Problematická cena za krásu
Kdysi bylo dobrou tradicí vybrat ze sehraných partií turnaje jednotlivců tu nej nej a vyznamenat ji cenou za krásu. V dobách před druhou světovou válkou byla cena skoro v každém turnaji. Po válce se v dobré tradici ještě nějaký čas pokračovalo, ale pak z turnajů vymizela, ceny se vyskytují jen sporadicky. Pokud se nějaké dávají, tak jen jako za nejlepší partii.
V roce 1949 se hrál v Oldenburgu veliký mezinárodní turnaj mezi 18 účastníky hráli ze známých třeba Bogoljubov, Rossolimo, Rellstab, Wade, Sämisch (turnaj vyhrál poměrně neznámý Zemgalis) a dva věhlasní velmistři z následující partie. A právě této partii byla udělena cena za krásu.
Oldenburg, 1949
Zajímavé jistě je, že německý šachový časopis Deutsche Schachhefte (vycházel jen v letech 1949 – 1950) přinesl v jednom z čísel zprávu, že na základě připomínek mnoha čtenářů bylo pořadí nejkrásnějších partií změněno a o první cenu se podělily dvě partie, následující jako první v pořadí a pak teprve ta předchozí. Dále ještě byly uděleny další dvě ceny.
Podívejte se ještě na vítěznou partii, která je jistě daleko lepší a jednolitější, kde pasivní hru černého potrestal bílý nekompromisním útokem na královském křídle v sicilské obraně.
Partie ke stažení.
