Vymřeme jako dinosauři?

Po článkem „Hrát, či nehrát?“ se rozvinula malá diskuse o tom, v jakých termínech hrát soutěže družstev. Co hráč, to názor a své stoupence si jistě najde jak hraní jen v neděli, tak hraní v sobotu i neděli (dvoukola) a také hraní v pracovní dny k večeru. Nebo ještě něco jiného?

Není to tak jednoduché, všechny možnosti mají svá „pro“ a „proti“.

V komentářích pod článkem už to zaznělo. Hrajete-li soutěže přes týden, máme volné víkendy, nevýhodou však může být, že se v týdnu moc nevyspíte (záleží na zaměstnání) nebo, pracujete-li na směny a zápasy vám vyjdou na odpolední směny, nezahrajete si vůbec.

Za nevýhodu nedělí by se možná dalo považovat, že vlastně „promrháte“ volný den. Zastánci hry v neděli často argumentují tím, že ztratí jen polovinu dne a nedělní odpoledne stráví dle svého vkusu.

Pro dvoukola hovoří úspora volných víkendů a člověk se přes týden normálně vyspí (oproti hracím dnům v týdnu). Nevýhodou je i tady směnnost a pak občas i neochota hráčů obětovat celý víkend na šachy.

To vše je pravda a určitě by se našly i další výhody a nevýhody. Nechci tu lobbovat za kterýkoli herní systém, protože při posledním zápase II. ligy jsme se na podobné téma bavili se zkušeným trenérem mládeže Vaškem Miturou (neznáte-li Vaška, možná si vzpomenete na českou reprezentantku Magdu Miturovou ).

Vlastně jsme se nebavili o hracích dnech, ale o mládeži a přes ni jsme se dostali až k nevyhnutelnosti změn v soutěžích družstev.
Stačí se podívat na naše soutěže. Neřešme teď prosím termíny, jednokola, dvoukola nebo jiné věci.
Podívejme se, v jakých sestavách se tým zúčastňují soutěží. Není třeba procházet všechny soupisky týmů, i když by to mohla být zajímavá statistika. Stačí se podívat na kluby, za něž hrajete a na ty, se kterými bojujete v soutěžích.

Až na světlé výjimky jsou týmy v neligových soutěžích přestárlé.
Je to tak, hraje-li v soutěži nějaké mladé družstvo, stojí za ním obvykle klub (oddíl), který má širokou základnu mládeže a nejčastěji je onen klub rovnou i střediskovým tréninkovým centrem (tak nějak se to možná jmenuje ) .
„Obyčejné“ kluby stárnou. Právě k tomu jsme došli i s Vaškem, že za pět nebo deset let mnoho soutěží zanikne nebo se začnou spojovat (kluby i soutěže), protože je nebude mít kdo hrát.
Pozor, řeč je o nižších soutěžích, protože dnešní mládež už bude za pár let okupovat ligové soutěže .
Očekávám, že něco jako „spojování“ soutěží nás nemine v Moravskoslezském kraji. Stačí letmý pohled a snadno zjistíte, že kromě Krajského přeboru se u nás hrají ještě tři Krajské soutěže, každá o pouhých jedenácti účastnících místo plánovaných dvanácti.

Mimochodem, tady na chvilku odbočím.
Najdu-li dost času, obrátím se na STK ŠSČR s návrhem na přejmenování soutěží na „ligy“. Ani šachista se nevyzná v tom, zda například Městský přebor Prahy je na stejné úrovni jako krajská soutěž jinde nebo jde jen o okresní či městský přebor.

Ideální by bylo vše přejmenovat na ligy s tím, že pokud se někde hraje KP (Krajský přebor) a pak už jen KS (Krajská soutěž) a OP (Okresní přebor) a jinde mají třena KP. pak KS -I a nižší KS – II a OP, nic by se nerušilo, jen by se v jednom kraji, kde by byl KP III. ligou), a měl by ještě KS I (IV. liga) a KS II. (V.liga), postupovalo „normálně (V. -> IV. -> III.) a v kraji, kde by byl jen KP a jedna KS a pak už jen OP, by byl postupový klíč: V. liga (KS) -> III. ligy (KP).

Podobné to může být (a asi i je) i v jiných krajích. Prostě jsme se shodli na tom, že nejpozději do deseti let (ale zřejmě už dříve) nás tak, či onak čekají změny v soutěžích družstev.

O několik řádků výše jsem psal, že jsme se původně bavili o mládeži. Venca Mitura má zajímavý názor na to, proč jsou v sousedním Polsku mládežníci před námi.
Soutěže mladých (ligy) se hrají formou „sjezdu“ , tedy několikadenního turnaje. Snad tohle by mohl být recept, jak u šachu udržet i naše mladé hráče.
Pravda je, že když si mladí (a nejen oni) vytvoří kolektiv, špatně se pak opouští. Týdenní (zhruba) turnaj, kde se denně potkáváte se svými vrstevníky, pak máte možnost účastnit se mimošachových aktivit a ještě jako bonus se při analýzách s kvalifikovanými trenéry můžete něco přiučit, je výbornou příležitostí pro šachový růst.
Podotknu, že podobně akce se konají i u nás. I my máme šachová soustředění mládeže, ale nejsou to, v podstatě masové, soutěže družstev.
Těžko soudit, zda má Venca pravdu , ale za zamyšlení to jistě stojí.

K výše napsanému doplním ještě jednu věc. Kromě nedělí, dvoukol a hraní přes týden, jsou tu ještě dvě možnosti: jednorázový (týdenní?) turnaj družstev nebo několik trojkol (čtyřkol?) .

Mně osobně by se nejvíce zamlouvala čtyři trojkola nebo tři „čtyřkola“, protože u nich nacházím nejvíce plusů v rámci úspory času a také jiných věcí.
Vlastně tak můžeme “ zabít jen tři nebo čtyři víkendy a po zbytek roku máme volno. Týdenní turnaj mi přijde vhodný jen pro nejvyšší soutěže, protože v nižších soutěžích by si jen málokterý amatér vybral týden dovolené na soutěže družstev.

I při takovém systému však najdeme různá úskalí.
Asi těmi největšími jsou požadavky na organizaci (kdo, kdy a jak?) a pak také na finance. Při dnešních cenách ubytování a služeb vyjdou i dvoukola o dost dráž, než když se hrají zápasy co čtrnáct dní.

Je opravdu těžké rozhodnout, co je a co není dobré. Nic takového jsem při psaní ani neplánoval .

Jen by bylo dobré zamyslet se nad budoucností. Jinak se nám opravdu může stát, že během několika málo let „vymřeme“.

Nemluvím o osobách, ale o soutěžích.

Dodatek: Chceme-li cokoli změnit, diskuse je prvním krokem. Uvědomme si ale, že diskuse samotná nic nevyřeší. Stejně tak je bezpředmětné přijít s nějakými návrhy na změny v den losovací schůze . Bylo by ale dobré pokládat si podobné otázky i v klubech či oddílech.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme