Tah zdravého rozumu
Ve 20. letech minulého století se vyrojilo dosti zajímavých variant a nových zahájení. Největší zásluhu na tom měli tzv. hypermodernisté. Zahájení se v průběhu doby od 1.e4 částečně překopala k 1.d4, 1.c4 a 1.Jf3. Po roce 1924 se hodně používala meránská varianta, kterou zavedl do praxe na turnaji v Meranu Akiba Rubinstein (na obrázku nahoře). Pokus vyvrátit nepříjemné 5.Sg5 tahem h6 pak vedl k moskevské variantě.
V jedné z primárních partií, ve které se použil moskevský systém je hra z turnaje v maďarském Debrecínu. O turnaji napsal Tartakower vynikající knihu pod názvem Das entfesselte Schach (Kecskemét 1926). Bohužel v analýze se dopustil chyby, nebo možná zařádil tiskařský šotek. Nás zajímá především jeho hodnocení tahu 8…Sd6 a varianty po 9.e4, které ale nevyzněly pro bílého lichotivě. Zde je začátek partie:
Debrecín, 1925
Při listování v jednom ze skvělých šachových časopisů Kagans Neueste Schachnachrichten 1926 na str. 182 jsem narazil na analýzu Grünfelda (u své partie s Lokvencem, který měl černé kameny) ve které se zmiňuje o výše uvedené partii a analýze Tartakowera a cituje partii v. Scheve – Teichmann, Monte Carlo 1902 ve které vznikla zrcadlová pozice.
Nejprve analýza Grünfelda. V 8.tahu přináší slova Tartakowera („Zde doporučuje teoretik Dr. Tartakower ve svém nejnovějším, ostatně vynikajícím díle Das entfesselte Schach, str 103 pokračování 8…Sd6 a postup 9.e4 dxe4 10.Jxe4 Sb4+ označil jako předčasný.“) a ve 14. tahu (viz ukázka) již variantu obhajuje! Rozbor jsem doplnil o několik moderních partií.
1926
O moskevské variantě vychází i šachová literatura, např. jednu ze zajímavých napsal Drejev. Partie monackého turnaje pak probíhala takto:
Monte Carlo, 1902
A zde je ještě ukázka citovaná v analýze:
Bijeljina, 1994
Partie ke stažení.
