Po zápase století

Vznikl „hybridní článek“. Omlouvám se čtenářům i původním autorům, Jirkovi Hurtovi a Aleši Krajinovi, že se „přidávám“ mezi autory 😀 a kazím jim jejich práci.

Začnu Jirkou.
Kdykoli čtu nějaký jeho text, kladu si dvě otázky:
1/ Proč ten „magor“ nepíše častěji, když vše umí tak poutavě popsat?
2/ Jak mohl „prolézt“ základní školou a pak ještě odmaturovat z českého jazyka?

Ale pravda, znám i mnohem horší „češtiňáky“, jejichž věty často ani nedávají smysl . A Jirka píše opravdu zajímavě.

Jirka se opět vrátil ke „smajlíkovi“ a osvojil si univerzální spojovník: “ – “ (slovy: pomlčka), který se v originálním textu vyskytuje celkem 42x .
Malá ukázka HS (Hurtova Spojovníku):

 

 

 

Má to své výhody. Člověk nemusí přemýšlet nad tím, kde má být čárka, středník, dvojtečka atp.
Tímto se omlouvám Jirkovi za to, že jsem jeho text částečně „přeložil“ z češtiny do češtiny. Smajlíky jsem samozřejmě ponechal .
Snad nebude vadit ani to, že jsem „mírně“ upravil některé jeho fotografie

Dávám tedy slovo Jirkovi Hurtovi.

---

1.h4!!- a rovina??
Tož to se ti Luboši nepovedlo (smajlík , konečně ses Luboši dočkal, opět používám smajlíka!!!).

Jak začít…?

No, když jsem se znovu po x-letech vrátil k tahání s figurkama (šachy už dávno neumím hrát, jen potahuji…), tak jsme šli s Alešem z jedný ostravský knajpy. Tenkrát se to ještě smělo. Čekajíce na tramvaj mi začal povídat (samo, oba s dvojku v krvi- smajlík), že vymyslel 1.h4!! a důsledně to hraje. A začal mi vykládat různé ideje tohoto „zahájení“.
No, přikládal jsem to pokročilé době a obsahu alkoholu v krvi… My, vychovaní poučkami (boj o centrum, centralizace atp.), a tím, že kdo hraje „oslí uši“, víme, že takový člověk šachu vůbec nerozumí.

Jenže….

Pak jsem to vídával na vlastní oči. Především v blickách byl Aleš snad až neporazitelný! A to skutečně nehrával s ořezávátky, jako jsem já.
(Už jsem mu zakázal, když mě snad 1000 x porazil, hrát proti mně 1.h4. Ale to uvádím jen tak bokem, já pro něj nejsem soupeř na jakékoliv „zahájení“. Ale 1.h4 vás fakt, neznámo proč, úplně rozhodí – smajlík).
Snad jen Péťa Velička, (pragmatik, těžký obranář) co si pamatuji, je schopen Alešovu 1.h4 odolávat.

Jsou to desítky příběhů – pár fotografií snad mohu ukázat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ale nejde jen o 1.h4!!

Aleš samozřejmě umí klasická zahájení. Bezesporu.
Ovšem vybírá si zahájení s nálepkou „problematická“. A ta fantasticky ovládá a zdokonaluje.
Jeho láskou je už od mládí Královský gambit, Čigorinka (až nesmrtelný zážitek, půlnoc v baru, Luky „Klimoš“ (Klíma) neví, co bude zítra hrát s černýma na 1.d4,  a tak Aleš: „Hele co takhle urychlenou Čigorinku?“ a bez šachovnice, „naslepo“, začal „vtloukat“ ideje Lukášovi do hlavy.
Druhý den Luky nádherně – v Čigorince, vyhrál..).

Opět mám desítky příběhů – zejména v nočních hodinách z různých barů- smajlík, kde případným vyzyvatelům ukazoval, jak se hraji „nestardandní šachy“.

Hrát s nim blicky na 1.h4!! je skutečně „kamikadze“. Jen třebas když jsem mluvil s Honzou Malíkem (o úplně kvůli jiné věci než šachy), a zmínil jsem se, že Aleš bude hrát na blicky na šest partií a zahajovat 1.h4!!, tak se smál a říkal:No to bude „masakr“, chudák soupeř!!“

Jako zremizovat s Alešem dvě partie v blicce na 1.h4!! je skutečně úspěch. Teď nepřeháním, bez ironie. Pan Zdeněk Čekal (nádherný komentář, který napsal ohledně šachisty tvrdého jako křemen, vychovaný v chudobě tohoto kraje – to jsem smíchy padl málem pod stůl-super, geniální poznámka!!! ) v podstatě uspěl!

Aleš mě naučil ještě další „pecku“ do hlavy ortodoxních šachistů.
Aljechinku 1.e4 Jf6 2.e5 Jg8!!
Byť to samozřejmě nehraji tak bravurně jako Aleš, tak sem tam soupeře , a to i ve vážné partii, „zabiji“. Chystali jsme se na toto téma napsat knihu. Zůstalo jen u poznámek (ono je to skutečně už „za hranou“), ale je to hratelné a hlavně, krásně jsme se u toho pobavili!

 

Abych se vrátil k nadpisu na začátku.

Rovina? Ani náhodou. Počítač sice může ukazovat 0,00.  ale ještě pořád jsme, alespoň na chvíli a možná to za pár let bude jiné, lidé.
Kreativní, sice chybující, ale naštěstí pořád máme mimo mozku i srdce, máme obrovský dar: humor, smích a umění dělat si srandu nejen z ostatních, ale i sami ze sebe…

A myslím si, že o to, a nejen v šachu, jde.

Hrát srdcem (nebo-li:  Srdce jako kníže Rohan musíš mít…, jak zpívá Muller!) umí Aleš dokonale a má tedy i v „rovině“ náskok…(teď mně „hnáty zpřeráží“ , že zase přeháním. No ale…co už,  pomsta za Cubu!!!).

Jirka Hurta

 

---

Následující část článku je vyhrazena partiím zápasu Krajina-Čekal, které okomentoval Aleš Krajina. Zajímavé je, že soupeři v zápasu na ŠEST partií sehráli SEDM partií.

Dovolím si „rouhačsky“ nesouhlasit s posledním komentářem první partie : ‚A černý v prohrané pozici překročil čas.‚
Proč? Nu asi proto, že závěrečnou pozici by nebylo lehké (a možná ani možné ) vyhrát ve vážné partii, natožpak v blicce . Ledaže by si černý někde nalezl do matu, který tam však nevidím. Je ovšem možné, že jsem „slepý“ a někdo mě vyvede z omylu . A v blicce, v blicce kdyby se rozeběhl některý z černých pěšců, pak kdo ví, jak by to dopadlo.

---

 

Slovo má Aleš Krajina.

 

 

 

 

 

 

 

---

Děkuji Jirkovi Hurtovi za jeho „pozápasový“ pohled a Aleši Krajinovi za analýzy jeho partií.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme