Věžovka

Věžovky nejsou jednoduché a často v nich chybují i ti nejsilnější. Hned na začátku prozradím, že řeč bude o věžové koncovce se stejným množstvím pěšců na jednom křídle a přebývajícím (a volným) pěšcem na křídle opačném.

Těsně před koncem minulého roku, 29.12.2020, jsem v jednom článku, kde jsem stručně komentoval partie online turnaje Airthings, napsal ke koncovce partie Griščuk – Vachier-Lagrave doslovně toto:

„V praxi prý silnější strana vyhrává jen 20% těchto pozic (starý údaj z roku 1990). Nedíval jsem se na to nijak podrobně, ale řekl bych, že Griščuk to hrál trochu šablonovitě a ustrašeně. Nelíbil se mi jeho tah 36.Kg2. „Normální“ pošuk (mluvím o sobě ) by asi šel 36.Ke4.“

Pro připomenutí uvádím závěr oné partie.

 

Na základě toho článku a mého komentáře se mi ozval přítel z Bohumína, Tomáš Šrámek, s návrhem zkusit si takovou koncovku zahrát bez omezení času na přemýšlení a s použitím všech možných prostředků , tedy knih, databází, pomocí třetích (a dalších) osob nebo šachových programů.

Nabídku k této konzultační partii jsem přijal, ač jsem líný lenoch, který i korespondenční partie hrává naslepo (je docela dobře možné, že jsem jediný hráč na světě, který v éře výkonných počítačů v korespondenční partii dvoutahově nastavil dámu a nebylo to nesprávným zapsáním tahu, ale přehlédnutím). Přesto jsem byl odhodlán partii za slabší stranu zremízovat a donutil jsem se nejen používat Stockfishe 11 (abych nenastavil věž ) , ale dokonce jsem si osvěžil paměť a nalistoval si onu věžovku v knize Levenfiše a Smyslova „Teorie věžových koncovek“.

Tomáš Šrámek navrhl pokračovat v pozici po 35.Kg2 z partie Lerner-Dorfman (1-0), kterou zde uvádím celou.

 

 

Pro začátek tři obrázky:

 

 

 

 

 

 

Prakticky shodné pozice, které se (zatím) mírně liší jen v postavení jednotlivých kamenů. Podstatné je, že ve všech třech pozicích je věž slabší strany umístěna výhodně za pěšcem a věž silnější strany pod ním.

Jak prohrál Griščuk, jsme viděli. Jak hraji já, uvidíme. A co na pozici říkají autority Smyslov a Levenfiš?

Pozici najdete v jejich knize na straně 159 a pod diagramem č.329 stojí jediné slovo: “ Ничья „.  V překladu remíza.

Překládám (volně) část textu:

‚Bílý může mít dva strategické plány.

První-postoupit pěšcem na a7, po čemž bude černá věž svázána s pěšcem a7, pak postavit pěšce tak, aby zabránili průniku černého krále, a následně pochodovat bílým králem k poli b7. Tento plán je účinný jen v případě, že jsou černí pěšci na královském křídle izolováni. … V naší pozici, až bude bílý král na b6 nebo b7, jej bude černá věž zezadu šachovat a pak znovu napadat pa7.

Druhý plán bílého-dojít pěšcem jen na a6, aby se bílý král mohl později v případě nutnosti schovat na a7. Pak se bude moci zapojit do hry bílá věž, s jejíž pomocí dojde pěšec do dámy. Za tu dobu však černý stihne zlikvidovat jednoho nebo dva bílé pěšce na královském křídle.

Hra se může vyvíjet přibližně takto:‚

 

 

Tolik „kapacity“, které to vidí z dnešního úhlu pohledu na můj vkus celkem jednoduše . Mimochodem, nijak jsem stručnou analýzu Levenfiše a Smyslova nepitval, ale v souladu s tím, co oba pánové napsali, mi přijde logičtější zahrát 3.Ke3 s dalším f3 (…postavit pěšce tak, aby zabránili průniku…).

 

 

 

Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že to, za co jsem „kritizoval“ Griščuka, není zrovna snadná cesta k remíze . Ale je docela dobře možné, že jsem přehlédl nějakou zdánlivě nepodstatnou maličkost (třeba postavení kamenů).
Můj soupeř a sparringpartner má svůj názor.
Tomáš Šrámek se domnívá, že černý chyboval ve 40.tahu (40. … Va3+?) a měl hrát 40. … Va4.
Možná má pravdu.

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme