Dá se šachem živit?

Zatímco na festivalu PICF byl včera volný den a interviewistka Kamča někde asi zkameněla, já se zamyslel nad tím, co by se dalo (možná) zlepšit v českém šachu 🙂 .
Napadly mě „hříšné“ myšlenky, ale nic podstatného, takže čtěte, jen pokud se zrovna nudíte!

Než jen pořád nadávat na vládu (jakoukoli), na svaz, na zaměstnavatele, je pravděpodobně o něco lepší zkusit se zamyslet .
Je to spíše „brainstorming“, než nějaké převratné věci, ale možná by se něco z níže uvedeného dalo realizovat (když ne na svazu, tak v klubové sféře).

—-

Napadlo mě: nechali byste své dítě vyučit šachistou?
Nebo byste je raději poslali do učení na lékaře, advokáta, architekta…zedníka atp.?

Tahle myšlenka se mi vkradla do palice už při MČR mužů.
Vyplatí se vůbec živit se šachem?
Jistě, když se podíváme na příjmy Carlsena a Nakamury, odpověď je jasná: vyplatí.
Jenže u nás je to jiná „liga“.

Stačí se podívat na MČR mužů.
Čtyřicet osm hráčů bojovalo o pět až šest cen. Finančních cen sice bylo více, ale dostat 2 000,- Kč za devět hracích dnů mi nepřijde jako adekvátní odměna za vynaloženou námahu. To už se víc vyplatí kopat kanály.
Nechytejte mě prosím za slovíčko, následující odstavec je v podstatě jen hrubý odhad .

Dejme tomu, že jedna partie trvala průměrně čtyři hodiny. Hráč, který bral šestou cenu (5 000,-Kč) tak měl „hodinovou“ mzdu cca 139 korun hrubého. A to v tom není započtena příprava na partii .
Jistě, hráči, kteří měli nad rating 2499, obdrželi ještě 3 500,- Kč a ti, kteří měli titul GM ještě navíc 1 700,- Kč (nad 2499 měli jen GM, jinak nikdo).   Pak se rozdělovalo ještě bodovné, které činilo 135 000,- Kč a dělilo se mezi hráče, kteří měli rating nad 2500 (předpokládám, že se sečetly body nad 2500 a těmi se vydělila částka  135 000, což dělá 31,5 Kč/bod nad 2500).
Nechce se mi to počítat přesně, ale odhaduji, že možná tak prvních šest hráčů se dostalo (možná) nebo překonalo hranici průměrné hrubé hodinové mzdy v ČR.

Z toho by se dalo usuzovat, že se šachem dá uživit, pokud jste opravdu dobří .
Problém je v tom, že takových turnajů v ČR moc není (a taky vždycky nevyhráváte) a do těch světových se pozvání na počkání nerozdává.

(U žen byla situace horší, protože se jim nevyplácelo žádné bodovné nebo peníze za tituly (alespoň jsem to nezaregistroval).
Vlastně bychom mohli říct, že všechny naše reprezentantky jsou ryzími amatérkami a když občas slyším veřejnou kritiku jejich hry od různých „odborníků“, které by naše ženy v mnoha případech doslova smetly ze šachovnice, divím se, že jsou dívky a ženy ještě vůbec ochotny reprezentovat.)

Kdysi, před rokem 1989, byli šachisté, stejně jako jiní sportovci, „amatéry“.
Většinou hráli za nějakou tělovýchovnou jednotu, která spadala pod nějaký podnik. Hráči (nebo sportovci) byli „na oko“ zaměstnáni a měli pravidelný měsíční příjem. U jiných se třeba v případě reprezentace refundovala mzda (často i u obyčejných šachistů, kteří reprezentovali jen město nebo okres či kraj).

Nestálo by za zamyšlení „tradici“ refundací mezd obnovit (Je na to dostatek financí?) ?
Možná je to hloupý nápad, ale za úvahu by stálo i to, že by reprezentanti měli od svazu garantovaný měsíční příjem, samozřejmě, pokud by plnili své povinnosti .

Ať už je to nápad hloupý, nebo ne, stejně bude za současné situace jen těžko realizovatelný. V zemích, kde se šachu daří, je totiž většinou šach podporován přímo státem (např. Čína, Kazachstán atd.) a šachové svazy obvykle jen přerozdělují finance hráčům, popř.trenérům. Není to tedy jen o svazu, ale i o státu.

Stát a veřejnost o šachu moc nevědí . Je to jejich „vina“?
Děláme dost pro zviditelnění šachu?

Máme projekt Šachy do škol, který by měl zajistit masovost, ale není to málo?
Vítám podobné aktivity, ale myslím si, že mnohem cennější by bylo prosadit šachy přímo do výuky. Tím nemyslím šachy jako předmět , ale prosadit zavedení výuky pravidel šachu jako součást nějakého předmětu (kdysi jsme měli občanskou nauku a teď jistě existuje něco podobného, ale s jiným názvem).
Přitom to je věc, která téměř nic nestojí. Stačí doplnit učební osnovu (jasně, vím, že i tohle bude byrokratický problém).

Co třeba zřídit trenérskou akademii (několikaleté bakalářské studium)  ?
Prestižní líheň trenérů, kteří by byli placeni svazem a pracovali by pro svaz.

Ani to by nám sice negarantovalo, že pak vychováme hráče světové extratřídy, ale alespoň bychom udrželi nadějné hráče v šachovém prostředí a i kriticky smýšlejícím rodičům by dávalo smysl, že se jejich dítě věnuje něčemu, co je v budoucnu může uživit (když ne jako hráč, tak jako trenér).

V dnešní době se šachem a aktivitami s ním spojenými (videa, trénink) sice živit dá, ale rozumný rodič nechá dítě asi vyučit nějakému lukrativnějšímu oboru , třeba kominictví, lékárnictví apod.
Šachy tak většinou zůstávají i pro talentované jedince pouze koníčkem.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme