Nedáš – dostaneš.

K dalšímu zápasu Městského přeboru mezi Lokomotivou F a Lokomotivou G došlo ve čtvrtek 7. prosince 2023 ve školním zařízení ve Starém Lískovci, kde jsme již nebyli nováčky. Takže přítel Lisik mne v Bohunicích naložil 16.35, aby to stihl do uzavření školy v 16.45 – i když vlastní utkání mělo začít v 17.30 hod. Tak prý je to domluvené.

 

Podotýkám, že až do konce našeho utkání (něco před devátou v noci) úřadovala v našem traktu jedna pilná paní uklízečka, která tam žehlila. Jistě bychom se tedy na místo bojů dostali i později. Ale kdo ví, že…

Tentokrát vynechám stavění stolů, šachů, hodin a partiářů, kteréžto povinnosti obětavě plnil pan Lisik s moji zcela zanedbatelnou pomocí. Problém byl, když mělo být utkání zahájeno. A způsobil jsem ho já. Nahlédnuv do záznamu o utkání, které náš kapitán vyplnil, zjistil jsem, že na 7. (poslední) šachovnici nemám soupeře, resp. že naši odpůrci tam uvedli jméno „Nikdo“.

To se mi nelíbilo a chtěl jsem si přece zahrát. Ihned se nabídl pan Radomil Matzner, že po předcházejících dvou nulách moc chuti ke hře nemá a že odstoupí, abych mohl hrát. Ale to by zase soupeři při posunutí sestavy museli do své napsat někoho nepřítomného, aby nám náskok 1:0 z výkopu zůstal. Poctivec pan Lisik toto řešení odmítl a nakonec se s malým zpožděním hrát začalo. Já si, nemaje co činiti, přehrával na svém volném stole historku, se kterou mne právě seznámil kolega Milan Šlégl. Věc se má takto:

 

Pak už jsem jen chodil mezi zbývajícími šesti šachovnicemi a pozoroval duelanty. Nevím, čím to bylo, ale snad tak zapůsobilo školní prostředí, nepříliš větraná místnost, či dokonce zvláštní skvrny na slunci, že prakticky každá partie (s výjimkou té pana Poláka) mohla přinést jakýkoliv výsledek. Tak se na ně podívejme trochu podrobněji a s pomocí pana Stockfishe:

 

 

 

 

 

 

 

 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme