Kudy z nudy?
Z nudy jedině přes Rumuny 🙂 . Druhým kolem pokračoval turnaj Superbet Chess Classic Romania 2021. Kromě očekávaných „remízek“ přineslo druhého kolo už konečně i nějaké ty jedničky a nuly.
Strategii „velkých“ velmistrů přesně vystihl Petr Kičmer ve svém komentáři k předchozímu článku: navzájem si moc neubližovat a mydlit rumunské hráče. Na první pohled jednoduchá strategie však má také svá úskalí. V prvé řadě nesmí „velcí“ GM chybovat ve vzájemných soubojích (od toho tady máme dobře známé remízové varianty ) a pak také ne vždy se podaří „mydlit“ ty slabší nebo dokonce ještě hůř-občas se stane „nehoda“.
V prvním kole se taková nehoda málem přihodila Girimu, když se pokoušel obalamutit Rumuna Deaca. „Remish“ to ustál, ale ve druhém kole už si Deac nenechal výhru proklouznout mezi prsty a ukradl celý bod černými figurami Maximu Vachier-Lagravemu (MVL).
Aspoň nebyla nuda .
MVL nic nezískal ze španělky. Pozice byla „hanácky“ rovná až do chvíle, kdy si Deac drze slupnul pěšce na b2 (20. … Dxb2?!). Zřejmě tím Maxima trochu překvapil, protože ten nejdříve dvakrát napadl dámu věží a až poté našel správné, ale ostré, 25.g4. Najednou se pozice černého trochu „proděravěla“ a Deac rychle vracel uloupenou kořist zpátky.
MVL je však už dost delší dobu z formy. Místo smělého postupu (30.De6 nebo 30.Ve6) se začal najednou stahovat do předem připravených pozic.
Dodejme, že špatně připravených, protože i průměrného šachistu by praštil do očí bílý sirotek na poli g5. Po tahu 30.Dd3? jsem přestal plánu bílého rozumět, zato jsem však celkem rychle pochopil záměry černého (sežrat pěšce na g5).
Černý dobyl pg5, vyměnilo se pár figur a černému vůbec nevadilo ani to, že na šachovnici zůstali i nestejnobarevní střelci (a věže).
Špatná pozice, tři pěšci méně…to bych vzdal už i já (asi ).
Vypadá to, že MVL není zrovna na dobré vlně, spíše naopak…
Také Fabiano Caruana měl „povinnost“ zvítězit s Constantinem Lupulescem. Se svým úkolem se vypořádal mnohem lépe než Vachier-Lagrave. Stačila malá nepřesnost(?) černého v zahájení (17. … Sa4?!) a Caruana byl rázem na koni. Vzal si pěšce na b7 a Lupulescu přidal další chybku (20. … Sc5). Pak už Fabianovi stačilo udělat jen osm tahů a byl konec.
Být partie Giri-Radžabov v nabídce sázkových kanceláří, byl by téměř jistě kurs na remízu 1.01 . Nebo by nebyl vypsán vůbec. Silně pochybuji, že by se našel někdo, kdo by čekal něco jiného než „bezchybně“ sehranou partii končící nevyhnutelnou remízou.
Z podobného soudku jako výše uvedený „klenot“ byly i zbývající dvě partie. Předpokládám, že v turnaji platí „Sofijské pravidlo“, protože stejně jako v partii Giri-Radžabov, i Mameďarov s Griščukem a So s Aronjanem popsali třicet řádků v partiáři, ale to jen díky opakování tahů.
Tři remízy ve stylu „hlavně nešlápnout vedle“….
Ve třetím kole se potkají (a někteří budou možná i bojovat):
Griščuk-So, Deac-Mameďarov, Radžabov-MVL, Lupulescu-Giri, Aronjan-Caruana.
Jsem celkem zvědavý na partii Radžabova s MVL. Možná opět remíza, ale možná bude chtít Radžabov hrát. MVL by měl sice patřit do smečky vlků, ale jestli ostatní vycítí, že je to slabší kus, mohou jej začít „lovit“ úplně stejně jako oba rumunské hráče .
Hraje se 7.6.2021 od 16:00. Partie můžete sledovat i online (chess24.com nebo chessbomb.com).
Pane Zimnioku, jste na kluky zbytečně přísný. Hráče absolutní světové špičky charakterizuje brutální příprava v zahájení. Za pomoci výkonného HW a podpůrných týmů mají varianty propracované do neskutečných hloubek a šířek. Proto ta velká četnost nerozhodných výsledků. Z tohoto úhlu pohledu má smysl lovit „slabší kusy,“ tj. Rumuny. Pravda, MLV nedotáhl dobře rozehranou partii do vítězného konce, nicméně i on jednoznačně přehrál Deaca v „otevřené španělce.“ Rozdíl mezi „adlátem“ (ELO 2600 – 2650) a TOP playerem (ELO 2750+) nespočívá v dovednosti hrát lépe koncovky, nýbrž pouze a jen v počtu „našprtaných“ variant. Remízový trend v duelech TOP hráčů neotočí v dohledné době kormidlem k rezultativním výsledkům. Na tento scénář rychle zapomeňme. Imho kdyby neexistovaly tiebreaky a nakonec i armagedon, tak vrcholovému šachu vskutku hrozí remízová smrt. Přesně tak, jak ji před devadesáti lety predikoval veliký Capablanca…
Pane Čekale…
Na smrt, ani tu remízovou , nevěřím.
Spíš by pomohlo brát do takového turnaje hráče, kteří předtím prošli „kvalifikací“ alespoň deseti openů, v nichž by jim dýchala na záda smečka hladových vlků . Tam by totiž mohli přijít i o svůj rating a museli by se začít otáčet.
Nebo pak ještě jedna možnost: dávat za remízu jen zlomek bodů podle počtu kol v turnaji ( 9 kol, pak remíza = 1/9 bodu … ; 12 kol, remíza =1/12 bodu atd.).
Já naopak na smrt, i tu remízovou, věřím. Vezměte vrchol současné tvorby – korespondenční šach. V turnajích těch nejlepších končí 9/10 partií remízou. Pokud hrají bytosti z masa a kostí, patřící k TOP15, (s)končí v současné době rezultativním výsledkem 30% duelů.
Rozdíl (20-ti%) je způsoben tím, že lidská paměť není schopna absorbovat a dlouhodobě udržet milióny variant. Pokud se v budoucnu objeví hráči s fenomenální pamětí, budou dominovat zbytku pole a souboje v rámci této úzké špičky okopírují statistiky korespondenčního šachu, tj. min.90% partií skončí smírně. V dnešní době nemá smysl se ptát, zda šachy jsou sport, umění, či věda…Ani jedno z uvedeného, jedná se výlučně o paměťovou disciplínu. Stručně, dítě, které se během dopoledne naučí nazpaměť dvěstěstránkový jízdní řád a za měsíc vám sdělí v kolik hodin odjíždí vlak ze zapadlé obce do České Lípy, má ty nejlepší předpoklady stát se špičkovým šachistou. Toto je smutná realita.
Nebuďte pesimista . Tak, jako kdysi nastoupili hypermodernisté, nadchází (pomalu, ale jistě) čas „šachanistů“ .
Nějakou dobu bude ještě trvat, než se ukáže, že tahy jako 1.h4 či 1.g4 jsou stejně dobré (lepší?) jako 1.e4 nebo 1.d4 . Ještě pár desítek let si šachy zahrajeme…
Já bych to neviděl tak černě. Variant k zapamatování sice postupně přibývá, ale podle mých zkušeností bývá hráč s ratingem 2750 téměř ve všem o trochu silnější než hráč s ratingem 2650. (Pokud si nevezmu nějaké výjimky.) V koncovkách, ve strategii, v taktice. A díky tomu pro něj má smysl najmout si sekundanta, takže bude lepší i v zahájení. Pokud hráči s ratingy 2750 a 2650 budou hrát deset objektivně vyrovnaných, ale plně hratelných pozic, rozdíl ve výkonnosti se projeví. (V deseti partiích by kvůli výkyvům nemusel být zřetelný, ale ve stovce ano.)
Sluší se nezapomínat, že veliký Capablanca dospěl k znevažování šachu remízovou smrtí až ve chvíli, kdy se jemu samotnému přestalo dařit vyhrávat v zápase s Aljechinem, kterému jeho superkorektní hra nepředkládala problémy. Vůbec z něj ani trochu nemluvila zahořklost ze sportovní porážky. Samotný fakt, že jím prorokovaná remízová smrt nenastala minimálně těch devadesát let, mluví za vše.