C29 Vídeňská s 5.Df3 – 3. část – Heyde kritizuje, von Bardeleben vylepšuje
Na analýzu v DS odpověděl Albert Heyde jeden z vydavatelů Deutsches Wochenschach (DW) v roce 1890 v čísle 21+22 na stranách 172 – 174. Po úvodním představení varianty a vstupních poznámkách opakuje celý druhý odstavec textu von Bardelebena (to byl ten pod diagramem v předešlé části) a pokračuje:
To je naprosto správné, méně mohu ale souhlasit se závěrem, že bílý má k dispozici pouze tři tahy, totiž 6.d3, 6.exf6 a 6.Nge2, ale myslím si, že nabízející se tah 6.d4 si zaslouží prozkoumání. Všechny tyto 4 tahy přichází v úvahu.
Heyde podrobil článek zevrubné analýze (já bych tipl, že hlavně kvůli hrubkám v rozboru). Po 6.Nge2 přinesl novinku 6…Nc6 a u 6.d3 s názorem von Bardelebena polemizoval. 6.exf6 pak tvrdě zkritizoval kvůli hrubé chybě, aby pak v závěrečném shrnutí upozornil, že to asi byla tisková chyba!? Dále navrhl lepší tah 6.d4 a tento stručně rozebral. Varianty, které opakoval z předcházejícího článku a nebo nepatrně pozměnil poznámky, jsem vynechal, neboť je považuji již za zbytečné.
A ještě závěr článku:
Vynechání těchto důležitých protitahů, společně s dalšími dosti vážnými přehlédnutími, by nemuselo bezpodmínečně otřást vírou v důvěryhodnost této analýzy. Každopádně je to podle mého názoru velmi vděčný podnět von Bardelebena a potřebuje další zkoumání, aby se dosáhlo správnosti.
V své teorii von Bardeleben (Die Wiener Partie) analyzuje variantu na str. 9 až 12. V textu se často odvolává na analýzy v Bilguerovi.
Tato nedávno oblíbená varianta obrany představuje určité potíže, není tak silná, jak se původně tradovalo. Věříme, že v následujícím, můžeme ukázat, že správnou obranou lze dosáhnout minimálně vyrovnání, ale po korektní hře černého lze získat dokonce i mírnou převahu spíše pro něho, než pro bílého.
Další text není nutno publikovat, neboť ji vlastně s nepatrnou úpravou uveřejnil v pozdější učebnici
napsané s Miesesem:
Lehrbuch des Schachspiels: Docela hezká učebnice je po krátkém vysvětlení základů hry věnována tehdejší teorii zahájení a závěrečných 70 stran je přehled koncovek. Celkem má kniha 480 stran. Teoretické analýzy zahájení jsou pak ilustrovány na partiích. K vídeňské, naší variantě s 5.Qf3, napsali autoři následující:
Tím bílý dosáhl, že hrozivý šach na h4 je neškodný. Nicméně bílá dáma je příliš brzo přivedena do bitvy. Proto tento tah nepovažujeme za nejlepší. Tak se hrálo na národním turnaji v Norimberku 1888 L. Paulsenem.
Von Bardeleben tedy ve variantě 6.d3 pozměnil odpověď po 9.e6, u 6.exf6 zopakoval varianty
Haydena a u tahu 6.d4 se pokusil o vylepšení Haydenovy analýzy stejně tak u 6.Nge2.
Louis Paulsen hrál tuto variantu na vratislavském turnaji německého šachového svazu celkem 3x. U partie Fritz – Alapin, Vratislav 1889 je v turnajové knize str. 83 tato poznámka: inovace L. Paulsena, ale také se zdá, že žádnou významnou výhodu bílému nevytvoří. Nejjednodušší bylo hrát 4.exd5 exf4 a pomocí 5.Bc4 Bd6 6.Nf3 0-0 7.0-0 získat dobrou hru.
Teichmann – Showalter, Norimberg 1895 poznámky Tarrasch v Turnajové knize str. 163: Tento tah není dobrý, neboť bere jezdci jeho přirozené pole a Ne4 nebude moci být vypuzen. Lépe Nf3, Be2, 0-0.
Wolf, S. R. – Wolf, H (poznámky Wiener Schachzeitung 1899 str. 92): Tato varianta, zavedena a často s úspěchem používaná Louisem Paulsenem, není doporučeníhodná. Černý může získat pohodlnější a lepší hru jak po 5…Nc6, tak i po 5…f5.
Spielmann – Marshall, Vratislav 1912 (poznámky z turnajové knihy, P. S. Leonhardt): Na h4 hrozil šach dámou. Mimo tah v textu může bílý hrát i 5.Qe2 a nebo 5.Nf3. Nejpřirozeněji vypadá tah jezdcem. Dámské tahy mají v sobě určité dobrodružství. Nicméně, aby muž – hráč pochopil, dává tahem dámy na f3 novou agresivní notu a tím variantě, která ve skutečnosti už byla odložena stranou, pomáhá k novému životu. Bojím se ale, že proces revize po nějaké době nakonec najde obvyklý hanlivý rozsudek, jak se to často stává.
Partie ke stažení jsou na této lince.
Příště: Kde je analýza Steinitze?
Další části seriálu C29 Vídeňská s 5.Df3:
1. část
2. část – Louis Paulsen a kiks von Bardelebena
4. část – Kde je analýza Steinitze?
5. část – Hypermoderní Tartakower
6. část – Spielmann zatracuje vídeňskou
7. část – Pillsburyho debakly
8. část – Vídeňská nostalgie na CD a DVD
9. část – Staré partie ve světle moderní analýzy
10. část
