Zaječí úmysly

Letošní mistrovství republiky se konalo v hotelu Skalský Dvůr poblíž Lísku u Bystřice nad Pernštejnem. Organizace se ujal zkušený pořadatelský tým v čele s Ing. Zdeňkem Fialou z ŠK Světlá nad Sázavou.

Hotel se nacházel v pěkném místě, ale poněkud dále od civilizace. Fakt, že diety nestačily na úhradu stravy, vyvolal před zahájením soutěže nespokojenost většiny soutěžících, problém se ale podařilo rychle vyřešit díky navýšení stravného od šachového svazu. Mimo to bylo v hracím sále občerstvení. Nechyběl ani „místní produkt“, lískooříškové sušenky. (Nejbližší obec se jmenuje Lísek.) Sál byl prostorný a dostatečně klidný. Automat na kávu byl po prvním dni vykázán na chodbu, aby nerušil.

V nedalekém sále partie zasvěceně komentoval velmistr Tomáš Polák, přičemž účastníci a účastnice se tam po skončení rovněž často přicházeli dělit o své dojmy.

Strava byla chutná, hotel pěkný, soutěžící mohli zadarmo chodit i do bazénu. Pokud tedy měli čas, což se mně stalo přesně jednou, po partii šestého kola. Ostatní se ale buďto připravovali méně, nebo s předstihem. Na rozdíl ode mne asi nevolí tak často zahájení podle turnajové situace, výsledků předchozích kol nebo momentální nálady.

Jediným větším minusem byl slabší internet. V pokoji na konci chodby jsem měl střídavě buďto velmi slabý signál, nebo žádný. Hotel se nacházel v přírodě. Ve volném čase jsem často chodil na procházky, párkrát jsem je spojil i s menším nákupem potravin ve vesnických obchůdcích.

 

 

 

Rozlosování na přání řady účastníků proběhlo už v předvečer turnaje. (Jiří Štoček se o tom žel nedozvěděl včas.) Losoval jsem jako první a vytáhl jsem si nepopulární číslo šest, znamenající černé kameny v úvodních dvou kolech.

Turnaj začal obtížně. Černými s Tomášem Krausem jsem zkusil uhnout z přípravy, což se mi mohlo vymstít. Po zahájení jsem kvůli nedokončenému vývinu stál velmi špatně, postupně se mi ale podařilo zkonsolidovat pozici, převzít iniciativu a vyhrát. V dalších pěti kolech jsem proto výrazně omezil míru rizika.

 

 

Partie druhého kola s Vojtou Plátem byla pro průběh turnaje příznačná. Vojtu jsem považoval za jednoho z favoritů, ale turnaj se mu vůbec nevydařil a nakonec uzavřel tabulku. (Mně se něco podobného v silných velmistrovských turnajích stalo už několikrát, tehdy se jednalo o kombinaci slabší přípravy s horší formou.) Po klidném zahájení jsem Vojtu ve střední hře přehrál. Příznačné je, že několik velmistrů nabylo dojmu, že jsem hladce uplatnil převahu. Téměř to tak bylo, ale ve skutečnosti jsem těsně před časovou kontrolou udělal nenápadnou, ale významnou chybu. Vojta jí ale nevyužil, rychle zahrál nesprávný tah a krátce nato prohrál.

 

 

Ve třetím kole jsem v dlouhé a náročné partii porazil Vojtu Zwardoně. Po přechodu do střední hry jsem rychle získal velkou převahu, ale Vojta se vynalézavě bránil a já jsem si na pár místech cestu k výhře trochu zkomplikoval. S minutou na hodinách (a třicetisekundovým bonusem za tah) uplatňování převahy bylo dramatické.

Po třetím kole jsem s plným počtem bodů byl na druhém místě. Vlasta Babula první třetinu soutěže odehrál skvěle a rovněž si připsal plný počet bodů. O bod zpět se drželi Jirka Štoček a Honza Krejčí.

Jak zdejší server správně zachytil v článku Soon may the Wellerman come to bring us sugar and tea and rum, v místních lesích se pohybovalo mnoho zvěře.

 

 

Snad čtyřikrát jsem na procházkách potkal zajíce, jednou nebo dvakrát srnky a jednou možná i menšího jelena. (Nebo většího srnce.) Inspirován přírodou, pokusil jsem se utéci ostatním co nejdále, než se v závěru soutěže unavím. Tato zaječí strategie mi nakonec vyšla. Zajíce jsem vyfotografovat nedokázal, proto se podělím alespoň o obrázek „motorové kachny“.

 

Ve čtvrtém kole se mi podařilo černými překvapit v zahájení Vašíka Fiňka, získat iniciativu, pěšce a nakonec i důležitý bod. V pátém kole jsem rychle bodoval bílými s Pavlem Šimáčkem. Drtivý start jsem ještě okořenil rozbitím hrnku v předsálí těsně poté, co jsem získal rozhodující výhodu. (Tímto děkuji organizátorům za úklid střepů a rozlitého čaje. Zvládl bych to sám, ale během partie jsem ani nemohl dojít pro vhodné náčiní.) V šestém kole jsem černými rychle zremizoval s Honzou Krejčím. Vlasta Babula ve druhé třetině soutěže nejprve dvě partie zremizoval, následně prohrál s Jirkou Štočkem, který jej výhrou dostihl a se se čtyřmi body se dotáhl na dělené druhé místo.

V sedmém kole se mi po dramatickém průběhu podařilo porazit Martina Petra a náskok navýšit na dva body. Tomáš Kraus se výhrou nad Jirkou Štočkem posunul na dělené druhé místo.

Nejdramatičtější partii jsem sehrál v osmém kole s Jiřím Štočkem. Vedlejší partie Babula – Kraus skončila poměrně rychlou remízou, což pro mne znamenalo jisté první místo. Za těchto okolností jsem se nebránil přiostření hry. Pozice se dramaticky měnila a s ní občas i hodnocení. Nakonec jsem přes výhru a prohru prošel až k remíze. Zrovna tuto partii sledoval i televizní štáb, takže můj nešťastný výraz po tahu 41.Se5!! se možná objeví i v médiích. Partii pravděpodobně okomentuji v příštích dnech, místním čtenářům by se mohla líbit.

Turnaj jsem zakončil poměrně klidnou remízou s Vlastimilem Babulou. Po zahájení černý vyrovnal a můj pokus zkomplikovat hru mohl vést k potížím. Tomáš Kraus v pěkné partii porazil Vojtu Pláta, posunul se na druhé místo a splnil velmistrovskou normu, k čemuž mu blahopřeji. Tomáš byl na soutěž výborně připraven, výborně odehrál zejména druhou polovinu soutěže. Třetí skončil Vlastimil Babula. Na pěti bodech skončili velmistři Jiří Štoček a Jan Krejčí, od druhé poloviny tabulky je dělil bod a půl. Zbývajícím soutěžícím se turnaj příliš nevydařil. Vašík Finěk v první polovině postrádal sebedůvěru, ve druhé prokázal svůj mimořádný talent. Pavel Šimáček na turnaj přijel se zraněnou levou rukou. Na rozdíl od jiných sportů se šachy takto hrát dají, ale handicap to je.

Ženský přebor se tentokrát uskutečnil formou vyřazovacího systému, přičemž osm soutěžících hrálo od prvního zápasu a čtyři nejvýše nasazené (podle únorového ratingu) se k nim připojily ve druhém. Tam všechny ratingové favoritky také postoupily. Použití únorového ratingu je kontroverzní, na druhé straně se sestava určovala na přelomu února a března. Mnohé soutěžící pracují nebo studují, takže včasná informace o datu příjezdu některým mohla přijít velmi vhod. (Koncem července v Baku začne Světový pohár, přičemž prvních 50 nasazených podle červencového ratingu zahajuje až druhým zápasem, o tři dny později než ostatní. Já asi budu nasazený těsně před koncem první padesátky, přičemž těsně před turnajem se vrátím domů z jiné prestižní soutěže. Rád bych si koupil letenku do Baku, ale teprve počátkem července se s jistotou dozvím, kdy budu hrát první zápas. Takže chápu, že řazení podle aktuálního ratingu má své nedostatky.)

Zápasy byly napínavé a obzvláště v prvním kole plné zvratů, ale nakonec se většinou prosadily favoritky. První čtyři nasazené svorně postoupily do třetího kola, kde tím pádem z počátečních osmi účastnic nezůstala ani jediná. V soutěži se prosadila Julia (Yulia) Movsesian, když bez tie-breaků porazila Ladu Zelbovou, Natašu Richterovou i stříbrnou Karolínu Pilsovou. Julia v soutěži hrála stabilně a silně, zvítězila zaslouženě. Karolína Pilsová skončila druhá. Opět prokázala svou třídu a navzdory ztíženým podmínkám získala stříbrnou medaili. Škoda jen pokažené první finálové partie. Třetí místo obsadila Nataša Richterová, když v zápase o bronz porazila Olgu Sikorovou. Nataša se loni navzdory vítězství v přeboru smolně nedostala na olympiádu, protože uzávěrka pro nominaci předcházela závěru loňského šampionátu. Věřím, že tentokrát se do týmu dostane.

Osobně jsem rád, že jsem nemusel hrát vyřazovacím systémem, jelikož jeden špatný den tam může znamenat konec skvěle rozehraného turnaje. Nicméně ne všichni vidí situaci stejně a na názoru diváka příliš nezáleží, přestože má velmistrovský titul. Hráčky vypadaly spokojeně. (Alespoň ty, které se v turnaji udržely dostatečně dlouho. Což je samozřejmě určité zkreslení.) Pokud se systém ujme, bylo by vhodné sjednotit začátky kol. Ženy hrály liché partie od 15 hodin stejně jako muži, zatímco sudé začínaly již ve 13 hodin, aby případný tie-break neskončil příliš pozdě. Nemálo hráček by preferovalo pravidelný začátek ve 14 hodin.

Co dodat závěrem? Obě soutěže proběhly ve sportovním duchu a v přátelské atmosféře. Hrálo se bojovně a partie většinou byly zajímavé, svou roli zde sehrál i zákaz nabídek remízy před 30. tahem černého. (Mírnější verze sofijských pravidel.)

Během turnaje jsem se nestihl podívat ani do Bystřice, ani na Pernštejn. Viděl jsem alespoň řeku Bystřici, ale ani v ní jsem nebyl. K rozbitému hrnku jsem v závěru nepřidal putovní pohár, takže i nadále bude o co hrát.

Děkuji za pozornost!

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme