Laskerovo 6…Ja6 v Moskvě 1925

Ve 20. letech minulého století se bouřlivé rozvíjela teorie zejména po tazích 1.d4 a nebo 1.Jf3. Bylo vynalezeno a prověřeno mnoho systémů, stovky zajímavých variant.

Například v partii v Londýně 1922 Bogoljubov – Aljechin po tazích 1.d4 d5 2.c4 c6 3.Jf3 Jf6 4.Jc3 dxc4 5.a4 zahrál Aljechin 5… Sf5 čímž určil nejhlavnější směr v této variantě. A i následující tah 6.e3 zahraný Bogoljubovem je od té doby používán jako hlavní linie. Po dalších tazích 6…e6 7.Sxc4 nacházíme v databankách přes 17 000 partií. K novinkám těchto velikánů se o 2 roky později v Moskvě přidal i Lasker (na obrázku zcela nahoře), který zahrál překvapivé 6…Ja6.

Tahem betonuje černý pole b4. Praxe ale ukázala, že postavení jezdce na tomto poli nemůže vyvíjet tlak na centrální pole.

Verlinskij – Lasker [D16]
Moskva, 1925

Tah, který údajně vymyslel Emanuel Lasker samozřejmě nebyl na šachovnicích zahrán poprvé. Nalezl jsem jej v těch dobách populární teorii zahájení od Bilguera (Handbuch des Schachspiels) v dodatku, který napsal Hans Kmoch (Berlin und Leipzig 1930). Partie pochází z vídeňských kruhů a zřejmě ji autor publikace znal, nebo byla možná uveřejněná v nějaké šachové rubrice té doby. Jména protagonistů původní partie jsem našel v tabulce turnaje rakouského svazu v časopise Oestereichische Schachrundschau 1924 na straně 176. Hrálo se v hracím lokále Arbeiter Schachklubu. Tedy partie zřejmě je plně reálná.

V Kmochově dodatku se ale připisuje prvenství kanadskému šachistovi Maréchalovi z Montrealu. Zřejmě se jedná o G. Maréchala, který v roce 1923 prohrál v montrealské simultánce s Aljechinem. Jeho jméno uvádí i Kondraťjev ve své Slavjaskaja začšita (Moskva 1985). Několik partií Kanaďana (včetně té s Aljechinem) v databázích existuje. Zde je vídeňská partie:

Figur – Guth [D18]
Vídeň, 1924

Partie ke stažení.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho pomocí tlačítek níže. Děkujeme