Pro srandu králíkům?

Docela nedávno došlo k (ne)malému incidentu při jednom soutěžním utkání družstev. Incident by měla řešit STK a možná i disciplinární komise. Do vyřešení a rozhodnutí příslušných orgánů nebudu prozrazovat, o co šlo.
Píši to jen proto, že od oné události pečlivě zkoumám zápisy STK a jiných řídících orgánů 🙂 .

Musím konstatovat, že je to občas zajímavé čtení.

Dvoukola ano, či ne?

Česká Extraliga se hraje dvoukolově už dlouho. V loňské sezóně se po anketě napříč ligovými kluby hrála dvoukolově i 1.Liga Východ.

Ponechme stranou, zda jsou dvoukola výhodná, či nevýhodná. Sám jsem nebyl schopen se rozhodnout jestli ANO, nebo NE, ale nakonec jsem hlasoval pro NE .
Zaráží mě jiná věc.
V době vyplňování ankety jsem si naivně myslel, že výsledek bude platit celorepublikově. Tj. bude-li většina týmů (klubů) pro dvoukola, budou se tak hrát všechny ligy (od Extraligy dolů) a naopak.

Mýlil jsem se .
Jediná soutěž (kromě Extraligy), v níž se hraje dvoukolově, je 1.Liga Východ.
Přijde mi to nesystémové.
Máme šest II.lig. Neumím si představit, že by se každá hrála jiným způsobem. Jedna třeba dvoukolově, jiná dosavadním stylem, v další by si týmy odhlasovaly, že se vše odehraje v jednom týdnu atd.
Nebyl by v tom tak trochu chaos?
Zvlášť když si uvědomíme, že se složením I. a II.lig se manipuluje podle územní příslušnosti tak, aby se zachoval stejný počet družstev v jednotlivých oblastech (např. Vysoké Mýto může hrát jak v I.Lize Západ, tak i v 1.Lize Východ), je to absurdní.
STK ŠSČR řídí ligové soutěže v ČR, člověk by čekal, že podmínky pro všechny týmy budou stejné, ale nejsou.
Pokud třeba již zmiňované Vysoké Mýto, nebo třeba Jihlava, či Chotěboř postoupí do I.Ligy, odešle přihlášku, ale nebude vědět, zda postoupí na Východ nebo na Západ .
Absurdní.

V této souvislosti mě pobavilo usnesení STK ŠSČR z 13.6.2022.
STK posuzovala přihlášku družstva Slavia Orlová do 1.Ligy.
Orlová evidentně nesouhlasí s dvoukoly a v přihlášce se hlásila do 1.Ligy Západ . STK to zamítla, ale proč vlastně?
Když se může malá část republiky „rozhodnout“ , že si změní systém, proč by se klub, který s takovým systémem nesouhlasí, nemohl přihlásit do jiné soutěže?

STK má kromě jiného řídit soutěže.
Když něco řídíte, měli byste sice přihlížet i k zájmům „podřízených“, ale když si od nich necháte do řízení mluvit, tak už možná ani neřídíte .

Platí, nebo neplatí „sofijské pravidlo“ v soutěžích družstev?

V zápisu STK ze dne 8.5.2022 je jedna zajímavá věta:

„…Po krátké diskuzi byl schválen návrh na zavedení tzv. „sofijského pravidla“ (30 tahů); počet hlasujících 15 (1 nehlasoval), z toho 9 pro, 6 proti (mj. vedoucí šachy.cz Extraligy), 0 se zdrželo. …“

Vzhledem k termínu schůze by se dalo usuzovat, že v našich soutěžích řízených STK ŠSČR platí „sofijské pravidlo“.
V Soutěžním řádu, který byl aktualizován 16.9.2022,  není toto pravidlo zmiňováno a letmý „průzkum“ úvodních zpravodajů a rozpisů některých lig nic neobjevil ani tam.

Při pohledu třeba na partie Extraligy, mám dojem, že tohle pravidlo neplatí.
Jednoduchý příklad (takových partií se hrálo mnohem víc).

Byl schválen návrh na zavedení pravidla, ale nebylo zavedeno?
V takovém případě to však v zápisu mělo být uvedeno, protože leckdo by mohl předpokládat, že to pravidlo platí, když je schválila STK ŠSČR.
Nevím, zda nebo odkdy platí „sofijské pravidlo“, ale zeptám se kompetentních osob.

Šachy jsou sport!

Když jsem slyšel o incidentu zmiňovaném na začátku článku, vzpomněl jsem si na řadu jiných případů, které se udály v mé šachové praxi.

Pamatuji si malý uzavřený turnaj, v němž jsem se v jednom kole utkal s oddílovým kolegou. Měl jsem o figuru a čtyři pěšce více, ale soupeř o dvě třídy slabší to viděl jinak:
„Nabízím ti remis.“
„Ne.“

Po dalším tahu:
„Tak neblbni, ber tu remízu a zajdeme na pivo.“
„Ne!“

O dva tahy později:
„Fakt to nechceš dát za remis? Vždyť jsme z jednoho klubu.“
„Ne a přestaň mě otravovat!!“

Tři tahy byl klid a pak:
„Tak naposledy. Nabízím ti remis!“
„NE! A nabídni ji ještě jednou a volám rozhodčího.“

Po dalším tahu:
„Jak chceš. když nechceš, tak nechceš. Už ti ji nenabídnu! Teď máš ještě poslední možnost.“
„Rozhodčí! Rozhodčí?!“

Přichází rozhodčí, vysvětluji mu, že soupeř stále „otravuje“ s remízou. Rozhodčí hráče napomíná a odchází. V klidu usedám k partii a dělám tah.

Soupeř na šachovnici rychle odpoví, vyskočí a zařve:
„MAT! Já ti to říkal, že máš brát remis!“
Opravdu jsem si nechal dát mat na první řadě a do hlavy se mi hrne krev. Pomalu vstávám a soupeř se začíná zklidňovat:
„Neblbni, to byla sranda.“
Uklidňuji se a sedám zpět k šachovnici: „Ještě jednou takhle vyskočíš a bude to naposledy, protože vyskočím taky.“

Neměl jsem daleko k inzultaci soupeře .

Ano, šachy jsou sport a u sportu občas dochází ke konfliktům, ale jako šachisté bychom si měli v maximálně možné míře zachovat chladnou hlavu.

Ke sportovním utkáním patří i diváci. Na jednoho takového jsem si také vzpomněl .

Kdysi byly všechny soutěže jednotlivců prestižnější.
Důvod byl prostý: kdo chtěl hrát kvalitní soutěž, musel se do ní nejdříve probojovat. Švýcarské turnaje, do nichž se může přihlásit kde kdo, nebyly obvyklé.

Chtěli jste se dostat na mistrovství České republiky (tehdy československé a socialistické)?
Mohli jste si účast vybojovat postupy od klubových, přes okresní a krajské přebory. Bylo to pracné, ale na druhou stranu, kdo se probojoval do „vyšší ligy“, většinou tam svou hrou také patřil.

Vzpomínám na okresní přebor dorostu v Havířově.
Místní šachista Vilém nebyl žádný dorostenec (příjmení si pamatuji, ale neuvádím ). Starší pán, který byl známou havířovskou postavičkou. Šachy nehrál moc dobře, ale měl je rád a kromě šachu měl rád i hokej.

S oblibou se chodil dívat, jak hrají dorostenci svůj přebor a našel si svého „koně“.
Jeho „pouť“ začínala v bufetu. Tam se posilnil kapkou něčeho ostřejšího, koupil si lahvovou desítku a vydal se na obchůzku partií.
Zřejmě se mu zalíbila moje hra, protože k mé partii si přisouval židli a z boku vše sledoval. Nechodil na každé kolo, ale jeho návštěva vždy stála zato .

Seděl, upíjel z láhve a za malou chvíli už byl v limbu. Nikomu nepřekážel, nikoho nerušil, nikomu nevadil. Až když jsem zahrál tah h2-h4 a přemáčkl hodiny, Vilém se probral. Rozlepil levé oko, pak pravé, lokl si piva a zaburácel:
„Víííítko-vi-ce!“
Rozhodčí Eda (Koziorek) jej od svého stolku okřikl:
„Nech toho Viléme a neruš hráče!“

Odpovědi se mu dostalo od havířovských hráčů z bufetu:
„Nekřičte, pane rozhodčí, rušíte mladé hráče!“

Vilém se však nenechal odradit a fandil dál:
„Víííítko-vi-ce! Jedéééém!“

Ale to už u něj byl rozhodčí a za límec jej tahal ven z hrací místnosti. Vypadal jako tvrďák, ale ve skutečnosti Viléma odtáhl jen do bufetu, kde se jej snažil uklidnit nějakou štamprličkou, kterou spolu vypili. Na chvíli byl klid, ale brzy se u šachovnice znovu objevil Vilém vyzbrojen novou plnou láhví piva.
Několik hltů a opět mu začala padat víčka. Ovšem jen do doby, než jsem k tahu h4 přidal ještě i g2-g4.
Vilém zeširoka rozevřel oči:

„Pojďme hóóóšííííí, pojďme do toho!  Hej, pojďme do toho…“
V tu chvíli už u něj stál znovu rozhodčí a táhl jej směrem k bufetu .
Celkem legrace, která by dnes byla skandální.

Prostě…, jak říkám, kdysi ty soutěže byly mnohem prestižnější .

Pozor!
Když na konferenci budete volit náš tým, tak slibujeme, že ze šachu uděláme divácky atraktivní sport. Budou plné ochozy a dokonce i roztleskávačky .
Získáme šachu zpět jeho prestiž!

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme