést svůj úvodní tah 1.e2-e4.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Všechny tyto partie jsem spolu s pomalu ubývajícími hráči, co se stali diváky, sledoval až do konce. Protože my s panem Prokopem jsme skončili jako první. Pan Prokop se před dnešní partií „unavil“ ranním roznášením reklamních letáků, což je jeho druhá profese. Zajímavější problém měl vždy hodně upovídaný přítel Pavel Turza.

Při přihlížení k partiím mne vždy odvedl trochu stranou a přiznal, že včera navštívil „dočesnou“ z oslav padesátin pana Holemáře v jedné hospůdce ve Štefánikově čtvrti, kde se občas scházejí. Včera tam prý zkonzumoval 8 piv a tak si nebyl zcela jistý, jak dnes dopadne. Občas také odběhl si z klubovny ven zakouřit. A pak mi jahodovým dechem (kouří teď elektronická cigára) prozradil, že je vážně nachlazený. No neberte taková odhalení s humorem. A pak mi ještě svěřil své malé tajemství o jedné nedávné partii z Městského přeboru, která prý měla asi 110 tahů a v niž v zablokované pozici při třech pěšcích na královském křídle obskákal jezdcem soupeřova střelce a vyhrál. To tajemství spočívá v tom, že soupeř mohl reklamovat 50 tahů bez braní a bez postupu pěšce jako remízu, ale nevěděl o tom. A tak mohl pan Turza partii vyhrát… A na dotaz „Chodíš ještě do Bogoty?“ si odpověděl sám: „Je tam draho a to pivo tam taky za moc nestojí“. Tož zase příště…

(Jan Kalendovský – prosinec 2023)

5 2 hlasů
Hodnocení článku
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme  :mrknuti:
Upozorňování
Upozornit na
guest
Žádný komentář
Inline Feedbacks
View all comments
0
Zajímá nás co si myslíte, směle komentujte.x
()
x