Koloruji

Poslední den roku 2021 vyšel na webu ŠSČR článek s názvem Strategická koncepce ŠSČR – Černobílá kniha 2021. Kratičký článek informuje o změnách v koncepci ŠSČR.

Pozorně jsem si přečetl nejen krátký článeček, ale především celou „Černobílou knihu 2021„.
Text s dobrými myšlenkami, pod které bych se klidně mohl i podepsat.

Název strategické koncepce je „Černobílá kniha“ a jak všichni víme, nic není černobílé . Ač prakticky se všemi myšlenkami strategické koncepce souhlasím, přece jen si dovolím hledat i jiný úhel pohledu.

Není to kritika, protože sám si nejsem jistý, zda vše, co dále napíši, je smysluplné. Není to ani materiál k diskusi, protože aktuální strategická koncepce je celkem dobrá a hlavně platná.

Je to několik myšlenek, které by v budoucnu možná mohly být brány v potaz.
(Pokud bych byl přesvědčen o smysluplnosti mých „barevných“ smyšlenek, poslal bych vše s konkrétními návrhy přímo výkonnému výboru.)
—————————————-

 

Šachy do škol.
Nebylo by lepší uvažovat o projektu Šachy ZE škol?
Projekt Šachy do škol je velmi dobrý a dobře vedený, ale opravdu je to něco, co nás posune dál?
V mnoha zemích, kde hrají mládežníci o „něco“ lépe než u nás, takový projekt ani nemají.

(Nedávno jsem se bavil s nějakým šachovým „odborníkem“, který tvrdil, aniž by měl jakékoli zkušenosti s trénováním mládeže, že u nás je vše špatně a že prý Uzbeci, Rusové, Poláci a jiní to umějí . Nevím, jak pracuje svaz v Uzbekistánu nebo jinde, ale třeba Abdusattorov, mistr světa v rapidu, dostal za titul dvoupokojový byt (a před třemi lety auto).
Jenže to nedostal od svazu, ale od prezidenta Uzbekistánu.
Abdusattorov může být spokojen, ale jeho o rok mladší reprezentační kolega Sindarov naopak veřejně kritizuje malou podporu šachu v Uzbekistánu .)

V jiných zemích mají jiné možnosti.
Třeba jednodušší přístup k individuálním studijním plánům pro děti.
To je věc, kterou svaz nijak neovlivní a je to spíše otázka našeho školství, ale možná by stálo za úvahu popřemýšlet, jakým způsobem umožnit dětem hrát šachy a nezameškat výuku (šachová stipendia?).

Šachové kroužky na školách.
Moje zkušenost, pravda, už dost let stará:
Pokud je ředitel školy fanda šachu, nemůže být nic lepšího než zahájit práci šachového kroužku na škole. Pokud tomu tak není, je to špatně.
Znám ředitele škol, kteří na šachový kroužek „nadelegují“ děti (splněno, další kroužek na škole!) , které vůbec nemají o šachy zájem a docházejí jen proto, aby si vylepšily svůj „morální profil“ .

 

Kacířská myšlenka:
Prosaďme šachy do škol nikoli jako kroužek nebo předmět, ale jako součást osnov společenské (či kulturní) výuky. Možná nemá cenu nutit děti docházet do kroužku, možná by stálo za to naučit všechny děti pravidla šachu.
Ale opravdu všechny. To zvládnou i ti, kteří jinak ze všech předmětů propadají .

KTCM, tedy Krajská tréninková centra mládeže.
Z pohledu výkonnostního růstu mladých hráčů jsou KTCM bezesporu obrovským přínosem, ale i to může být dvojsečné, zvlášť ve spojitosti se systémem soutěží v ČR.

(Kapitola II. Výkonnostní šach:
„Jedním z největších problémů současného ŠSČR je, že zaniká klubový život.“ )

Představme si situaci, že na malé vesnici funguje šachový klub, v němž se objeví, dejme tomu, tři talentovaní hráči. Na vytvoření vlastního mládežnického družstva je to málo. Mladí talentovaní hráči se chtějí rozvíjet a přestupují do KTCM, kde mohou růst.
Často to, bohužel, vede k „vylidňování“ malých klubů a jejich postupnému zániku.

Nebylo by lepší změnit systém soutěží tak (a nevím, jak to provést … Co třeba dovolit jim hrát za více týmů jako by byli domácí hráči?), aby talentovaní hráči mohli využívat tréninkový systém KTCM, ale zůstat přitom členy mateřského klubu?

Z KTCM se jen málo hráčů dostane na světovou úroveň, to snad není žádné tajemství . Mnozí kdysi talentovaní hráči pak po dosažení dospělosti (a vyřazení z KTCM) zanechávají šachu nebo jej berou už jen jako příležitostného koníčka. Jistě, není to pravidlo, ale často tomu tak je.
Nebylo by vhodné je „přeškolit“ například na rozhodčí nebo trenéry? (A poslat do jiných klubů…)
Prostě pracovat s nimi i dál, investovat do nich a vychovat z nich funkcionáře (nebo sponzory ) .

Mistrovské soutěže družstev.
V dnešní „covidové“ době si mnoho hráčů odvyklo na pravidelné nedělní „ztráty času“.
Zjistili, že se dá žít i bez nedělních stresů a že se dá hrát i online. Zanedbatelné není ani to, že si mnozí svůj koníček platili a k tomu se bojí nákazy.

Ukazuje se, že systém soutěží družstev, který v ČR funguje už dlouhá léta, se pomalu, ale jistě, přežil.
Dát dohromady osm lidí nemusí být problém v soutěžích, kde hráči dostávají za zápas odměny.
V nižších soutěžích (ve všech?) by stálo za úvahu snížit počet členů týmu a také změnit herní systém.
Pět lidí se vměstná do jednoho auta (úspora za jízdné) a pravidelné hraní každou druhou neděli (a „musí“ to být od 9:00, protože jsou na to všichni zvyklí!)  je opravdový přežitek, který hájí jen skalní konzervativci .

Povinná ženská šachovnice.
Jaký to má mít smysl?
Asi jediný bod strategické koncepce, se kterým bytostně nesouhlasím.
Dívky a ženy se budou opět utkávat jen mezi sebou a „neandrtálci“, kteří pamatují povinné ženské šachovnice v šachovém „pravěku“, by jistě mohli dát k dobru podobné historky, jaké se vybavují mně .
Ano, kdysi už to tady bylo.
V mnoha týmech od KP nahoru nastupovaly ženy. Ne vždy však holdovaly šachu.
Vryla se mi do paměti příhoda a partie, z níž jsou kromě tahů pravdivé jen dva poslední komentáře :

 

 

Tím nechci říct, že jsem proti povinným ženským šachovnicím, jen nerozumím jejich smyslu a nevím, zda to ženám a dívkám nějak prospěje ve výkonnostním růstu.
Co třeba i u žen, stejně jako u mládeže, zrušit označení „hostující“ a dovolit jim hrát za více týmů jako „domácí“?
Nebylo by hraní proti silnějším soupeřům, třeba i v nižších soutěžích, větším přínosem pro ženský šach než povinná ženská šachovnice, kde se budou dámy „mlátit“ jen mezi sebou?
Nevím…

 

---

 

Pokusil jsem se trochu „obarvit“ Černobílou knihu .
Výše napsané věci jsou jen snůškou nápadů, které mohou být nesmyslné.
Ale možná by se něco z toho mohlo stát inspirací pro budoucí strategické koncepce .

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme