„Londýn po lopatě“

Veden snahou o rozšíření teoretických obzorů našich čtenářů odhodlal jsem se pustit i do tak ožehavého zahájení, jako je „Londýnský systém“ 😀 , čímž jistě způsobím bolehlav jeho znalcům.
Konečně jsem se „odpoutal“ od různých pofiderních variant v zahájení 😀 😀 😀 .

 

Londýnský systém neboli „Londýn“ se vlastně ani nedá pořádně nazvat zahájením .
Je to jen schéma (nečti „šéma“!) rozestavění figur a je téměř jedno, co hraje černý: Bílý prostě zahraje d4, rychle vyvine Sc1-Sf4, postaví „šipku“ e3-d4-c3 a „zbaběle“ vyčkává, až si černý vyláme zuby.

 

 

Londýn se oprávněně těší pověsti velmi solidního zahájení, proti kterému se těžko hraje na výhru černými figurami. Bílý má pevný střed, žádné slabiny, bezpečné rozestavění figur a může si vybrat, zda bude rozvíjet své aktivity na dámském nebo královském křídle.

 

„Londýn“ má tři hlavní větve:
1.d4 d5 2.Jf3 Jf6 3.Sf4
1.d4 Jf6 2.Jf3 e6 3.Sf4
1.d4 Jf6 2.Jf3 g6 3.Sf4

Odchylku od „Londýnu“ tvoří varianta, jíž hrával Baadur Jobava, který vyvíjel jezdce nikoli na pole d2, ale na c3 (1.d4 d5 2.Jc3 Jf6 3.Sf4).

Černý má několik možností, jak rozestavit své síly:

• může hrát g6 s podobnými myšlenkami jako v královské indické (prosazení e5 nebo c5)
• může hrát e6 a d5 a pak buď Se7 nebo Sd6 s pozicemi podobnými dámskému gambitu
• může hrát e6 s dalším c7-c5 s podobnými idejemi jako v Tarraschově obraně nebo Nimcovičově indické

Černý však má i jiné možnosti, jak donutit bílého bojovat . Nehodlám zde předvádět sáhodlouhé varianty, spíše chci poukázat na zajímavé možnosti černého. Černý může hrát tzv. „Antilondýnský gambit“ nebo může zkusit Čigorinovskou výstavbu s Jc6.

 

Antilondýnský gambit je spojen s drzým postupem pěšce g7-g5 po Sf4.
Začnu známou léčkou, do níž v bleskových partiích spadl nejeden příznivec „Londýnu“.

 

 

Je jasné, že i podprůměrný hráč tuhle „fintičku“ prohlédne. Pak má bílý na výběr: ústup na g3 (4.Sg3) nebo na e5 (4.Se5). V obou případech má černý zajímavé možnosti a hra se ubírá docela jiným směrem než v „normálním Londýnu“. Může také vyměnit na b8, ale ani to nečiní černému problémy.

 

 

Bílý může tahu 3. …g5 zabránit tak, že nejdříve vyvine jezdce na f3. Černý nemá problémy.

 

 

Méně efektivní v boji proti nudě (= „Londýn“) je hrát zahájení jako Čigorinovu obranu. Vznikají sice zajímavé varianty, ale pokud bílý zvolí „klasické“ rozestavění Londýnského systému (e3, Sd3 a c3), máme na šachovnici opět fádní pozici.
Ale hraje-li bílý aktivně, dostaneme zajímavou hru.

 

 

Výše uvedené varianty nejsou (a ani nemohou být) receptem na „vyvrácení Londýna“. Jsou jen ilustrací toho, že černý se může (a občas i úspěšně ) pokusit hrát zajímavé šachy i v tak nudné hře, jako je „Londýnský systém“.
To však nic nemění na tom, že „Londýn“ je velmi pevný systém a pokud jej chce černý rozvrátit, musí sám „trochu“ více riskovat.
Ale za tu „srandu“ trocha rizika stojí .
Bijme „Londýn“ !!!

 

P.S.: Omlouvám se potenciálním příznivcům tohoto systému, pokud jsem se nějakým způsobem dotkl jejich citů. „Londýn“ mi „pije krev“ , a tak hledám cesty, jak se s ním vypořádat.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme