Třináctý titul

Čerstvého mistra ČR v klasickém šachu Davida Navaru není třeba blíže představovat. Zná jej každý šachista a znají jej i mnozí nešachisté.
S Davidem Navarou jsem se po skončení MČR v Ostravě, na němž získal třináctý titul mistra republiky, domluvil, že mu zašlu několik otázek, a David se uvolil, že si najde čas, aby odpověděl.
Nevím, zda se mi podařilo položit zajímavé otázky, ale nepochybuji, že Davidovy odpovědi zaujmou.

 

LZ: V úvodu bych Ti, Davide, rád pogratuloval nejen za sebe a za redakci šachy.cz ale i za naše čtenáře k zisku už třináctého titulu mistra ČR.
Velká gratulace k vynikajícímu výsledku i předvedené hře.

DN: Děkuji!

LZ: Pojďme si trochu „povykládat“ .
Ozývaly se hlasy, že toto mistrovství bylo jen „slabým turnajem“ , protože z různých důvodů chyběli mnozí hráči z horních příček českého ratingového žebříčku.
Kdyby hráli, byl by to jistě jiný turnaj, ale otázka zní:
Bylo právě skončené mistrovství jen slabým turnajem nebo je považuješ za normální mistrovství?

DN: Turnaj nebyl slabý, další dva medailisté jsou ratingově podhodnocení. Ale úplně normální mistrovství to nebylo. Chybělo více hráčů české špičky než obvykle, což je samozřejmě škoda. Pokud vím, hlavním důvodem byly termínové kolize s německou a slovenskou ligou.

LZ: V turnaji uspěli naši mladí talentovaní hráči. Někteří z nich se už loni objevili i v reprezentaci. Nechci, abys hodnotil jmenovitě jednotlivé šachisty, ale byl bych rád, kdybys mohl obecně zhodnotit úroveň hry mladých českých hráčů.
Naši mladí se zlepšují se, stagnují nebo se zhoršují? Jak jsou na tom v porovnání s mladými hráči, které potkáváš na turnajích ve světě?

DN: Já mladých hráčů nepotkávám až tolik. Obecně se zlepšují všude na světě, prosadit se je dnes těžší než dříve. Na jedné straně nedržíme krok s mladými profesionály z Indie, Uzbekistánu či několika dalších zemí, na druhé straně si ve světovém měřítku vedeme dobře. (Nevím, zda lépe nebo hůře než dříve.) Podle mne je v pořádku, že u nás mládež kvůli šachu neopouští školu. Je škoda, že je u nás tak málo velmistrů do 30 let, ale situace se snad brzy zlepší.
Jiná věc je, že profesionální kariéra je v Česku méně lákavá než před několika lety. Netuším, nakolik může ŠSČR tento vývoj změnit.

LZ: V životě není každý den stejný asi u žádného člověka. Šachistům je jasné, že denní režim před turnajem se liší od běžného dne, kdy šachista odpočívá.
Jak trávíš dny odpočinku? Kolik hodin denně věnuješ šachové přípravě (před turnajem/ve volných dnech)?

DN: Jsem dost chaotický člověk, pravidelnost není mou silnou stránkou a důležitější než počet hodin je nasazení, tedy to, že se při studiu šachu nedívám na hodinky. Na rozdíl od většiny jiných se mezi turnaji zahájení věnuji dost málo a doháním to pak důkladnou přípravou na konkrétní soupeře přímo na místě. Určitě to není ideální, ale přesně zacílená příprava má své výhody. (Volbu zahájení jsem nejméně ve dvou partiích přizpůsobil aktuální turnajové situaci, což by při předběžné přípravě dobře nešlo.)
Pokud jde o odpočinek, pomáhá mi svižná chůze v přírodě, s občasnými zastávkami na pořízení fotografií krajiny. Procházky příznivě působí na mé fyzické i psychické zdraví.

LZ: Na Mistrovství ČR jsi nakonec zvítězil s velkým náskokem. Začátek turnaje však nebyl zrovna ideální. Remíza v kole prvním, porážka v kole třetím…

DN: Prohrál jsem ve třetím kole s Richardem Stalmachem. Zaslouženě. Soupeř partii sehrál výborně, zatímco mně se moc nepovedla. Ani jedno není nic mimořádného, ale tady se stalo obojí najednou.
Pokud jde o remízu s Petrem Neumanem, byla to korektní partie, v níž jsem černými v dané variantě nemohl mnoho dělat. Petr byl výborně připraven. Už se mnou kdysi hrál Alapinovu sicilskou, ale přesto jsem ji nečekal.

LZ: Která partie na MČR pro Tebe byla nejtěžší?

DN: Těžkých partií bylo dost, ale nejvíce energie mne stálo asi utkání Navara – Štoček ze 6. kola. Náročná příprava, těžká a poměrně dlouhá partie, silná oboustranná časová tíseň…

 

 

David Navara. Autor: Radka Mikysková

 

LZ: Opustím téma „MČR“ . Nedávno skončil turnaj kandidátů a kandidátek. V turnaji kandidátů zvítězil teprve sedmnáctiletý Dommaraju Gukesh, který hraje dle mého názoru „skoro počítačové“ šachy. Úřadující mistr světa Ting Li-žen (Ding Liren) hraje málo a když už někde vystoupí, jeho výsledky nejsou nijak oslnivé.
Jak hodnotíš šance obou hráčů v zápasu o titul mistra světa?

DN: Nejsem dobrý prognostik, nadto nemám k dispozici podstatné údaje. Určitě bude dost záležet na tom, v jaké formě soupeři k zápasu nastoupí a jak budou připraveni. Ding Liren v poslední době nehrál dobře, ale pokud překoná horší období, bude mírným favoritem. V opačném případě bych věřil Gukeshovi. Ale totéž vám může říci každý, kdo šachu trochu rozumí a sleduje dění.

LZ: Ženský šach je sousloví, které mi moc nedává smysl. Šach je jen jeden, ale je pravda, že ženy hrají trochu jinak než muži. Vím, že sleduješ kdeco 🙂 , takže…
Sleduješ i turnaje (hru) žen ve světě? Pokud ano, vidíš mezi dívkami a ženami nějaký výrazný talent, který by se prosadil i mezi muži?

DN: Hru nejsilnějších šachistek sleduji, ale před několika lety jsem sledoval více. (Mezi námi, ani partie superturnajů nesleduji kdovíjak pečlivě, zato hraji hodně bleskovek na internetu a často je analyzuji déle, než by si zasloužily.)

LZ: Kdysi jsme měli různý názor na hru Rausise. Ty jsi předpokládal, že podvádí, mně se to zdálo být „přitažené za vlasy“ nikoli kvůli jeho hře, kterou jsem ani neporovnával se hrou šachových motorů, ale naivně jsem se domníval, že velmistr s ratingem 2500+ nemá důvod podvádět.
Ukázalo se, že jsi měl pravdu a já se hluboce zmýlil především v lidském charakteru. Rausis byl usvědčen a musel jsem radikálně přehodnotit svůj názor na poctivost lidí bez ohledu na jejich výkonnost 🙂 .
Kauza „Niemann“ nějakou dobu hýbala šachovým světem, teď vše nějak utichlo a já se domnívám, že je to ve stádiu „vaření vody“ (podle známého českého rčení, že „na každé prase se vaří voda“ 🙂 ), ale mohu se plést.
Tvůj názor na Niemanna se dá „vyčíst“ mezi řádky z komentářů pod některými mými články. Ale co Česká republika?

DN: Můj názor na Hanse Niemanna není jasný, kolísá oběma směry. Osobně Hanse moc neznám, takže někteří to určitě mohou posoudit lépe.
Jinak do roku 2014 mne ani nenapadlo pana Rausise podezírat, názor jsem postupně změnil pod vlivem okolností. Mimo to se mé rostoucí podezření postupně stále více potvrzovalo. Když jsem o věci začal více mluvit, už jsem byl celkem přesvědčený, i když jsem pochopitelně připouštěl možnost omylu.
Česká republika je poměrně malý rybníček, kde se všichni známe, takže pokud by někdo najednou výrazně vyskočil za podezřelých okolností, nejspíše by to vyvolalo pozornost.
Třeba právě moje výsledky v přeborech republiky jsou dost neuvěřitelné, ale stojí za nimi velký talent, kvalitní trenéři, podpora rodiny, desítky let hry i práce nad šachovnicí, pečlivá příprava na konkrétní soupeře a mnohdy i štěstí v klíčových momentech. Při následných rozborech ochotně ukazuji, co (všechno) jsem při partiích viděl, proč jsem zvolil právě tento tah a podobně. Zejména když jsem ve formě, moje síla je zřejmá.
Samozřejmě bych se neurazil, pokud by mne rozhodčí před partií nebo po ní prověřil detektorem, je dobré mít takovou možnost v záloze a zejména v otevřeném turnaji by mi někdy mohla přijít vhod, kdybych sám někoho podezíral. (Silní hráči se podvádění často obávají více než jiní, protože podvodníci obvykle chtějí zaujmout právě jejich místa.) Bezpečnostní opatření na českých turnajích jsou méně přísná než leckde jinde ve světě. Domnívám se, že u nás je situace přesto dobrá jednak proto, že se tu většinou o mnoho nehraje, jednak proto, že kromě pana Rausise v tomto ohledu nemáme špatné vzory. Jsou země, kde je mnoho ambiciózních mladých profesionálů, ale mnozí z nich už mají za sebou diskvalifikace na internetu. Přitom často umějí hrát výborně, ale mimořádně velký tlak na výsledek může mít i odvrácenou stránku.
Pokud jde o podvádění za šachovnicí, slyšel jsem o několika podezřelých případech ze středně významných českých turnajů, ale s nikým z dotyčných jsem nehrál. Někdy se jednalo jen o podezření, přičemž pouze dotyční vědí, jak to skutečně bylo.
Na druhé straně překvapivé výsledky v šachu byly vždy, i dávno před příchodem počítačů. Pokud neexistují podezřelé okolnosti, není důvod za nimi vidět podvádění. Každý někdy může odehrát svou životní partii nebo svůj nejlepší turnaj.

LZ: Domníváš se, že by se v ČR mohl najít nějaký „následník“ Rausise?

DN: Mohl by se najít všude, na celém světě žijí čestní i nečestní lidé. Ale (zatím) naštěstí žádného kandidáta nevidím.

LZ: Poslední otázka je téměř neslušná 🙂 . Když se bavím s nešachisty, často se mě ptají, zda se dá šachem uživit. Odpovídám, že je to individuální a pojem „živit se šachem“ je hodně široký, protože zahrnuje nejen hraní, ale třeba i trénování, publikování a jiné věci. Obvykle se mě pak ptají, kolik vydělává nejlepší český hráč 😀 .
Přijde mi neslušné ptát se někoho na jeho příjmy, takže zkusím otázku, která zajímá mnohé nešachisty, přeformulovat do slušnější podoby.
Průměrná měsíční mzda v ČR je něco málo přes čtyřicet tisíc. Když vydělíš své roční příjmy ze soutěží a turnajů dvanácti, řadíš se mezi osoby s nadprůměrným, nebo podprůměrným měsíčním příjmem?

DN: Rozhodně mám nadprůměrný příjem, ale přesnou částku sám neznám, ostatně to dost kolísá. Příjmy pro mne zpracovává daňový poradce, já jen posílám na úřady 27 dokumentů ročně a třináctkrát ročně platím daně.
Zrovna já jsem člověk, který si šachem vydělá více než „normální prací“, ovšem samozřejmě je otázkou, jak to bude třeba po padesátce. Bez znalosti statistik odhaduji, že si v současnosti vydělám podobnou částku jako stejně starý průměrný pražský absolvent vysoké školy, před lety jsem vydělával výrazně více a za deset let to asi naopak bude méně, pokud se mezitím nestanu uznávaným trenérem. Kdybych se zaměřil na peníze, dokázal bych vydělat o něco více nebo zkrátit neefektivně využitý čas včetně devadesáti procent mých šachových aktivit na internetu. Během pandemie jsem zaznamenal dramatický propad příjmů, naštěstí je toto období za námi.

 

LZ: Děkuji za Tvůj čas, ještě jednou velká gratulace k zisku dalšího titulu a přeji hodně úspěchů na dalších turnajích i v životě.

DN: Děkuji!

 

 

5 3 hlasů
Hodnocení článku
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme  :mrknuti:
Upozorňování
Upozornit na
guest
1 komentář
nejnovější
nejstarší nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
David Navara

K turnaji mám ještě dvě poznámky.
Byl mimořádně bojovný, všichni jsme měli lepší i horší momenty. Podíl remíz těsně pod 25 procenty je v podobné soutěži vzácností, diváci a divačky si přišli na své.
Soutěž názorně zachytila ratingovou inflaci. Nehrál jsem v ní hůře než na vrcholu formy, nicméně při současném ratingu 2678 bych při zisku 7/9 ztratil zhruba jeden bod Ela. V podstatě stačilo, aby v jedné partii od 6. do 8. kola soupeř zahrál v kritickém momentu lepší tah. V roce 2010 jsem na přeboru dosáhl několika snadných výher, tentokrát jsem se nadřel daleko více. Jedná se o názornou ukázku toho, jak konkurence roste. (Především světová, ale také v českém měřítku je dnes těžší než dříve vyhrávat s papírově slabšími hráči.)

1
0
Zajímá nás co si myslíte, směle komentujte.x
()
x