Dámy zahajují

29. 4. 202430. 4. 2024 Luboš Zimniok Žádný komentář Ostravský koník

Včera se hrála na Ostravském koníkovi druhá kola MČR mužů a open turnajů. V předkole vyřazovacího turnaje se představila osmička žen, které bojují o postup do čtvrtfinále Mistrovství ČR žen.

Dámy mají přednost, takže se podíváme nejdříve na jejich partie.

Nataša Richterová zůstává věrna svému stylu . Bojuje, hledá cesty k zisku výhody…a ztrácí fůru času. Je však třeba přiznat, že hra v časové tísni jí nečiní žádné problémy, takže je vlastně vše v pořádku.
V partii s Ladou Zelbovou získala bílá (Richterová) lepší pozici, když černá malověrně pokryla pěšce na d6 tahem 12. … Vc6. Je to už dost dávno, co jsem podobně kryl takového pěšce a po prohře mi mnohem silnější soupeř vysvětlil, že o takové pěšce se černý nemá bát .
O dva tahy později přišel podle mě kritický moment v partii.
Bílá zahrála typický „sicilský jezdcový náskok“ do centra 13. Jd5. Těsně předtím jsem procházel kolem partie a napadlo mě, že po 13. e5 s dalším Sa3 a zabráněním černé v rošádě by to mohla být pěkná divočina. Samozřejmě jsem to nepočítal, byl to jen nápad , ale doma mi Stockfish potvrzuje, že to nebyla až taková hloupost.
Odpověď černé na 13. Jd5 se přímo nabízí, tah 13. … Jh5 je logický. Logické jsou i následující tahy, včetně 16. Jxc3. Stockfish na tomto místě nabízí bizarní tah 16. Da7, který vás u partie může napadnout, ale silně pochybuji o tom, že by jej zahrál kterýkoli „normální“ člověk (snad jedině Niemann ). Zpětně (=když vám to motor ukáže) je tah logický, ale je to oběť figury, kterou není snadné dopočítat a když k tomu připočteme i to, že bílá dáma se vzdaluje od centra dění někam do vyhnanství na a7, tak prostě ne, tohle člověk nezahraje .
Je docela dobře možné, že ten tah (16. Da7) bílá viděla a snažila se jej propočítat, protože na 16. Jxc3 spotřebovala většinu svého času a od této chvíle hrála tu na minutě, tu na dvou minutách, ale stále v časové tísni. Ta se jí vymstila těsně před časovou kontrolo. Černá, která už také spadla do časovky, chybovala (39. … Ke7) a bílá nenašla 40. Jb6 se ziskem pěšce. Její tah 40. Vh4 však výhodu úplně nevypouští, o celý bod se připravila až o několik tahů později a už s dostatkem času na hodinách. Po 44. Vxb4 sice bílá získává pěšce, ale černé se konečně podařilo vyřešit špatné postavení svých figur na poslední řadě.

Olga Sikorová postavila proti Daniele Nagyové složitou pozici, ve které se černé těžko hledala smysluplná protihra. Černá se však opevnila na poli e5 a zdálo se, že bílá nemá jak prorazit. Možná neměla, ale černá se dostala do časové tísně, kterou v těžké pozici vůbec nezvládla. Od 31. tahu, kdy měla na hodinách jednu minutu, platilo skoro na sto procent: co tah, to chyba .
Poslední šanci držet „zubynehty“ svoji pevnost propásla černá v pětatřicátém tahu, když šla na e5 špatným jezdcem. Bílá ji pak „umačkala“ .

V souboji dvou „Ann“ , tedy v partii Anna Lhotská-Anna Voříšková se hrála známá varianta „Svešnikova“ v Sicilské hře. Bílá stála po zahájení díky drobným nepřesnostem černé o něco lépe, ale pak zvolila nesprávný plán (21. Sb7) s ústupem střelcem z centrálního pole d5. Po 21. Sb7 Vb8 ještě mohla přiznat pochybení a vrátit se střelcem zpět na d5, místo toho však po 22. Se4 dovolila černé zahrát osvobozující 22. … f5, pak už byla černá celkem v pohodě.

Svoji šanci nevyužila Anna Marie Koubová proti Lucii Rybáčkové.
Po 14. … De7 bílá dostala pozici typu „tam musí něco být“ . Černý jezdec na a6, věž na a8, pěšec na b7 a střelec někde na g4, to jsou věci, které vás „praští“ do oči i při letmém pohledu. Pak už zbývá jen najít cestu, jak poněkud nevhodného postavení černých kamenů využít.
Tah 15. De4 vedl k jednoznačné výhodě bílé, ale ani tah 15. Dd6 není špatný. Výhodu bílá vypustila až přechodem do koncovky věží a střelců po 16. Jc5.

Zatímco dámy byly naladěny smírně, v turnaji mužů se to řezalo .

Miloš Jirovský měl díky losu podruhé za sebou černé figury. Proti Štěpánu Hrbkovi si vybral Dámský gambit a když se poměnily nějaké figury a pěšci, zdálo se, že partie směřuje do remízového přístavu.
K rovné pozici vedl po 20. … Se5 prakticky jakýkoli rozumný tah bílého, ale bílý po krátkém přemýšlení zahrál nerozumně 21. b4?? . Černý nepotřeboval moc času, aby našel hezký dvojí úder 21. … Df5.
Hrozí Sxh2 se ziskem dámy a zároveň je napadena i nekrytá věž na b1. Bílý se mohl s klidným svědomím vzdát, ale rozhodl se černého ještě vyzkoušet.
Ten však zbytek partie zahrál bravurně a bod si nenechal uniknout. Nic na tom nemění ani skutečnost, že černý mohl ukončit partii matovým útokem. Proč si komplikovat situaci „krásou“ , když vítězství je na dosah ruky ?

Tomáš Kraus „přejel“ Richarda Stalmacha. Nemusel jsem ani moc chodit k partii, i z dálky jsem viděl, že černý stojí „nějak divně“ .
Černý rozehrál Královskou indickou až příliš optimisticky. Tahy 13. … h5 a 17. … f5 by se do pozice možná někdy hodily, ale v partii to byla jen ztráta času a citelné oslabení pozice černého krále. Bílý dominoval na dámském křídle a v centru, černý se na křídle královském k ničemu nedostal.
Strategický krach.

David Navara porazil Jáchyma Němce a navíc mi usnadnil práci, protože se dostavil ke komentování partie k Lukáši Klímovi .
Osobně jsem se na partii trochu déle zadíval po 15. Vc1 a domníval jsem se, že bílý stojí podstatně lépe. Samozřejmě mě doma Stockfish vyvedl z omylu , bílý sice stojí lépe, ale černý má dostatek možností, jak pozici držet. Chyby černého přišly až později. Tah 15. … Ve8 je „o ničem“ a dává bílému prostor pro jeho hru.
17. … Jxb4 je poziční hrubka, po které černý nerozehraje své dámské křídlo, což už by k výhře možná stačilo i mnohem slabším hráčům, než je David Navara.
Ale škoda slov, lepší je si poslechnout, co k tomu říká David.

Poočku jsem občas sledoval partii Pavla Šimáčka s Petrem Neumanem. Čekal jsem, že to bude dramatická partie, zvlášť když bílý zahrál 12. f4.
Nevím, ale já jsem obvykle v podobných pozicích za černého spokojený, když se střelci na g7 otevře dlouhá diagonála . Možná byl spokojen i vůdce černých figur, protože se mu dařilo postupně utlumovat aktivity bílého a hra přešla do koncovky.
Do těžké koncovky, v níž má bílý sice o dva pěšce více, ale černý má hodně aktivní figury. V téhle koncovce podle Stockfishe chybovali oba hráči, ale byl bych s kritikou jejich hry hodně opatrný. Přece jen je na straně bílého materiální převaha, na straně černého nepříjemná aktivita a to se člověku špatně hodnotí. Tedy mně určitě .
Za zmínku (a velkou zmínku) stojí pozice po 50. Sa5. Asi jen málokoho by po těžkém průběhu u partie napadlo, že se černý mohl zachránit . Vypadá to, že černý už nezabrání proměně pěšce a je to dokonce pravda. Jenže v pozici je kouzelný manévr černého jezdce, po kterém má černý věčný šach, nebo dobere čerstvě postavenou bílou dámu a remizuje ve věžovce.
Ještě jeden hezký okamžik zůstal skryt. Kdyby černý zahrál 50. … Jxa5 a nechal postavit bílého dámu (51. d8D) a po šachu jezdce ustoupil králem na d4, mohl se na šachovnici zcela nečekaně objevit i pat .
Černý však na a5 nevzal a bílý zvítězil.

Promarněná šance a heroická obrana, asi tak bych charakterizoval partii Jiřího Štočka s Václavem Fiňkem.
Jiří Štoček je „urpuťák“ , bojovník, který bojuje do poslední šance. Taková hra jej však stojí hodně sil a možná to je jeden z důvodů, proč nehraje ještě lépe. Na druhou stranu je mi jeho bojovnost hodně sympatická, proto mě trochu mrzí, že v závěru partií se mu to občas „nějak zvrtne“ .
V partii s Vaškem Fiňkem rozehrál Torreho útok, který vlastně ani útokem není. Brzy po zahájení se vyměnily lehké figury a ač Stockfish tvrdí, že pozice je zhruba rovná, přece jen měl častěji „míč na kopačkách“ bílý.
Nakonec se Štočkovi jeho bojovnost vyplatila a dostal vyhranou (opět to tvrdí Stockfish, ne já ) koncovku těžkých figur.
Venku svítí sluníčko a je celkem teplo, tuhle koncovku bych si nechal na dlouhé zimní večery , nic lehkého za obě strany a dokonce ani se Stockfishem to není jednoduché, pokud mu slepě nevěříte (a já nevěřím ).
Kritická chvíle přišla zřejmě v 57. tahu bílého. Po 57. gxf4 má sice bílý stále velkou výhodu, ale dvojpěšec mu její uplatnění rozhodně neusnadňuje.
Vyhrát mohl bílý ještě v samotném závěru partie (varianty Stockfishe), když oba hráči několikrát chybovali. Ale po těžkém boji a s minimem času se člověk nediví, že partie nakonec skončila remízou.