C29 Vídeňská s 5.Df3 – 4. část – Kde je analýza Steinitze?

Novinka 5.Df3 si získala brzy svoje místo pod sluncem. Hráči se doslova vrhli na novou variantu. Např. v 6. přeboru Spojených států se hrála celkově 8x! O soutěži sepsal tlustou turnajovou knihu Steinitz: Sixth American Chess Congress, New York 1889 (New York 1891 v reedici např. u OLMS 1982). Okomentoval na 490 stranách celkem 432 partií, úctyhodný výkon!

První mistr světa také ve svém časopise The international chess magazine v roce 1889 na stranách 187 a 188 uveřejnil z amerického přeboru partii Baird – Burn ve které označil jako autora varianty mistra Lipschütze z téhož turnaje. Partie Bairda se hrála 12. 4. a Lipschütz – Weiss už 25. 3. Poznámky v turnajové knize pak byly pozměněny, neboť Steinitzova varianta byla chybná. Po 6.Jxe4 za černého už skoro vyhrává 6…Jd4! O tom už ale psal Caro v Die Brüderschaft 1888! Steinitz asi tuto analýzu neznal.

Baird – Burn
New York, 1889

Baird – Blackburne
New York, 1889

V následující ukázce vidíme šach dámou na h4 v 6. tahu.

Delmar – Mason
New York, 1889

Steinitzova analýza

V tehdejších teoretických článcích a analýzách bývá mnohdy uvedena varianta 1.e4 e5 2.Jc3 Jf6 3.f4 d5 4.fxe5 Jxe4 5.Df3 Jc6 6.Sb5 a označována jako Steinitzova. (Třikrát se hrála na americkém přeboru 1889 a dvě partie Steinitz okomentoval. Jsou to ty uvedené výše a hrály se v první polovině roku 1889.) Velmi často jsou mu také připisovány tahy 6…Jxc3 7.bxc3 (toto ještě známe z New Yorku) 7…Dh4+ 8.g3 De4+ 9.Dxe4 dxe4. Obdobný postup je i po braní 7.dxc3.

V červenci se varianta 2x hrála i na německém vratislavském přeboru, kde měl bílé Paulsen, a pak ještě v 17. partii zápasu Čigorin – Gunsberg, Havana 1890. Opět jen maximálně po výměnu na c3! W. P. Shipley uveřejnil v The Continental Tournament, Bulletin no. 1, Juli 1894 s poznámkami partii, ve které jsou i následující tahy po šachu dámy. Partii jsem převzal z již zmíněného periodika QCH 17 (2016) na str. 443. V pramenu je údajně Steinitzovo doporučení, ale po 7.dxc3!

Kaiser – Hale
kor., 1894

To jsou zatím veškeré dostupné prameny okolo roku 1890, které se mi podařily objevit a ve kterých se
hrála Steinitzova varianta. A pak …

… následovala pauza dlouhá 10 let!, kterou přerušila až partie Spielmann – Möwig, Coburg 1904 a o
rok později další mini partie Englund – Cohn, Barmen 1905. (v obou hráno 5…Jc6 6.Jxe4??). Schlechter
okomentoval v turnajové knize tah Möwiga 5…Jc6 takto: „Vynikající tah, který pozoruhodně nebyl uveden v
brožurce Vídeňská hra od C. v. Bardelebena, Lipsko 1893.“ Tedy žádná zmínka o analýze nebo doporučení
Steinitze.

Pokračování 5…Jc6 6.Sb5 Jxc3 7.bxc3 Dh4+ bylo ještě hráno v partii Spielmann – Englund,
Stockholm 1912 a pak až v roce 1922 (Hromádka – Johner v Piešťanech!) Po braní 7.dxc3 Dh4+ také o
několik let později v partii Schraeder – Lasker Ed., USA 1919.

Pokud nahlédneme do teoretických knih té doby, a do komentovaných partií, tak u analýz jméno
Steinitze nenalézáme. Několik příkladů v časové posloupnosti:

Freeborough,E. Ranken,C.E. Chess openings Ancient and modern, London 1910:

Spielmann – Englund, Stockholm, 1912 (pozn. E.F. z turnajové sbírky):

Treybal – Spielmann, Vratislav 1912 (pozn. z ČČŠ 1912 str. 132): 5.Df3 f5 (Teichmann doporučuje v poslední době 5…Jc6 6.Sb5 Jxc3 7.bxc3 Dh4+ 8.g3 De4+ 9.Dxe4 dxe4 a považuje postavení za výhodné pro černého.)

V těchto dvou partiích je s variantou spojován Richard Teichmann!

Treybal – Burn, Vratislav 1912 (poznámky z turnajové knihy, P. S. Leonhardt): 5.Df3 Jc6 Tento starý tah dává
černému dobrou hru. Bílý nemůže dost dobře brát na e4 pro 6…Jd4! a když 7.Dd3, tak 7…dxe4, po čemž
přirozeně 8.Dxe4? po Sf5 prohrává. 6.Sb5 Jxc3 7.bxc3 Po 7.dxc3 se doporučuje jako pokračování a7-a6, neboť
bílý je přinucen k 8.Sxc6 po čemž má černý velmi výhodnou hru. 7…Se7 Steinitz doporučoval 7…Dh4+ a
postavení po 8.g3 De4+ 9.Dxe4 dxe4 10.Sxc6 bxc6 11.Je2 Sg4 12.Jd4 c5 13.Jb5 Kd7 odhadoval jako výhodné
pro černého.

Teprve zde je tedy další zmínka o Steinitzovi!

V knize Griffith,R.C. White,J.H., Modern chess openings, London 1913 je tato věta:

Asi nejdůležitější teoretickou učebnicí té doby (a i respektovaná a často citovaná) byla švédská teorie
bratří Collijnů. Byla vydána ovšem až po sehrání úvodních partií s šachem 7…Dh4+.

Collijn,G., Collijn,L. Lärobok i schack, Stockholm 1921 na straně 188:

Partie ke stažení jsou na této lince.

Příště: Hypermoderní Tartakower.

Další části seriálu C29 Vídeňská s 5.Df3:
1. část
2. část – Louis Paulsen a kiks von Bardelebena
3. část – Heyde kritizuje, von Bardeleben vylepšuje
5. část – Hypermoderní Tartakower
6. část – Spielmann zatracuje vídeňskou
7. část – Pillsburyho debakly
8. část – Vídeňská nostalgie na CD a DVD
9. část – Staré partie ve světle moderní analýzy
10. část

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme