Vychytávka dr. Laskera 1. část
Na turnaji v Karlových Varech v roce 1929 se blýskl velmistr Spielmann. Proti tehdy populární Nimcovičově indické obraně použil tah dámou na pole b3: 1.d4 Jf6 2.c4 e6 3.Jc3 Sb4 4.Db3 Vůbec poprvé bylo tak zahráno v partii Steinitz – English, Víden 1882. U nás ji poprvé hrál Gargulák na Mistrovství ČR v Pardubicích 1923 s Olexou.
Pozdější teorie používají tyto názvy variant: 4…c5 5.dxc5 Jc6 Varianta Spielmanna. V databázích je kolem 600 partií. 6.Jf3 Je4 7.Sd2 Jxc5 Varianta San Remo. 7…Jxd2 Varianta Karlovy Vary. 8.Dc2 (f5 9.a3 Sxc3 10.Sxc3 0–0 11.b4) Varianta Stahlberga.
Varianta Spielmanna: Poprvé ji systematicky zkoušel na turnaji v Karlových Varech 1929. Sehrál 3 partie se skóre 3-0. Dvakrát ji v turnaji ještě hrál Johner 1,5-0,5. Varianta již byla před tím hrána 5x, poprvé v partii Verlinskij – Romanovskij, Leningrad 1925 a zkusil ji černými i náš Prokeš v Budapešti 1928.
Varianta Karlovy Vary: viz předchozí odstaveček a následující partie.
Varianta San Remo: Hrána poprvé v lednu 1930 v partii Bogoljubov – Nimcovič a novinka se ujala, byla v témž roce hrána více než 15x! a třeba i naším Salo Flohrem.
Varianta Stahlberga: Poprvé zahrána švédským velmistrem v roce na Olympiádě v Hamburgu 1930 proti Aljechinovi. Pak ji hrál ještě 4x s celkovým výsledkem +2 =1 -2.
Nejprve se podívejme na ony 3 partie z Karlových Varů. Spielmann je sehrál v jedné řadě po sobě ve 3., 5., a 7. kole. Což je jistě kuriozita, stejně jako skóre 3-0. První dvě partie okomentoval v turnajové knize vítěz. Tam čtenáře odkazuji. Přidal jsem pro naši potřebu k nim charakteristiku tahů v zahájení od Marka Tajmanova z jeho mnoha knih o Nimcovičově obraně:
Karlovy Vary, 1929
Třetí okomentoval ve Wiener Schachzeitungu 1929 na str. 250 Tartakower. Ty jsou i v turnajové knize.
Karlovy Vary, 1929
Poznámka k výpadu dámy na b3 odkazuje na glosu Aljechina k jiné partii. Zde je jeho komentář z Basler Nachrichten (z 8. 9. 1928 partie byla otištěna i v Schweizerische Schachzeitung 1920/10-164): „4.Dc2 Zdá se, že tento tah, který je v posledních dvou letech velmi populární, vede po následující odpovědi jen k vyrovnání. Pokud je to pravda, pak jej musí nahradit starší tah, 4.Db3. Ten skutečně přiměje černého hrát 4…c5 a po 5.dxc5 Sxc5 6.Jf3 a 7.Sg5 vytváří charakteristickou pozici pro „indickou obranu“, což může dát bílému více šancí na výhodu.“ Turnaj v našich lázních se stal triumfem Nimcoviče, vyhrál svůj nejúspěšnější turnaj. Varianta v jeho zahájení s 4.Db3 ho zaujala, protože tehdy obvyklý tah 4.Dc2 byl v krizi. Na cestě z turnaje navštívil v Berlíně Dr. Laskera a variantu s ním probíral. Napsal o tom v poznámkách ke své budoucí partii v San Remu 1930. Inu i tak se tehdy rodily teoretické novinky. Zde je jeho komentář z dánského časopisu: „Inovace, za kterou si zaslouží čest navždy mladý dr. Lasker. Po mé účasti v Karlových Varech jsem navštívil doktora v Berlíně a diskutovali jsme mimo jiné o této aktuální variantě (4.Db3). Nejvíc používané pokračování 7…Jxd2, vypadá, že dostává černého do potíží (8.Jxd2 Sxc5 9.0-0-0 s citelným tlakem na sloupci d), a bylo mi toho opravdu líto, protože Indická je mým oblíbeným dítětem od chvíle, kdy jsem tuto metodu vymyslel až do okamžiku, o kterém se diskutuje. Ale proč nemůže černý hrát 7…Jxc5?“ Zeptal se dr. Lasker. „Například 7…Jxc5 8.Dc2 a5 9.a3 Sxc3 10.Sxc3 0-0; pak je jezdec na c5 silně podporován“. Krátce jsme analyzovali varianty a poté jsme pokračovali dalšími otázkami. „7…Jxc5 se ziskem tempa (útok na dámu) by ve skutečnosti nemělo být tak těžké najít, a přesto tam slyšíme laskerovskou otevřenost a plodnost posoudit problematickou pozici (= pozice plná pozičních rozporů) z tempo-teoretického hlediska!“
Kompletní článek, včetně druhé části, si můžete stáhnout zde.
