Teoretický spor v E37 – I. část – Analýza Aljechina
V roce 1930 byla sehrána na turnaji v San Remu zajímavá partie Vidmar – Alechin. Všiml si jí i šachový tisk a byla mnohokráte publikována v novinách a časopisech. Později i v několika turnajových sbírkách.
Nejprve se podívejme na poznámky ze Skinnera a ruské turnajové knihy.
V Alexander Alekhine’s Chess Games, 1902 – 1946 (Skinner a Verhoeven, Jefferson, 1998) autoři udávají následující prameny partie s poznámkami Aljechina: La Nación (20. 4. 1930), Denken und Raten (1930/282-4), Gran Ajedrez (1930 str. 21-5) a My best games 1924 – 1937 na str. 70.
Aljechinova kniha My best games pochopitelně vyšla nejpozději, v roce 1939. Mistr světa zřejmě použil k partii s Vidmarem některé analýzy publikované v různých (ruských) časopisech. Svědčí o tom poznámka, že už nikdy později variantu nehrál. Fázi zahájení (do partie jsem vložil poznámku z pozdějšího analýzy partie) vůdce černých kamenů oglosoval takto:
San Remo, 1930
V německé turnajovce Chalupetzky, Toth, Das erste italienische Grossturnier San Remo 1930, Kecskemet 1930 jsou poznámky k partii jen stručné, tedy pro naši variantu nepodstatné.
Další je ruská turnajová kniha, vyšla v edici Bibliotěka šachmatista 35/360 (rok vydání 1932), poznámky k partiím napsali jak ruští domácí ale i zahraniční mistři. Reprint ruského vydání pak vyšel v roce 2004 v Moskvě. Aljechinovu partii oglosoval známý šachový publicista a vynikající komentátor Romanovskij takto:
V roce 2013 vyšla v Caissa Edition další turnajová sbírka, kterou napsal Robert Sherwood: San Remo 1930 International chess tournament. Zde jsou opět použity poznámky Aljechina a Vidmara (ten se ale k naší variantě podrobněji nevyjádřil).
Následují glosy jsou od Beckera z Wiener Schachzeitungu číslo 5/6 1930:
Další příspěvky k variantě s pochodem krále vznikly v Sovětském svazu. Všiml si jí známý teoretik a tvůrce mnoha systémů Vsevolod Rauzer. Poznámky Aljechina i Romanovského zhodnotil a variantu dvakrát po sobě zahrál v zápase Leningrad – Kyjev v roce 1932. K první partii napsali krátké poznámky Rauzer a Primel.
Leningrad – Kyjev, 1932
Druhou partii nalezneme v knize Aleksandr Konstantinopolskij (Moskva 1985) na straně 119. Konstantinopolskij píše: „tato partie byla zahájení analytického sporu varianty s 8.e3 e5. Můžeme ho najít ve stati Rauzera ´Obrana šachového klasicismu,´ která byla uveřejněna v časopise Šachmaty v SSSR (1934, číslo 8). Tah 8.e3 byl poprvé zahrán v partii Aljechin – Vidmar na turnaji v San Remu (1930). Ve svých pozdějších poznámkách (např. v knize 300 izbrannych partij Alechina, číslo 169) Aljechin u komentáře k 9. tahu bílého uvedl variantu podle analýzy Rauzera, která je ve prospěch bílého.“
Leningrad – Kyjev, 1932
I když mladý ruský mistr obě partie prohrál, na variantu nezanevřel, naopak důkladně ji prověřil a výsledek publikoval, jak již bylo uvedeno, v časopise Šachmaty. V praxi ji již ale nikdy nehrál.
Partie ke stažení.
Tento zajímavý materiál o Nimcovičově indické se skládá celkem ze čtyř částí, kompletní znění si můžete stáhnout zde.
Čistě šachově 9.f3!! se v 21. století ukázalo virtuální vyvrácení celé varianty a celá varianta je za černé prozatím odepsaná.
O tahu 9.f3 se píše ve 4. dílu, který je v PDF souboru přiloženém na konci článku
Díky panu redaktorovi za reakci, v současné databance je na tah 9.f3 42 partií a výsledek bílého je impozantní 70,2%! A díky i za reakci pana Jonga.